Doba čtení:1 m, 51 s
Řadu hornických a industriálních míst ostravsko-karvinského revíru zvěčnil korejský snímek s anglickým názvem Ode to My Father (Óda na mého otce). Natáčelo se i ve cvičné štole ve Staříči, kde těžební společnost OKD zajistila pro natáčení také neprané uhlí nakopané v lokalitě Lazy. Film měl premiéru v prosinci 2014.
Dramatický příběh je zasazený do doby po Korejské válce. Jihokorejská, tedy nekomunistická vláda, posílala do tehdejšího Západního Německa muže na práci v hornictví a ženy jako zdravotní sestřičky či ošetřovatelky. Tyto profese také vykonávají hlavní hrdinové snímku režírovaného Jun Je-Kjunem, který je podepsaný také pod prvním jihokorejským katastrofickým filmem Tsunami.
Děj snímku se ale neodehrává v revíru OKD, nýbrž na nejmenované německé šachtě v 60. letech minulého století. Tedy po válce v Koreji. Filmaři využili na Ostravsku také další „hornické“ prostory, a to v areálech historických dolů Aselm (Urx) na Landeku, Michal v Michálkovicích či Hlubina v Dolní oblasti Vítkovic. Na Michalu si natáčení vyžádalo například odstranění českých cedulí či zprovoznění sprch v „kupelach“, kde v posledních 20 letech žádná voda netekla.
„Uhlí sem navezli čtyři tuny, dva chlapíci najatí produkční agenturou pracující pro filmaře ho půldruhého dne odnášeli dovnitř,“ uvedl Jan Kopel, který se o provoz cvičné štoly stará. A protože scénář pojednával o Korejcích vyslaných v 60. letech minulého století pracovat do Německa, dostal její interiér i dobový vzhled včetně informačních či výstražných tabulek v němčině.
„Zkusil jsem si zvednout stojku třistapatnáctku, byla podezřele lehká. Udělali ji z polystyrenu stejně jako sbíjáky a velké bazaly,“ uvedl Kopel s tím, že filmový štáb dorazil asi ve 40 automobilech, obytnými vozy počínaje a tahači s návěsy konče – se čtyřhodinovým zpožděním kvůli zdržení v památkovém Dole Hlubina a v Dolní oblasti Vítkovic. Kromě toho snímek natáčeli také na Landeku či na Michalu.
Pro historické drama s prvky love-story potřebovali udělat ve štole záběry na dvou místech. „Figuranti nad porubem fedrovali uhlí na pásový dopravník, ten je jako většina exponátů plně funkční. Další scéna se odehrávala ve spodní části nízkého rubání, kterou kulisáci upravili do podoby z 60. let pomocí výdřevy,“ vzpomínal Kopel dohlížející v tu dobu na přibližně osm desítek lidí.