Kapelník hornické dechovky slaví dvě jubilea

Sobotkova vláda rozhodla před rokem o prolomení na lomu Bílina, kde těží Severočeské doly ze skupiny ČEZ. Foto: sdas.cz

Josef Zástava má k hornictví vztah prostřednictvím svých žáků. Ilustrační foto: sdas.cz

V letošním roce zaznamenal kapelník Dechového hornického orchestru Severočeských dolů Josef Zástava hned dvě jubilea. Oslavil nejen krásné 75. narozeniny, ale také 15 let v čele hornické kapely. Rozhovor, který s ním vyšel v Hornických listech, přinášíme ve zkrácené podobě. 

Už v roce 1956 byl prvně angažován jako hráč na klarinet a saxofon do velkého orchestru. Jako kapelník Dechového hornického orchestru SD se věnuje kromě dirigování také aranžím, výběru repertoáru a kompletní manažerské agendě 25členného hudebního tělesa, které ročně absolvuje zhruba 50 vystoupení. Pod vedením kapelníka Zástavy byla hornická kapela po zásluze oceněna Českým Permonem v kategorii hornický folklór.

Čtěte také:
VIDEO: Uhlí má v teplárenství stále své místo
Historie těžby uhlí v severočeské pánvi sahá do 15. století

Dirigujete Dechový hornický orchestr Severočeských dolů. Máte sám nějaký vztah k hornictví?

Přímo ne, ale prostřednictvím svých žáků. Až do odchodu do důchodu jsem byl nejprve mistrem odborné výchovy a po absolvování pedagogické fakulty i učitelem v učilištích, která vychovávala budoucí pracovníky revíru, tedy i pro těžební lokality Severočeských dolů. Posledních osmnáct let jsem působil na středním odborném učilišti ve Velebudicích. V 80. letech zanikl velký orchestr ČSD Chomutov a jeho člen, bývalý horník Franta Tlustý, se v roce 1989 zasadil o založení hornické kapely a stal se sám jejím kapelníkem. Po dvanácti letech mi funkci předal, letos je to už patnáct let.

Čeho se vám podařilo za ta léta docílit?

Chomutov ve výchově mladých hudebníků pokulhává a s dorostem to není o mnoho lepší ani v okolních městech. Hráli jsme většinou v patnácti šestnácti muzikantech a získat další nástroje bylo velmi těžké. Proto jsem se spojil s kolegy v Litvínově a Mostě a nakonec se mi podařilo orchestr rozšířit na pětadvacet hráčů se zpěvy. Jsme klasickou dechovkou, ale mám tak širokou skladbu muzikantů, že záměnou nástrojů můžeme okamžitě přejít na taneční hudbu. Proto jsme zváni i k hraní na plesech a na zámeckých akcích. Během letních prázdnin absolvujeme v parku u chomutovského divadla středeční promenádní koncerty, ale hlavně reprezentujeme Severočeské doly na hornických slavnostech nejen v Česku, ale i v zahraničí. Takové zájezdy jsou už vícedenní, a protože část orchestru tvoří muzikanti pracovně činní a nemohou každou cestu absolvovat, pomáhá mi s obsazením kolega v Lounech. Máme dva výborné zpěváky, Zdeňka Valentu z Mostu a Jaroslavu Koubovou z Chomutova, oba vyhráli ve svých kategoriích celostátní soutěž ve zpěvu. Když je potřeba, jezdí nám vypomáhat ještě Olga Filípková ze Žatečanky.

Jak funguje spolupráce se Severočeskými doly?

Máme jistotu. Pro Severočeské doly hrajeme všechny koncerty, které si dají do programu v rámci nejrůznějších hornických akcí. Při oslavách Dne horníků hrajeme celý týden ve většině podkrušnohorských měst od Kadaně až po Bílinu. Rádi reprezentujeme SD na vrcholných oslavách, jakými jsou například setkání hornických měst. To letošní se uskutečnilo v Příbrami, kde to už dobře známe. Jezdíme tam také pravidelně zahajovat slavný hornický bál. Ostatní vystoupení pro kapelu ale zařizuji sám. Ročně odehrajeme zhruba 50 koncertů. Jak bylo řečeno, vystupujeme nejen u nás, ale také v zahraničí. Hráli jsme v hornických městech na Slovensku, v Německu, Rakousku a Maďarsku. Všude nás publikum výborně přijalo.

V Příbrami vám také byla před časem udělena prestižní hornická ocenění.

Ano. V roce 2012 tady náš hornický orchestr získal za dlouhodobou práci ve prospěch hornického stavu od sdružení hornických a hutnických spolků prestižní hornické ocenění – Českého Permona v kategorii hornický folklór. O rok později jsme opět v Příbrami obdrželi od Ministerstva hospodárstva Slovenské repub‑ liky čestné vyznamenání za zachovávání hornických tradic.

Mohlo by vás zajímat:
Norsko pomůže státnímu těžaři uhlí
U Skotska popluje první větrná elektrárna
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze