Cena pro nejlepší zaměstnance ČEZ – Čézar 2017

Člověk sám v prostředí jakým je hnědouhelný povrchový důl nic nezmůže, nástrahy přírody a techniky je třeba zdolávat kolektivně. Ilustrační foto: SUAS

Josef Glos a Břetislav Ondrák mají společné nejen roky narození (1954) a nástupu na Doly Bílina (1973), ale především léta poctivé a obětavé práce v povrchovém hnědouhelném dole. Skuteční profesionálové svých oborů s bohatými zkušenostmi převzali v květnu prestižní ocenění pro nejlepší zaměstnance Skupiny ČEZ – Čézar 2017.

Jak se z vašeho pohledu a podle zkušeností z více než čtyřicetileté praxe změnila těžba skrývky na DB?

Josef Glos: Změnami prošly všechny části provozu. Tak jak se během let uplatňovaly při těžbě nadloží nové technologické poznatky, docházelo k průběžným změnám nejen v oblasti technické, ale i organizačně ekonomické. Začínal jsem v roce 1973 jako mazač/zámečník na rýpadle KU 800.5, které bylo třetím strojem tohoto typu nasazeným na Velkolomu Maxim Gorkij (dnes DB). Po vojně jsem z pozice manipulanta velínu dálkové pásové dopravy TC2 přešel do technických profesí.

Čtěte také:
Stane se jádro tahounem české energetiky?
Beneš: Stavět uhelnou elektrárnu se už nevyplatí

Jako revírník a mechanik velkostroje jsem získával přehled a seznamoval se s všemi úskalími těžby. Poté jsem byl mechanikem celého úseku TC2. Po organizačních změnách v roce 1997 jsem se již jako vedoucí PÚ staral o tři celky, což tehdy představovalo jeden z největších komplexů na DB. Můj úsek tvořily tři kolesová rýpadla na dobývací straně, tři zakladače na výsypce a desítky kilometrů DPD. Tehdy jsme totiž s jedním odtahem ještě k zakládání využívali vnější Radovesickou výsypku. Tam bylo v letech 1969 až 2003 uloženo zhruba 680 mil. m³ skrývkových hmot.

Dodnes mám v paměti obrovský východoněmecký zakladač A2RSB 8 800/Z 76 s nejdelším výložníkem dosahujícím délky 150 m, se kterým spojovala rýpadlo KU 800 linie DPD šíře 2 000 mm. Zhruba 10kilometrová trasa od velkostroje druhého řezu na výsypku vedla také po 1,5 km dlouhém mostě překlenujícím údolní nivu řeky Bíliny se silničním a železničním uzlem. Pamatuji, jaké problémy technického rázu jsme na té několikakilometrové pasovce měli. Postupně se měnil i charakter nadloží, kdy se občas také v našich řezech začaly objevovat tvrdé polohy a pískovce.

Modernizace a vývoj technologií umožnily také snížení počtu pracovníků v našem úseku. Výrazně se to projevilo zejména zavedením bezobslužných poháněcích stanic. Změn se tedy udála celá řada a mě těší, že se nám s nimi vždy podařilo v duchu vize Efektivní a bezpečná těžba vypořádat. Nyní je těžba na našem úseku stabilizovaná a podáváme požadované výkony. Když jsou dobré výchozí podmínky, jakými je třeba četnost přestaveb nebo místo těžby, umíme jedním strojem ročně odtěžit více než 10 mil. m³ skrývkových hmot. Jak to například vloni dokázalo rýpadlo KU 800.19/K 98.

Pod vaším vedením prošla jednotka Hasičského záchranného sboru DB výraznou profesionalizací a modernizací. Můžete povědět, na co jste obzvlášť hrdý?

Břetislav Ondrák: Jsem hrdý na to, že to, co jsem si pro náš útvar předsevzal, se podařilo splnit. Samozřejmě díky podpoře kolegů, vedení jednotky a v neposlední řadě výrobního ředitele Jiřího Nerudy a závodního lomu Milana Novotného. Od roku 2011, kdy jsem byl jmenován do pozice velitele HZS
DB, jsme toho zrealizovali opravdu celou řadu. Změnami k lepšímu prošly také objekty v naší požární zbrojnici. Přistavěli jsme halu pro techniku, kde garážuje šest vozidel. Průběžně jsme modernizovali prostor garáží, kde máme nová vrata, rekonstruovanou střechu a podlahy. Mysleli jsme i na sociální zázemí – předělali jsme, z velké části svépomocí, nové šatny a koupelny. Samostatnou kapitolou je pak technika. Během šesti let jsme pořídili nejen šest nových vozidel, ale i plovoucí a kalová čerpadla, kompresor. Opět svépomocí jsme sestavili technické vozidlo vybavené hydraulickým vyprošťovacím zařízením. Velkým plusem je vybudování nových podlah v garážích a venkovní nástupní plochy, kde provádíme denní zkoušky techniky. To je velkým přínosem pro bezpečnost zaměstnanců.

S jakými pocity jste přijali ocenění Čézar?

Josef Glos: Sám člověk v takovém prostředí jakým je hnědouhelný povrchový důl nic nezmůže. Je nutné zdolávat nástrahy přírody a techniky kolektivně. Proto beru Čézara jako ocenění celého kolektivu našeho provozního úseku Skrývka jih. Vážím si ho a ještě touto cestou děkuji vedení společnosti a mým kolegům z úseku.

Břetislav Ondrák: Čézara chápu jako ocenění 41leté dosavadní profesní dráhy. Určitě i v mém případě na tom má zásluhu i všech našich 54 hasičů, které považuji za sehraný profesionální tým zapálený do své práce, či spíše svého poslání.

Víte, kolik zaměstnanců ze Skupiny ČEZ bylo letos oceněno?

Břetislav Ondrák: V letošním, už desátém ročníku, získalo Čézara 44 pracovníků jednotlivých divizí, dceřiných společností a organizačních jednotek Skupiny ČEZ. Protože ČEZ působí také v zahraničí, byli mezi námi i kolegové z Polska, Rumunska a Bulharska, kterých bylo dohromady devět.

Kde proběhlo slavnostní předání cen a následný Víkend Čézarů?

Josef Glos: Letošní Víkend Čézarů proběhl 12. až 14. května. Slavnostní vyhláše‑ ní se odehrálo v hotelu Ambassador na Václavském náměstí v Praze, kde nám předal cenu generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Gratulaci přidala ředitelka divize správa Michaela Chaloupková. Role konferenciéra se s noblesou sobě vlastní ujal Marek Eben. Pak jsme se všichni přesunuli do Mariánských Lázní, kde jsem ve wellnes hotelu Esplanade prožili i s manželkami opravdu pěkný víkend. Bohatý doprovodný program zahrnoval kromě lázeňských procedur také vyzkoušení broušení skla, nejrůznější stolní hry a degustace výborných vín.

Mohlo by vás zajímat:
O uhlí se často lže
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme
Další krok k těžbě ve vesmíru