Bereme energetickou bezpečnost dost vážně?

Ukrajinská plynová krize, které země čelila o víkendu poté, co Rusko bez varování zastavilo dodávky, znovu velmi hlasitě připomněla téma energetické bezpečnosti a soběstačnosti. Probudí to i české politiky?

Jedná se vlastně o tři pojmy či problémy, které spolu velmi úzce souvisí. Mluvím o energetické bezpečnosti, soběstačnosti a chudobě. Je mezi nimi nepřímá úměra. Čím méně je bezpečnosti a soběstačnosti, tím více hrozí energetická chudoba, tedy situace, kdy lidé nemají z různých důvodů dostatečný přístup k elektrické energii a teplu. Ukrajinský příklad je zdviženým prstem zejména proto, jak rychle a bez varování Rusko přívod plynu utnulo.

Čtěte také:
Americké uhlí hřeje Ukrajinu
Na Ukrajinu dorazilo americké uhlí

Ruská společnost Gazprom v pátek oznámila, že zastavuje Ukrajině dodávky zemního plynu. Rozhodnutí zdůvodnila středečním verdiktem stockholmské arbitráže, který Gazpromu nařídil zaplatit 2,56 miliardy dolarů (53 miliard korun) ukrajinské firmě Naftogaz za tranzit plynu. Ruský energetický gigant současně dal na vědomí, že okamžitě “zahajuje proceduru výpovědi” smlouvy s Naftogazem. Verdikt arbitrážního soudu je totiž podle jeho mínění nevyvážený a poškozuje ruské zájmy. Rusy přitom vůbec nezajímalo, že na Ukrajině panují tuhé mrazy.  Peníze a politické zájmy dostaly absolutní přednost před obyčejnými lidmi.

V historii to nebylo zdaleka poprvé, bohužel nejspíš ani naposled. Toho by si měly být vědomy i české politické elity. Několik desetiletí míru a relativního blahobytu nás totiž ukolébaly. Zvykli jsme si, že stačí stisknout vypínač a žárovka svítí, stejně jako že otočení knoflíku na topení znamená teplo za pár minut. Vše funguje, bereme to jako samozřejmost.

Jenže ona to taková samozřejmost není. Zaprvé je nutné, aby fungovaly energetické zdroje a distribuční soustava. Zadruhé musíme těmi zdroji také disponovat. A to v takovém množství, abychom dokázali řešit i nenadálé situace. Ať už tuhé mrazy, kdy nefungují fotovoltaické zdroje, bezvětří, které zastaví větrné elektrárny či technické problémy a odstávky jaderných elektráren, kterých v posledních letech zažíváme více než dost.

Česká republika není surovinovou velmocí, i když pár týdnů lithiové předvolební horečky napovídalo o opaku. Máme jen minimum zásob ropy a zemního plynu. Nemáme vhodné přírodní podmínky k tomu, aby zde mohlo dojít k většímu rozvoji obnovitelných zdrojů. Disponujeme však zásobami mimořádně kvalitního uhlí, k němuž ale přistupujeme poněkud macešsky. Až příliš nasloucháme těm, kterým uhlí smrdí. Trendem je upřednostňovat ekologické hledisko před všemi ostatními, bez ohledu na miliardy, které byly investovány do ekologizace těžby i spalování uhlí. Odpůrci fosilních paliv rádi častují jejich zastánce výkřiky o krátkozrakosti. Je nepochybně fajn, a v energetice navíc nezbytné, koukat dál, než jen za první roh. Současně je ale také nutné sundat si klapky z očí a nekoukat jen jedním směrem. Pokud by totiž bojovníci proti klimatické změně diskutovali v nevytopené místnosti, tak by je nezahřály ani plamenné projevy.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Nejlepší podzemní sklápěčka na světě
Mobil ušitý horníkům na míru
VIDEO: Čínský titán na 16 kolech