Chce vláda skutečně řešit energetickou chudobu?

Žádný nebo omezený přístup k energetickým zdrojům, taková je stručná definice pojmu energetická chudoba. Celosvětově jí trpí téměř 1,5 miliardy lidí. Problém se primárně týká především zemí třetího světa, ale v posledních letech začíná být reálnou hrozbou i pro rozvinuté regiony, Českou republiku nevyjímaje. Evropská komise již upozornila, že je u nás energetickou chudobou ohrožena až pětina obyvatel. Nehrozí nám přitom nedostatek zdrojů, ale to, že lidé nebudou mít energie čím zaplatit.

Tuto skutečnost si, soudě dle posledních kroků na půdě Evropské unie, uvědomuje i česká vláda. Česku se na summitu v Bruselu podařilo do závěrů jednání prosadit závazek, že je třeba klást důraz na dostupnost cen elektrické energie pro domácnosti i podniky. Jakým způsobem by mělo být dostupných cen dosaženo, naznačil státní tajemník pro EU Tomáš Prouza. Podle něj je nutné zaměřit se na dvě klíčové oblasti. Tou první je potřeba vytvořit skutečně liberalizovaný trh s elektrickou energií, aby vznikla opravdová konkurence mezi dodavateli. Zároveň navrhuje Prouza dát dostatek peněz na podporu elektrické účinnosti, jejímž cílem je snížení nákladů na výrobu a nakonec i nákladů na elektřinu pro domácnosti.

Zajímavé je, že mezi nástroje, které mohou pozitivně ovlivnit koncové ceny pro spotřebitele, nezařadil rovněž složení tuzemského energetického mixu. Je přitom nepochybné, že náklady na výrobu elektrické energie i tepla, jsou z různých zdrojů někdy až diametrálně odlišné, což se pochopitelně projevuje v cenách. Tyto náklady přitom ovlivňuje řada faktorů, ať už jde o nutnost výstavby nových zdrojů či státní podporu. Nejvyšší kontrolní úřad například vyčíslil, že do roku 2030 celkové náklady na podporované zdroje elektřiny, tedy zařízení k výrobě elektrické energie z biomasy, větru, vody, slunečního záření a bioplynu, převýší bilion korun. Jen v letech 2011 až 2014 činily téměř 157 miliard korun. Podstatnou část této sumy přitom zaplatí samotní odběratelé jako příplatek ke spotřebované elektřině. Návrh aktualizované Státní energetické koncepce z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu počítá s výstavbou nových jaderných reaktorů v Temelíně a Dukovanech. Řeší se způsob financování a konečná cena vzejde až z výběrového řízení, nicméně již nyní je jasné, že půjde o stovky miliard korun.

Oproti tomu uhlí, jakožto tradiční tuzemský a cenově dostupný zdroj, má mezi politiky řadu odpůrců. Chystá se zvýšení poplatků z těžby a velmi vyhrocená debata se již roky vede o zásobách, jejichž využití brání územní limity. Z hlediska boje s energetickou chudobou by přitom uhlí bylo minimálně po přechodnou dobu velmi racionální volbou. Zatím ale spíše převažují argumenty ochrany životního prostředí a obcí, které by případné těžbě za limity musely odstoupit. Nedávný průzkum veřejného mínění, který realizovala agentura Phoenix Research, přitom ukázal, že velká většina obyvatel České republiky je pro další využívání uhlí, pokud to bude mít pozitivní vliv na cenu energií.

Vše je o prioritách, které si nyní musejí srovnat čeští zákonodárci. Situaci lze přirovnat k žebříčku prioritních funkcí u přehradních nádrží. Ty standardně plní funkci energetickou, turistickou a rekreační, regulují vyrovnávání průtoků za sucha, ovšem v případě hrozící povodně je klíčová jejich schopnost zpomalit přívalovou vlnu. Je otázkou na vládu a parlament, zda je přednější uchránit až několik milionů občanů před energetickou chudobou, nebo něco jiného.

Jaroslav Průcha



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze