Elektrárny řeší, odkud brát vodu

Elektrárna Mirfa_compressed

Elektrárna Mirfa u Abú Zabí s integrovanou desalinizační jednotkou. Foto: ConstructionWeekOnline.com

Tepelné elektrárny ke svému provozu potřebují vydatné a pravidelné dodávky čisté vody. Ta je však v důsledku klimatických změn, znečištění a populačního růstu stále vzácnější. Nejnovější zpráva mezinárodní organizace IEA Clean Coal Centre (IEA CCC) se proto zaměřila na hledání alternativních zdrojů vody.

Analýza IEA CCC hledala Inspiraci především v JAR, Číně a Indii a Spojených státech, které provozují největší množství tepelných elektráren a mají zároveň největší problémy s nedostatkem vody. Hlavní potenciál objevila v odpadní, brakické, mořské a důlní vodě, budoucnost má podle ní také voda produkovaná při těžbě ropy a plynu a voda z hlubokých zvodní, což jsou rezervoáry podzemních vod v hornině.

Čtěte také:
VIDEO: Čínský titán na 16 kolech
Běloruský gigant BelAZ 75710

Nejblíže ideálu má odpadní voda. Čína uložila povinnost využívat vyčištěné městské splašky všem novým elektrárenským projektům, které tu možnost mají. V USA zatím využívá odpadní vodu jen každá dvacátá elektrárna.

Zajímavá synergie vzniká při využívání brakické či mořské vody. Její odsolování je sice zátěží pro životní prostředí, avšak odsolenou vodu je možné následně použít prakticky bez úpravy. Má-li navíc desalinizační jednotka dostatečnou kapacitu, může vodou zásobovat nejen elektrárnu, ale i běžnou síť. Elektrárna jí navíc může poskytovat své odpadní teplo, čímž se snižuje potřeba chlazení. Takto integrovaný systém je nicméně kvůli sezónním výkyvům v poptávce po vodě i elektřině náročnější na provoz.

Třetí možností je využití důlní vody, a to jak z činných, tak z bývalých šachet. Podobně lze k chlazení jednotlivých bloků využívat vodu, která vzniká při těžbě ropy a plynu. Dosud tuto možnost využívá jen několik australských elektráren, které spalují metan uhelných slojí. Problémem bývá roztříštěnost a vzdálenost jednotlivých vrtů, komplikací je i vysoký tlak, teplo a slanost. Do hluboko umístěných podzemních zvodní by bylo možné ukládat zachycené uhlíkové částice, tato možnost však zatím zůstává pouze na papíře.

Proč se tedy alternativní zdroje vody pro elektrárny dosud využívají v tak malé míře? Hlavním viníkem je nedostatek informací o dostupnosti, vydatnosti, kvalitě a ceně těchto vod. K tomu přistupují náklady na jejich úpravu, místy také soutěž o jejich jiné využití, například v zemědělství.

Budoucnost spočívá ve vylepšených technologiích úpravy vody a navrhování nových elektráren tak, aby byly tolerantnější vůči nižší kvalitě vody. Zpráva IEA CCC dále doporučuje zavést legislativní a finanční pobídky, díky kterým budou tepelné elektrárny méně zatěžovat vodní hospodaření a sníží následky dlouhotrvajících such.

Mohlo by vás zajímat:
Caterpillar vymýšlí bagry budoucnosti
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
V Kodani vzniká unikátní spalovna se sjezdovkou



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze