Experimenty v energetice příliš nefungují

Státy, které překotně mění energetiku, čekají problémy. Navíc klesají celkové investice do sektoru. Česká energetika se snaží být na to připravená.

Norsko brzdí propojování své elektrizační soustavy s dalšími evropskými zeměmi, protože by to mohlo vést ke zdržení elektřiny v Norsku. Německo odstavuje své jádro a chystá se odstavit uhlí a masivně podporuje stavbu větrníků na mořských větrných farmách. Zvyšuje tím ovšem cenu elektřiny i v okolních zemích, nejen Němcům. Česko zase zvažuje zákaz chovu kočkovitých šelem mimo zoologické zahrady.

Nory k propojování vedla vidina zisků za prodej přebytků vlastní, téměř výhradně „vodní“ elektřiny. K tomu se přidala možnost, že by Němci do Norska vyváželi své potenciální přebytky větrné energie a v období slabého větru mohli odebírat vcelku levnou norskou hydroelektřinu. Jenže nikomu zřejmě nedošlo, co se může stát – a velmi pravděpodobně stane – když se propojí soustavy zemí s rozdílnými cenami za elektřinu. Že tam, kde energie stále méně, bude najednou stát víc. Protože v té druhé zemi za ni bez problémů zaplatí víc (v Británii běžně o 50 procent). A očekává se ještě jeden dopad propojení: Levná hydroelektřina ze severu Norska bude chybět na jeho jihu, kam zatím proudí a poskytuje tak norským firmám výhodu oproti zahraniční konkurenci. Takže teď tamní vláda projektům propojování s dalšími evropskými zeměmi vystavila stop.

Čtěte také:
Šnobr: Investice do jádra je bláznovství
Česko stojí na energetické křižovatce

Plány jsou přitom hotové, několik propojení je ve výstavbě (ty samozřejmě budou dokončeny), vize o Norsku jako „baterii“ Evropy již také zakořenila v mnoha hlavách. Nicméně další propojování nebude, dokud vláda nevyhodnotí dopady dostavěných a zprovozněných propojení (kromě Německa i dvojí propojení s Velkou Británií). Vedení mezi Norskem a Německem se přitom začalo budovat loni na podzim…

Podobné příklady nabízí i Německo, kde se odstavení jádra v roce 2002 domluvilo na rok 2022, pak se posunulo na 2036, aby se po Fukušimě vrátilo na 2022. Současně chce odstavovat co nejdřív také uhlí, ale již ohlásilo vznik komise, která má do konce roku určit, kdy je něco takového skutečně reálné. Jenže RWE a E-ON už stihly oddělit „novou“ a „starou“ energetiku. A stará energetika, tedy ta fosilní, je také čím dál častěji na prodej. Protože její výkon je v síti potřeba, ale domácí firmy nechtějí mít stigma toho, kdo pálí uhlí.

Zda je reálné brzké odstavování uhelných elektráren, je přitom otázka diskutovaná i v tuzemsku.  V rozhovoru pro portál iDnes na ni například odpovídal také ředitel divize Klasická energetika ČEZ Ladislav Štěpánek. „Nedovedu si představit, jak bychom zajistili dodávku elektřiny. Nedaly by se nahradit jinými zdroji. A není to možné ani za dva, ani za pět let. Je ale zřejmé, že Evropa spěje k postupnému útlumu uhlí.“

A stejně jednoznačně odmítl i možnost, že by jeho firma odstavila uhelné elektrárny v roce 2030, což by bylo prý možné podle německé konzultační firmy Energynautics. „Jejich studie vychází z toho, že instalovaný výkon solárních elektráren stoupne proti dnešku na dvouapůlnásobek a větrných dokonce skoro na sedminásobek. To ale není moc reálné, tak rychle se to nedá postavit,“ řekl portálu iDnes.

Německo, které má moře, kde se dají relativně efektivně stavět větrné elektrárny, má přitom větší potenciál pro náhradu uhlí, než Česko. Ovšem má také osmkrát tolik obyvatel a patřičně rozsáhlejší průmysl, než ČR, to znamená, že jeho spotřeba elektřiny je současně podstatně větší, než v tuzemsku. Takže němečtí i čeští energetici řeší obdobné rébusy.

Vývoj v Norsku a Německu ukazuje přitom jednoznačně na to, že energetické plány v těchto zemích neprošly kvalifikovanou, nebo dostatečnou oponenturou. Což je zhruba to samé, co se nyní děje v Česku, když na základě odhalení výrobců a překupníků tygřích preparátů vyráběných v tuzemsku ze zde chovaných šelem, uvažuje rovnou o zákazu jejich chovu mimo zoologické zahrady. Společným jmenovatelem je snaha o rychlou akci, jež „se bude líbit“. Jenže to v energetice, na rozdíl od politiky nejde.

„Energetika potřebuje mít jasný směr, kterým se má ubírat. To se obzvláště týká orientace na jadernou energetiku a OZE. Potřebujeme od státu vědět, co vlastně chce. A protože nová zařízení stojí značné finanční prostředky a návratnost vložených investic je dlouhodobá, není možné v tomhle určení experimentovat, nebo se splést,“ říká rezolutně jednatel kladenské energetické firmy ITES Václav Hrabák, který je zároveň šéfem energetické sekce Hospodářské komory.

Že jeho slova o potřebě jistoty nejsou planá, svědčí i čerstvé údaje o tom, že investice do světové energetiky klesají již třetí rok za sebou. K jejich poklesu vede, mimo jiné, i nejistota dalšího vývoje, jež sektor v posledních letech provází. Analytiky to vede k obavám, zda obor dokáže bojovat proti změnám klimatu a zároveň splnit své základní poslání, tedy zajistit lidem dostatek elektřiny.

Mohlo by vás zajímat: 
VIDEO: Znáte toto unikátní hornické muzeum?
Nové Komatsu: Pohroma pro řidiče dumperů 
VIDEO: Čínský titán na 16 kolech