Brezina: Aktivistům jde jen o šikanu uhlobaronů

Návštěvníci měli díky vrcholící modernizaci skvělou možnost prohlédnout si odkryté technologie elektrárny. Foto: Severní energetická

Až do roku 2013 se ekologičtí aktivisté o chvaletickou elektrárnu nezajímali. Foto: Severní energetická

Čím byl před čtvrtstoletím Temelín, tím se dnes stala tepelná elekrárna Chvaletice. Důvod není příliš jasný – až do září 2013 se o ni ekologové prakticky nezajímali, napsal ve svém komentáři pro server ihned.cz Ivan Brezina. Komentář přinášíme v nezkrácené podobě.

Pokud jde o životní prostředí, v 90. letech u nás nebylo zajímavější téma než Temelín. Některé české zelené „nevládky“ za boj proti zájmům své vlastní země dostávaly peníze od rakouské vlády, jiné opakovaně lhaly a překrucovaly fakta, další pořádaly násilné akce… Na boji proti jihočeské jaderné elektrárně se ohýbaly a lámaly charaktery a jasně se ukazovalo, kdo je kdo.

Čtěte také:
Podle blogerky se Greenpeace zbláznili
Modernizace Chvaletic má skončit na jaře

Čím byl před čtvrtstoletím Temelín, tím se dnes stala tepelná elektrárna Chvaletice. Důvod není příliš jasný – až do září 2013 se o ni ekologové prakticky nezajímali. Od státního ČEZu pak ale Chvaletice koupila akciová společnost Severní energetická, spoluvlastněná Janem Dienstlem a Pavlem Tykačem. Oba „uhlobaroni“ v očích zelených aktivistů zosobňují vtělené ďábly, protože se ve svém severočeském dole ČSA snažili prolomit limity těžby hnědého uhlí.

Je snad tohle důvodem náhlé zelené války proti Chvaleticím? Je elektrárna jen zástupným symbolem boje proti limitům? Nevíme, ale je jisté, že ve snaze Chvaleticím co nejvíc uškodit prohrává rozum, věcnost i fair play. Hezky to ukazuje následující bizarní příběh.

Problém s „čistším“ uhlím

K provozu elektráren se v některých případech mohou vyjadřovat i občanská sdružení. Úřady se podle zákona jejich podněty musí zabývat. To je v pořádku, jde o projev demokracie. V pořádku ale není postup, který zvolil zelený spolek Frank Bold Society (FBS). Že jste o něm nikdy neslyšeli? Jde o „přemalovanou firmu“ někdejšího Ekologického právního servisu – smutné skupiny ekologů, která se v minulosti zaměřovala na legislativní šikanu velkých zahraničních investorů. Třeba mexického Nemaku nebo korejského Hyundaie.

Nový majitel Chvaletic začal v elektrárně celkem logicky spalovat uhlí ze svého dolu ČSA. Je ekologicky kvalitnější, než předtím používal ČEZ – hlavně má nižší obsah síry. To je sice dobré pro životní prostředí (neb elektrárna produkuje méně škodlivých oxidů síry), ale špatné pro elektrofiltry, které z vypouštěných plynů vychytávají prach. Nedostatek síry snižuje jejich účinnost, takže „čistší“ uhlí by paradoxně o něco málo zvyšovalo prašnost v okolí elektrárny. Přísné normy by sice Chvaletice ani tak nepřekročily, ale dostaly se do střetu s takzvaným integrovaným povolením (IP). To je něco jako „techničák“ každé elektrárny.

Firma Severní energetická to řešila třemi způsoby. Zaprvé se pustila do úpravy elektrofiltrů, zadruhé požádala úřady o změnu IP a zatřetí si od jakési ústecké firmy koupila povolení na vypuštění jejího ušetřeného prachu. To je zcela legální a běžná praxe – co se někde uspoří, smí se vypustit jinde.

Košilatý příměr

V říjnu 2014 pardubický krajský úřad Chvaleticím změnu integrovaného povolení posvětil. Proč by taky ne? Do limitů prašnosti se elektrárna vešla, takže to schválila i Česká inspekce životního prostředí. Do věci se ale vložili „ochránci přírody“ z FBS. Uvozovky jsou namístě – jak víme z jiných kauz, starost o životní prostředí je pro tyhle právníky jen zástěrkou.

Následovala právní bitva, ve které sudiči zavalovali krajský úřad protesty, podáními a odvoláními. Později zažalovali i ministerstvo životního prostředí, které jedno z podání FBS zamítlo jako nesmyslné. Táhne se to dodnes a konec je v nedohlednu. Nejabsurdnější na tom ale je, že to nemůže vůbec nic změnit. Prach, který měly Chvaletice v roce 2014 úředně schválený vypustit, už do Silvestra toho roku vypustily – přesně podle změny integrovaného povolení, o které se celá ta nesmyslná tahanice dodnes vede. Řekněme to srozumitelným, byť lehce košilatým příměrem. Je to asi stejné, jako kdyby někdo vypustil pšouk a vy byste chtěli, aby si ho nacpal zpátky do zadku. Legrace by to byla jen do chvíle, než byste tím začali obtěžovat soud.

Ekologové z FBS se tedy déle než dva roky umanutě handrkují o něco, co ani při nejlepší vůli nelze vzít zpátky. Úředně povolený prach je už dva roky venku z komína, takže o ochranu přírody nejde ani omylem. Jde o snahu co nejvíc uškodit nenáviděným „uhlobaronům“ – česky řečeno o šikanu a buzeraci. Ale co jiného taky od zelených aktivistů čekat?

Mohlo by vás zajímat:
Nejsevernější švédské město se přesune
Rekultivace po hornolužicku
Dříve měsíční krajina, dnes poklad přírody



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze