Chceme pro těžaře predikovatelné prostředí

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Foto: vlada.cz

Budoucí energetický mix musíme udělat neideologicky a věcně, s ohledem na současnou spotřebu, ale i predikci té budoucí, řekl v rozhovoru pro Lidové noviny ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Rozhovor přinášíme ve zkráceném znění.

Shodou okolností teď byla demonstrace studentů za ochranu klimatu, za větší podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Jak by měl vypadat ten ideální?

Musí se zohlednit faktor bezpečnosti, musíme brát faktor ekonomický. Je to i otázka nezávislosti, nemůžeme na nikom zcela záviset, aby nám neutáhl kohoutek, to pak končíte. Musí tam být geografický faktor: nezapomínejme, při všem nadšení pro obnovitelné zdroje, že to je o našich geografických předpokladech, dostatku slunce či větru. Další faktor se pojí s našimi závazky – vůči Evropě, to je oněch 21 procent obnovitelných zdrojů, jsou to i závazky k utlumení těžby hnědého uhlí a do toho technologické faktory. Pro nás je naprosto klíčovým zdrojem jádro, teď tedy na druhém místě za uhlím, ale to se změní. Postupně se budou utlumovat stávající dukovanské reaktory, diskutuje se o prodloužení jejich životnosti, současně diskutujeme o nových reaktorech, musí se ale vzít v potaz řada technologických vlivů. Například množství vody pro chlazení, které je v lokalitě omezené. Čili vysoce odborná diskuse. Podle toho všeho musíme formulovat budoucí energetický mix. Tím říkám: musíme to udělat neideologicky a věcně, s ohledem na současnou spotřebu, ale i predikci té budoucí, která i přes energetické úspory poroste, kvůli blahobytu a komfortu.

Čtěte také:
Ministr věří, že jádro s EU dojedná
Mochovcům prý hrozí katastrofa

Vyznáte se v tom všem?

Já nejsem energetik, ale dovedu kolem sebe dát dohromady kvalitní energetický tým. Chci znát cestu k budoucímu mixu, protože pro podíl každého zdroje se už dnes musí naplno budovat prostředí. Pro jádro se musí připravovat celý jízdní řád, aby se mezi roky 2025 až 2030 dalo začít stavět. Máme zmocněnce pro jádro Jaroslava Míla, který bude se mnou tady v sídle ministerstva průmyslu.

Dostane kancelář?

Jasně, už mu tvoříme zázemí. Bude mým hlavním partnerem v oblasti jádra. A pak máme třeba uhlí, na to už chystáme uhelnou komisi. S nápadem přišel ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), už jsme tu zástupce těžařů uhlí i měli. Musíme s nimi hrát, jestliže se má uhlí utlumovat. Na obnovitelné zdroje se musíme podívat stejně tak. Máme jich téměř patnáct procent, náš závazek je jednadvacet, a musíme si říci: budou to nově hlavně malé zdroje, nebo i velké? Chci vidět nejen budoucí číslo, ale i jasný scénář, jak toho docílíme. A to musíme hlídat a řídit.

Evropa by ráda, aby se zdroje víc decentralizovaly, aby přibylo samospotřebitelů, přebytky by si odložili do sítě.

Je to dnešní trend. Lidi si budou vytvářet chytrou domácnost, ve smyslu ovládání už ji mnohdy mají. Dálkové řízení topení, klimatizace, sledovat z chaty, jestli vám tam neleze zloděj nebo kočka, zapnout spotřebič na dálku. Pak už je kousek k tomu, že nastavíte třeba pračku, aby se zapnula, když je elektrický proud zrovna nejlevnější. Což musí především chtít domácnost, musí se dívat na energii jako na klíčový náklad, začít s ní šetřit. Jde i o to, v jakém jsme vyrostli prostředí. Já třeba 20 let před revolucí, kdy bylo naprosto běžné, že jsme měli v panelácích přetopeno. Když bylo horko, co jsme udělali? Otevřeli okno. Zvyknout si na to, že když je mi vedro, nemám otevřít okno, ale stáhnout topení, to je změna myšlení. Musíme vychovávat další generace k tomu, že se budou chovat přirozeně šetrně. Nejen kvůli finanční úspoře, ale i životnímu prostředí.

Stejně tam bude pořád muset být jištění od státu, kdyby se na decentralizovaných zdrojích všechno pokazilo.

Samozřejmě. Energetická koncepce pracuje s řadou rizikových variant, nejde všechno vrhnout jedním směrem. Mix nebude nikdy zcela vyvážený, ale nesmí být ani na ničem a nikom absolutně závislý.

Jak do přípravy jaderného tendru promluví nařízení schválené Evropským parlamentem, že jádro není čistý zdroj, protože odpad z něj není obnovitelný? Musí to schválit i Evropská rada. Jaká bude pozice České republiky?

Měli jsme teď obrovskou energetickou konferenci, byla tu největší esa v oboru a závěr byl jasný. Jádro je jeden z nejčistších zdrojů, který existuje. Budeme snášet odborné argumenty a je třeba hledat si spojence. Slovensko nebo Francie jsou závislé na jádru, jsou to i Skandinávci.

Kdo má nové reaktory zaplatit? Premiér a ČEZ se na tom dramaticky neshodnou.

To bych neřekl. Jednáme s firmou ČEZ průběžně a ona dnes respektuje vlastnickou strukturu, kde má stát dominantní podíl, byť z pohledu minoritních akcionářů je to složitější. Jsme ve fázi, kdy se připravuje model, smlouva mezi vládou a ČEZ, aranžmá výběrového řízení na dodavatele, schválení od úřadu pro jadernou bezpečnost. Od toho se odvine povaha entity, která to bude celé řídit a financovat. Nebojím se, že bychom nenašli finance. Nic proti obnovitelným zdrojům, ale stojí nás 44 miliard korun ročně, z toho ta nejdiskutovanější část, soláry, 25 miliard ročně. To byla hra, kterou jsme si tu zahráli.

Za to ale nemohou obnovitelné zdroje.

Vím, ale soláry ze 14 procent obnovitelných zdrojů dělají tři. Říkám to jako fakt. Ta malinká tři procenta stojí 25 miliard ročně. Když se diskutuje, jestli bude jádro stát 150, 160, 200 miliard, vezměte si, že je to za pár let zpátky, přičemž jádro zaujme v energetickém mixu padesát procent. Více než desetinásobek solárů.

Možná právě proto se o ceně a investorovi dostavby tak diskutuje. Protože je tu neblahá historická zkušenost, tak aby to nedopadlo jako s těmi soláry.

Nepodsouvám, že primární myšlenka podpory sluneční energie byla špatná, ale jak se to uchopilo, jak se to podpořilo a udělalo, bylo nejhorší rozhodnutí od revoluce ve smyslu hospodářské politiky. Konečný účet bude tisíc miliard, spočítejte si, co by za to bylo reaktorů. Je z toho zkažené jméno solární energetiky, ale hlavně – odrbali se lidi, odrbaly se seriozní firmy, kterých je většina, to je na tom nejhorší. Jsou tu tisíce drobných investorů, co do toho dali svoje životní úspory, protože se domnívali, že si přilepší k důchodu. Dvakrát se jim změnily podmínky za chodu, takže ti taky prodělali. Několik set spekulantů na tom vydělalo a nemůžete s tím udělat nic, jen se na to dívat. Proto říkám, že příprava energetické koncepce je nesmírně zodpovědná činnost, musí procházet mnohastupňovou kontrolou. Jestli někde není úhybný manévr, jestli někdo nepodlehl zájmové skupině, nejede na vlně někoho, kdo ho pase.

Říkal jste, že už za vámi byli těžaři uhlí. Jak to bude s poplatkem za těžbu? Poroste? Už byla hotová těžce vydiskutovaná dohoda ministerstva průmyslu s financemi, že půjdou nahoru.

Je to náročná diskuse, jednáme s těžaři a snažíme se najít kompromis, který na jedné straně bude garantovat, že získáme pod větší kontrolu zdroje na budoucí sanaci poškozeného prostředí, a na straně druhé chceme, aby těžaři věděli, že zde mají predikovatelné prostředí. Chceme zkrátit období, dokdy těžaři naplní vázaný účet na sanace, s tím, že ponecháme pětiletou lhůtu pro nezvyšování poplatků, která vyprší na konci 2021. Byla tu snaha zákonnou pětiletou lhůtu novelou zkrátit – od ekologických organizací, ale i od občanů, kteří chtěli, abychom víc zatlačili na uhlí. Z rychlejšího složení peněz na vázaný účet jsme vyndali drobné těžaře stavebních materiálů, tedy týká se to pouze ropy, uhlí a plynu, což dělají obvykle velké společnosti. To je první zpráva. Druhá je, že má vzniknout uhelná komise, která by měla v detailu rozpracovat plán, jak se bude utlumovat uhlí, jak se bude přistupovat k těžařům.

Jinými slovy – zkoušíte předejít situaci s OKD, kdy si někdo vytáhne všechno dobré a pak řekne státu: „Tady to máš, musí se to sanovat a taky vyřešit sociální problém.“?

Snažíme se mít to pod větší kontrolou, ano.

A co s tím nešťastným lithiem, které stálo bolení hlavy pár posledních ministrů?

To je náročná věc, ale budeme to řešit. Zatím mohu říci jediné – uděláme maximum, samozřejmě legálními prostředky, aby kritické suroviny byly pod kontrolou státu. Lithium je strategická surovina, může být zajímavé, ale neříkám, že ve finále bude. Od myšlenky k samotné těžbě je dlouhá cesta, taky z toho nemusí být nic. V minulosti jsme liberalizovali tak, že jsme všechno rozdali, kritické suroviny i energetickou infrastrukturu, všechno jsme někomu věnovali. Dneska to sklízíme a vidíte, že to není dobře. V 90. letech jsme byli v jednom extrému, věřilo se, že ruka trhu vyřeší všechno. V běžném obchodě je to pravda, ale ve velkých, infrastrukturních celcích se pak akorát díváte, jak se vytahují peníze ven.

Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje