Dienstl: Českou výrobu žene pára z uhlí

Jan Dienstl

Spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl

Lom ČSA je živý organismus, který vznikal 100 let. Kdo ho neviděl, nemůže to pochopit. Dokud někdo nevymyslí geniální technologii, která by umožňovala skladovat energii, uhlí budeme potřebovat. V rozhovoru pro časopis Sedmý proud to řekl spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl. Obsáhlý rozhovor přinášíme v krácené podobě.

Proč by vláda odmítala uhlí, když ho bude potřebovat?

Tuto otázku si kladu už několik let. Přitom dokud někdo nevymyslí geniální technologii, která by umožňovala skladovat energii, uhlí budeme potřebovat. Hnědé uhlí přináší levnou energii, proto je na něm také postaven český průmysl a ten má u nás větší podíl na HDP než v Německu. České hnědé uhlí využívají všechny naše velké podniky – Škoda, Unipetrol, papírny, strojírny.

A nedalo by se něčím nahradit? Třeba jádrem?

Těžko, protože výkon jaderných elektráren nelze rozumně regulovat, což nejde moc dohromady s běžnými podnikovými procesy. Nejlépe regulovatelné jsou plynové elektrárny, ovšem ty mají tak obrovské provozní náklady, že se majiteli po většinu roku nevyplatí je ani pouštět. Českou výrobu zkrátka žene pára z uhlí.

Jsou nízké provozní náklady a snadná regulovatelnost důvody, proč se stále staví uhelné elektrárny?

V podstatě jediné. Německo dnes zavírá jaderné elektrárny a spouští uhelné o celkovém instalovaném výkonu 12 000 MW. A za to nemůže Tonda Blaník, to není výsledek nějakých politicko-lobbistických tlaků. Je to logický důsledek orientace na obnovitelné zdroje.

Je uhlí z lomu ČSA nahraditelné? Nemůžeme to samé získat v jiných českých lomech?

V teplárenství a podnikové energetice je naprosto nenahraditelné. Ovšem záleží na politickém rozhodnutí. Pokud stát vypne teplárny, potom uhlí z ČSA skutečně nepotřebujeme. Ale to se bavíme o nějakém plánu B, o němž jsem zatím nic neslyšel.

Jsou vůbec politici, kteří tyto souvislosti vidí?

Alespoň jsme se konečně dočkali nějakých analýz a ty budou zveřejněny dlouho před rozhodnutím. To dává naději, že se k tomu všichni zúčastnění budou moci vyjádřit. Samozřejmě, pokud politici dodrží, co slíbili.

Není to ale jen kouřová clona? Vždyť těmto podkladům nebude nikdo rozumět, připadá mi, že je to podobné jako se zveřejňováním smluv.

To si nemyslím. K analýze, která zjišťuje potřebu uhlí, se totiž bude moci vyjádřit každá strana v tom smyslu, jestli se v ní vidí. Každá teplárna, která bojuje o bytí a nebytí, tak bude moci protestovat proti příliš nízkému objemu přiznaného paliva. Pokud jde o analýzu dopadů na zaměstnanost, tam se zase můžou ozývat města a kraj. Já věřím, že právě teď konečně začíná ta správná diskuze dotčené veřejnosti. Hrozně pozdě, ale přece.

Čtěte také: Dienstl: Raději mzdy pro horníky než fond

Navrhujete státu společný podnik. Má to nějaký smysl? Vždyť i bez něj to funguje docela dobře, stát dá těžaři licenci, soukromá společnost těží, platí daně, poplatky, dodává uhlí…

…ale stát nemůže v tomto modelu určovat, k čemu to uhlí využije. Soukromá společnost ho teoreticky může vyvážet třeba do Afriky. Proto navrhujeme státu, aby se vrátil do hry a mohl určovat pět základních parametrů: kdy se bude těžit, kolik se bude těžit, komu se dodá, za kolik a co se stane s výtěžkem.

Jak by ten společný podnik se státem vypadal?

Byla by to úplně nová struktura, akciová společnost, v níž by stát měl majoritu a těžební společnost minoritu nebo nic. Společný podnik by si najal těžaře, ten by těžil uhlí a měl by přiměřený zisk. Výnos by zůstal společnému podniku. Nejdůležitější úlohou státu by bylo stanovovat těch pět základních parametrů.

V souvislosti s diskuzí o těžbě a roli státu se vkrádá na mysl také osud OKD.

Černé uhlí z OKD je potřeba a moc. Ovšem ve světě mají to samé a mnohem levnější, protože ho na rozdíl od nás mohou těžit povrchovým způsobem. Cenu černého uhlí tak určuje z 60 procent ropa, z níž se vyrábí palivo pro nákladní lodě, které ho přepravují. A protože je v současnosti ropa levná, je levné i černé uhlí. Ano, můžeme zavřít české doly, protože těžba zrovna ekonomicky nevychází. Ale mějme na paměti, že je už nikdy znovu neotevřeme – a až bude ropa dvakrát dražší, můžeme trpce litovat. To samé platí na ČSA. Společný podnik může zabránit špatnému kroku, který nepůjde vzít zpátky.

A proč by těžba na OKD nebo ČSA nešla obnovit třeba za deset let?

Říká se, že je to jen otázka ceny. Já si to nemyslím. Důlní dílo, to není jenom dobývací prostor, ale také skládka, logistika a především lidé. Těžba je umění. Když se zastaví, o to umění přijdeme. Uzavřený důl navíc nelze konzervovat, podle zákona se musí rekultivovat, většinou se zatopí. A teď to nejdůležitější: když se lom uzavře, změní se status území ve všech dokumentech a uvolní se všechny stavební uzávěry. Ložisko tak začne přirozeně ochraňovat nová výstavba! A dovedeš si představit, že za takových okolností by bylo daleko obtížnější než dnes vyřešit všechny střety zájmů. Lom ČSA je živý organismus, který vznikal 100 let. Kdo ho neviděl, nemůže to pochopit. Rozfárat nový hnědouhelný lom je kvůli dnešní regulaci a hustému osídlení v podstatě nemožné. Cenu lomu tak určuje to, že funguje. Je to paradox. Uhlí zachová pro příští generace jedině pokračování těžby.

Mohlo by vás zajímat:
Média o uhlí informují jednostranně

Lom ČSA. Foto: Severní energetická



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze