Expert: Zavírání dolů je nebezpečné

Stát by měl mít buď přímou kontrolu nad strategickými surovinami, nebo jasná a dobrá pravidla, jak s nimi může soukromý vlastník zacházet. foto: iUHLI

Hynek Beran patří mezi ústřední postavy z okruhu expertů, kteří pro vládu připravují analýzy a doporučení v oblasti energetické politiky. Do jaké míry se politici odbornými radami řídí? Má česká energetická politika hlavu a patu? Nejen to se dozvíte z následujícího rozhovoru.

Jak hodnotíte současnou státní energetickou koncepci?

Celý problém státní energetické koncepce je v tom, že se nenaplňuje. V druhé Pačesově komisi jsme před pěti lety počítali s tím, že jádro bude pokračovat ve stávajícím zhruba třetinovém podílu. Jednobarevný jaderný mix není dobrý, zatím se však žádný nový jaderný blok nestaví ani se na to nikdo nechystá. Pokud se za pár let zavřou Dukovany, budeme mít problém.

Jakou roli by v českém energetickém mixu hrát uhlí?

Uhlí by mělo být jeho druhou nejdůležitější součástí, měli bychom s ním však hospodařit úplně jinak než dosud. Spalujeme ho s nízkou 30% účinností a exportujeme ho za 50 až 80 haléřů za kWh. Na druhou stranu draze dotujeme elektřinu z obnovitelných zdrojů. V žádném případě bychom neměli ztratit těžební schopnost, protože pak by se z nás stala čistě importní země. Uhelný průmysl trochu zaspal, nedomáhal se podpory na modernizaci.

Čtěte také:
Beneš: Stavět uhelnou elektrárnu se už nevyplatí
Tykač by mohl od ČEZ koupit Počerady

Odpovídá současná cena uhlí hodnotě této suroviny?

V žádném případě ne. V případě elektřiny spolu soupeří obnovitelná a fosilní energie za variabilní náklady. Do uhelných zdrojů nikdo neinvestuje, zatímco ty obnovitelné jsou štědře dotované. Jeden dotujeme na úkor nás všech, zatímco druhý máme zastaralý. Podle analýz budeme uhlí potřebovat ještě alespoň 20 až 30 let. Měli bychom se proto bavit o modernizaci uhelného průmyslu a ne o devastaci krajiny řepkou a kukuřicí. Jestliže se nám i za těchto podmínek vyplatí vyrábět elektřinu z uhlí, tak to je problém sám o sobě. Představte si, co by se stalo, kdyby uhlí jako zdroj elektřiny na pár týdnů zmizelo a museli bychom chybějící energii odněkud dovézt.

Mohli bychom přestavět uhelné elektrárny, aby spalovaly dřevo, jak o tom uvažují Britové, Dánové a Němci…

…a udělat si tady z toho takový malý Velikonoční ostrov. Zničit si všechny lesy je přece nesmysl. Takové tendence bych nazval předkolapsovým stavem lidstva. Když už uhlí máme, měli bychom se naučit s uhlím hospodařit.

Jak se v tomto kontextu díváte na zavírání dolu Paskov a stávající těžební limity?

To jsou opatření vytržená z kontextu. Měli bychom uvažovat více koncepčně.

Jaký postup by byl nejméně bolestivý v případě úpadku OKD?

Nepovažuju za seriózní, aby stát vybral daně a za ně pak dotoval finanční ztráty soukromého podnikatele. Dospěli jsme do stádia, kdy je rozumné, aby si stát vzal doly OKD zase zpátky.

Takže souhlasíte s tím, aby bylo OKD prodáno za korunu státnímu podniku Diamo?

Co to znamená nákup za jednu korunu? V tomhle případě to může znamenat pár desítek miliard nákladů na ekologickou likvidaci a sociální závazky. Na druhou stranu, kdyby celé OKD zkrachovalo, stát by musel důsledky stejně sanovat z jiných prostředků. Státu se to ani v jednom případě nevyplatí. Ale bude lepší, když bude OKD vládnout stát, než aby mu vládl nějaký mafián nebo správce konkurzní podstaty. Stát by však měl mít dobrý plán, co s OKD dělat.

Jaké největší chyby se stát dopustil při správě našich uhelných zásob?

Strašlivé netransparentnosti a nekoncepčnosti, kvůli kterým není správně nastaveno ani podnikatelské prostředí. Kdysi jsme se pokoušeli vymyslet řetězec daní, emisních povolenek a bonifikací, který by zvýhodňoval zpracování uhlí s více než 50% účinností. Stát by měl mít buď přímou kontrolu nad strategickými surovinami, nebo jasná a dobrá pravidla, jak s nimi může soukromý vlastník zacházet. Náš stát pouští obojí z ruky. V dnešní situaci si nejsem jist, jestli je dobré zbavovat se uhelných zdrojů a zavírat je, zároveň ale není dobré prodávat energii z uhlí za současné ceny, protože ty nestačí ani na jejich obnovu a potřebné investice. Řešením by bylo namísto dumpingového vývozu dávat přebytečnou energii z uhlí lidem na topení, třeba za korunu padesát za kilowatthodinu. Vydělaly by na tom všechny strany, pokrylo by to asi polovinu celkové spotřeby tepla českých domácností. Zajímavou možností je i obnova podnikových elektráren o výkonu 20 až 50 MW.

Co by zvýšilo naši energetickou bezpečnost?

Inteligentní sítě (smart gridy), automatizované pojistky a další inteligentní prvky, které by nám umožnily selektivně vypínat nekritické spotřebiče v případě black outu. Také bychom měli mít dostatek vlastních zdrojů, které by nám zajistily přežití i za cenu dočasného snížení komfortu. Dokud tohle nemáme, vidím počínání typu zavírání dolů jako nebezpečné.

V poslední době se hovoří o uhelné elektrárny Počerady, kterou hodlá polostátní ČEZ prodat soukromé společnosti Czech Coal. Jaké to má podle vás výhody a nevýhody?

To je hodně horké a aktuální téma. Uhlí ve vršanském dole je tzv. „studené“, s nízkou výhřevností. V podstatě žádná jiná elektrárna kromě Chvaletic ho nespálí a teplárna už vůbec ne. Je to podobné, jako kdybyste chtěl nalít naftu do auta s benzínovým motorem. Mluví se i o tom, že by měl ČEZ tu elektrárnu neprodat a uzavřít. Nicméně smlouva na odběr uhlí byla uzavřena na 40 let, takže pak by musel ČEZ zaplatit i za neodebrané uhlí. Uzavřením dalších elektráren ČEZu po roce 2022 ubude víc než 10 TWh uhelných zdrojů. Bez Dukovan budeme Počerady potřebovat. Soukromý subjekt deklaruje, že chce elektrárnu dále ekologizovat. Bude do ní tedy muset dále investovat, aby splnila náročně evropské směrnice po roce 2022.

Co by se stalo, kdyby se ČEZ pokusil z prodeje vycouvat?

Je zde opce, takže otázka nestojí tak, zda je ČEZ ochoten elektrárnu prodat. Nedivím se, že Czech Coal opci uplatnil a chce Počerady koupit ve stavu technicky co nejzpůsobilejším. Jak říkal jeden kolega ekonom, ten soukromý subjekt chce především vyměnit riziko partnera za riziko trhu, i když riskuje, že když tu investici nezvládne, zavřou mu tu elektrárnu přímo z Bruselu. Náš největší problém je to, že nevíme, co chceme. Kdybychom obnovovali jaderné elektrárny nebo aspoň budovali decentrální energetiku, určitě jsou Počerady na odpis. Ale my nic nestavíme a tahle elektrárna má uhlí v limitech bez problému až do roku 2054. Pokud bude ekologizovaná, může fungovat dalších 30 let. Podobně se ale zachoval ČEZ v Tušimicích a v Prunéřově, tedy nic nového.

Takže bychom se soukromého vlastnictví v případě Počerad neměli bát?

V minulosti jsme mnoho prosperujících a bohatých síťových odvětví vyprodali do zahraničí a dnes z nich platíme poplatky. Asi by se měl někdo konečně začít bavit o tom, zda to ten investor myslí vážně, jaké má názory na ekologii, jaké záruky může státu dát a jaké podmínky chce naopak od státu. Na rozdíl od obnovitelných zdrojů po nás tenhle podnikatel nechce, abychom mu na jeho privátní byznys přispívali každý rok 40 miliard.

Ing. Hynek Beran vystudoval FEL ČVUT. Energetice se věnuje více než 20 let, spolupracoval na kybernetických modelech elektrizační soustavy, působil jako zahraniční poradce pro tržní prostředí na Slovensku a jako externista na centrálním dispečinku v Rusku. V letech 2007 až 2012 byl tajemníkem obou Pačesových energetických komisí. V současnosti působí jako nezávislý expert, je tajemníkem České společnosti pro energetiku a spoluautorem několika kapitol nové publikace „Perspektivy české energetiky“.

Mohlo by vás zajímat:
Z lomu je třetí největší jezero v ČR
Bývalý důl se proměnil v muzeum a zábavní park
Obr mezi obry opět těží



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze