Energetika musí být pro vládu prioritou 2. část

„Jakým způsobem bude dostavba jaderných elektráren financována, je čistě politické rozhodnutí, které musí jít napříč politickým spektrem,“ je přesvědčen předseda Hospodářského výboru Radim Fiala (SPD). Foto: Radim Fiala

Přinášíme druhou část rozhovoru s předsedou Hospodářského výboru sněmovny o české energetice. „Jádru“ se podle něj vyhnout nedá, stejně jako zatím nejde nahradit uhlí.

Mají se stavět další bloky v jaderných elektrárnách? Proč si to myslíte?
Otázkou není jenom, zda se mají stavět, ale zda má Česká republika jinou rozumnou alternativu. I když bychom vzali do úvahy smělé ekologické vize, ve kterých 30 procent energie vyrobíme z obnovitelných zdrojů a 20 procent jí uspoříme, zbývá ta druhá polovina, kterou musíme pro nás zajistit. S potřebami čisté mobility a požadavků průmyslu by mohlo jít i o větší polovinu. Zde máme tři možnosti, dovoz plynu a tím zvýšení ceny energie a dovozní závislosti, a to i ve smyslu energetické bezpečnosti státu. Druhou možností je namísto jádra po roce 2035 prolomit územní ekologické limity těžby. Při dotazu „Temelín nebo Jiřetín“ se však i řada ekologicky uvažující populace rozhodla spíše pro tu jadernou energetiku, jako pro menši zlo. Na a pak už zbývá ta energetika jaderná, na kterou se ptáte.

Čtěte také:
Výstavbu „jádra“ musíme připravovat bez odkladů
Dlouhý: ČEZ nový jaderný blok sám nezaplatí

Dostavba jaderných bloků je jedna z klíčových výzev tohoto volebního období, která čeká na novou vládu. Jakým způsobem bude dostavba financována, je čistě politické rozhodnutí, které musí jít napříč politickým spektrem. Již minulá vláda schválila Národní akční plán pro dostavbu jaderných bloků, tedy nejde o nic nového – je to schválený program, který ještě nezapočal, podobně jako například již schválená stavba dálnice. Po neúspěchu minulého volebního období je jasné, že se takový strategický krok bez podpory a intervence státu neobejde, nelze, aby něco takového investovala sama komerční společnost, byť státem vlastněná. Alternativ je několik a budeme je muset v našem volebním období rozhodnout.

Fosilní elektřiny si musíme ponechat „akorát“, abychom neměli po roce 2022 nouzi.

Kdo má zaplatit stavbu dalších jaderných bloků? Stát, nebo ČEZ?

Ať to bude, kdo to bude, nakonec energii ve svém důsledku zaplatí spotřebitel. V případě významné účasti vlády má ale druhou možnost zaplatit to na daních. V roce 2022, pokud nebude v Německu dostatek energie, už nelze dlouhodobě počítat s nízkými cenami elektřiny. Výpočty, zda se stavba při současných cenách energie vyplatí, v krátkodobých horizontech nevycházejí. Stát má navíc možnost ze své vlastní elektrárny dodávat elektřinu pro průmysl, který mu obratem přinese daně, zaměstnanost, i HDP. To si soukromý investor dovolit nemůže. Stát má navíc jako investor nižší úroky, namísto běžného komerčního úvěru kolem pěti procent může stát dostat jedno až dvě procenta. O tom se málokdy mluví, ale v případě úvěru na 250 miliard na 25 let bychom při vyšším úroku tu elektrárnu zaplatili dvakrát.

Dle mého názoru je vhodná varianta, která počítá s transformací ČEZu, kdy se ČEZ rozdělí na jadernou a nejadernou část. Jadernou část – fungující elektrárny Dukovany a Temelín plus speciálně založené dceřiné firmy připravující dostavbu nových bloků, to by do svého 100 procent vlastnictví převzal stát. Samozřejmě všem rozhodnutím předchází mnoho dílčích rozhodnutí, jak ze strany ČEZu – žádost o EIA v daném území, povolení k umístění, územní rozhodnutí, povolení k výstavbě a podobně – i ze strany vlády. Apeluji na co nejrychlejší rozhodnutí – protože vše se promítá v desítkách let do budoucnosti.

Nedoporučujeme kvůli pěti miligramům utrácet prostředky, které je možné investovat třeba do lokálních topenišť nebo dopravy.

I kdybychom se nakonec rozhodli celý projekt nerealizovat, například z důvodu, že by někdo zprovoznil termonukleární elektrárny nebo nějaké jiné nové řešení, znamená riziko, že bychom neměli projekt dostavby elektrárny připravený, situaci, že si elektrárnu už nikdy nepostavíme, i kdybychom ji potřebovali. Je to podobné, jako kdybychom chtěli stavět nový dům, ale neměli k němu architektonický výkres a přípravu staveniště – jenom u takto velké stavby to trvá mnohem déle.

Souhlasíte se zpřísněnými emisními limity podle norem Evropské unie, které mohou zásadně ovlivnit jak český průmysl, tak ceny tepla a elektřiny pro běžné spotřebitele? Podle kritiků jde jen o reálně minimální snížení emisí proti současnému stavu, ale přitom za obrovské peníze, srovnatelné s předchozími investicemi do snížení emisí.

Česká republika musí především tyto evropské normy splnit a akceptovat, a to bez ohledu na možná individuální postoj jejích politiků. Tyto normy jsou podmínkou dalšího provozování fosilní energetiky. Nutno ale zmínit, že jde o dvě normy: Směrnici z roku 2010, která je již implementována v našich zákonech, a nové nařízení z roku 2017, které některé limity ještě zpřísňuje. Uvedu to na příkladu:

Původní norma EU z roku 2010 přikazuje zdrojům snížit emise oxidů dusíku NOx ze 400 na 200 mg NOx/m3. Nová evropská vyhláška stanovuje 175, ale může se stát, že stávající investovaná technologie umožní například jenom 180. V takovém případě nedoporučujeme kvůli pěti miligramům utrácet prostředky, které je možné investovat do jiných zdrojů znečištění, třeba lokálních topenišť nebo dopravy. V těchto případech je ale možno udělit jednotlivému zařízení výjimku, je-li dostatečně podložena. Na druhou stranu nám schválená státní energetická koncepce ukládá prioritu ve využití domácích zdrojů na výrobu tepla či kombinovanou výrobu elektřiny a tepla před čistě kondenzační výrobou rovněž omezení nízko účinné kondenzační výrobu elektřiny z uhlí. Dokážu si tedy stěží představit, že při této politice doporučovala vláda nebo jiný orgán kondenzační výrobu elektřina na export s výjimkami. Krom toho další omezení přestavují i těžební limity.

Na druhou stranu, jak již bylo řečeno, musíme si té fosilní elektřiny ponechat „akorát“, abychom neměli po roce 2022 nouzi.

Jsem sice v novém volebním období, ale předpokládám, že vláda i zákonodárný sbor tuhle situaci zvládnou. Chce to citlivě regulovat celé odvětví, abychom podpořili ty subjekty, které mají šanci a snahu dále prosperovat, a naopak zamezili neefektivnímu a neekologizovanému hospodaření se surovinou tam, kde to náš průmysl a domácnosti nepotřebují. V neposlední řadě je to slušné i vůči odběratelům tepla z tepláren, aby měli jistotu, že i po roce 2021 budou mít teplo za rozumnou cenu, anebo zda se mají poohlížet po jiném řešení. Proto bychom uvítali rozumné řešení již do zimy, i když se letošní a následující topné sezóny opatření roku 20121 ještě nestýká.

Radim Fiala

Osmačtyřicetiletý Radim Fiala je místopředsedou strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), kterou v roce 2015 spoluzakládal. V letech 1998 – 2012 byl členem ODS, za niž byl poslancem. Ze strany vystoupil kvůli nesouhlasu se zvyšováním daní. Vláda Petra Nečase kvůli jeho kroku ztratila většinu 101 hlasů. Při hlasování o nedůvěře této vládě se hlasování zdržel.

V roce 2013 se stal poslancem za Úsvit přímé demokracie v Olomouckém kraji. V březnu 2015 byl ze strany vyloučen spolu s jejím zakladatelem Tomiem Okamurou. Ve volbách 2017 byl poslancem zvolen za SPD.

Radim Fiala je od roku 1993 aktivní také v oboru ochrany osob a majetku.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Nejlepší podzemní sklápěčka na světě
Mobil ušitý horníkům na míru
VIDEO: Čínský titán na 16 kolech