České energetické strojírenství je v krizi

Společnosti Vítkovice Power Engineering (VPE) s více než 1500 zaměstnanci zlomil vaz projekt na stavbu uhelné elektrárny Yunus Emre v Turecku. Foto: wikipedia.org

Klasické energetické strojírenství, které je tradičním oborem českého průmyslu, se potácí v problémech. Řada firem zbankrotovala, další se potýkají s úbytkem zakázek z klasické i jaderné energetiky.

Podobnou krizí prochází i světové energetické strojírenství. Po Evropě se od tradičních elektráren začínají pomalu odklánět další a další státy, směrem k zelené energetice se vydala dokonce i Čína. Návrat k velkým uhelným elektrárnám, na které se často specializují i české průmyslové podniky, se tak už čekat nedá. Hlavní roli v tom hrál pokles výstavby velkých elektrárenských bloků v Číně. To vedlo nejen ke zmenšení trhu pro velké západní hráče, ale následně také ke vstupu čínských energetických strojíren na globální trh, napsal server iHned.cz.

Čtěte také:
Úspory přinesou zvýšení spotřeby
Česko stojí na energetické křižovatce

„Můžu srovnávat podle našeho oboru, což je výroba parních turbín. Tam to je znát. Před rokem 2015 se vyráběly turbíny, jež v součtu celosvětově představovaly až 120 gigawattů výkonu ročně. K roku 2017 toto číslo spadlo zhruba o třetinu,” popsal v rozhovoru pro HN současnou situaci Jiří Šmondrk, generální ředitel plzeňské strojírny Doosan Škoda Power.„Poslední dva roky přicházejí zprávy od jednoho konkurenta za druhým, kdo propouští kolik tisíc lidí,” dodal.

Energetické strojírenství je podle serveru Euro.cz zajímavé i tím, že se vyvíjí opačně než většina odvětví. Zlaté časy prožilo v letech 2008 až 2013, kdy se obecně domácí ekonomice moc nedařilo. Konjunkturu oboru tehdy táhl investiční program společnosti ČEZ za více než 100 miliard korun, zahrnující obnovu elektráren Tušimice, Prunéřov a Ledvice i výstavbu paroplynového bloku v Počeradech.

Naopak na počátku roku 2015, kdy česká ekonomika nabrala tempo, začaly problémy. Například společnosti Vítkovice Power Engineering (VPE) s více než 1500 zaměstnanci zlomil vaz projekt na stavbu uhelné elektrárny Yunus Emre v Turecku. Kontrakt, který měl VPE otevřít cestu na světové trhy, se stal noční můrou nejen pro Vítkovice, ale také pro Českou exportní banku a státní pojišťovnu EGAP, které celý projekt podpořily a financovaly.

Další v řadě krachujících dodavatelů pro energetiku je brněnská společnost Královopolská RIA, která letos v létě skončila v konkurzu. Také zde je jednou z příčin pádu velká a nezvládnutá zakázka. Královopolská RIA měla za 2,7 miliardy korun zajistit modernizaci a ekologizaci provozu Elektrárny Chvaletice. Nestihla to ani v daném termínu, ani v požadované kvalitě.

Většina tuzemských společností v posledních letech doufala hlavně v získání zakázek na dostavbu dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín. Soutěž ale ČEZ v roce 2014 ukončil, stavba nových bloků je v Česku zatím v nedohlednu.

Novou šancí pro tuzemské energetické strojírenství by mohl být rusko-turecký jaderný projekt Akkuyu. České firmy se o zakázku na projektu první turecké jaderné elektrárny uchází u ruské firmy Rosatom v rámci Aliance české energetiky. Do ní se v roce 2015 spojilo 13 společností, aby mohly lépe konkurovat na mezinárodních trzích.Úspěch na elektrárně Akkuyu by českým firmám mohl potenciálně otevřít dveře i k dalším ruským blokům, časově i geograficky nejblíž je projekt na výstavbu dvou plánovaných bloků maďarské elektrárny Paks, Češi už s ruskou firmou jednali i o případných dodávkách do Jordánska.

Hned první projekt, uhelná elektrárna Pljevlja, o kterou se pokoušela Škoda Praha ze Skupiny ČEZ, ale alianci příliš nevyšel.

Mohlo by vás zajímat:
Michal vás seznámí s Ograbulemi
Ve Švýcarsku vyvíjejí elektrogiganta
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj