Fenomén minulosti: Hornické kolonie

Ferdinandova_kolonie_wikipedia_Ikcur

Před lety bydlela v koloniích více než půlka Ostravy. Foto: wikipedia.org Ikcur

Ostravsko-karvinský revír, to nebyly z historického hlediska pouze doly nebo hutě. V těsném sousedství dolů stávaly kolonie, tedy jakési dobové ubytovny pro dělníky a jejich rodiny.

Zaměstnanci hornických a hutních závodů v nich nacházeli své útočiště mimo pracovní směnu a v mnoha ohledech právě ony pomáhaly formovat město, stávaly se významným sociálním fenoménem a žily svou svébytnou kulturou.

Čtěte také:
Ostravská lanovka bude místo uhlí vozit turisty
Michal vás seznámí s Ograbulemi

Na území Ostravska a Karvinska jich vyrostly desítky, ke každému dolu patřila aspoň jedna. Dnes už po některých není ani památky, zmizely vlivem poddolování i větších nároků původních obyvatel. Přesto se jich ještě část zachovala a vzbuzují zaslouženou pozornost. Jedním z historiků, kteří se věnují ostravským koloniím, je Tomáš Majliš, povoláním učitel a také průvodce historickou Ostravou. Podílel se například na rozsáhlém cyklu publikací Ostravské dělnické kolonie, napsala MF Dnes.

Kolonie jsou pro něj fenomenální svět plný rozporů a fascinujících informací nejen o minulosti, ale také o nás samotných. Některá jsou ukázkově udržovaná, jiná se naopak nezadržitelně rozpadají. V jejich zdech se formovala pozoruhodná historie, už třeba jenom tím, že z jejich nuzného prostředí vzešly osobnosti celorepublikového významu. Namátkou je to například první ostravský primátor Josef Kotas anebo dědeček prezidenta Václava Havla.

V koloniích žila půlka Ostravy
Dělnické ubytovny znamenaly vzrůst společenského blahobytu. Byly totiž časy, kdy v nich bydlela většina Ostravanů. „Zajímavé pro Ostraváky jsou v tom, že před 80 až 90 lety žila v koloniích více než polovina Ostravy,“ zdůrazňuje Majliš. Zdejší kraj se tak stal fenoménem nemajícím obdoby. Statisíce rukou levné námezdní síly muselo najít odpovídající zázemí.

Nikde jinde v Česku nebylo bydlení v koloniích takto rozšířené. Na počátku 19. století, těsně před založením železáren, byla Moravská Ostrava maličké město čítající patnáct set obyvatel. Za pouhých sto let se to násobně změnilo. Tisíce lidí, kteří sem přicházeli na začátku 20. století, bylo třeba někde ubytovat. Kam s nimi? Byla tady obrovská bytová nouze, bydlelo se ve sklepech, na půdách, všude, kde se dalo,“ vysvětluje Majliš.

Hornické kolonie byly bídnější
Podle něj byl velký rozdíl mezi koloniemi hutnickými a hornickými. Na první pohled bylo znát, kdo z těchto závodů byl lépe placen. „Hornické kolonie byly bídnější, protože horníci měli menší platy. Změna nastala v době, kdy se vlády ve Vítkovických železárnách ujal nový ředitel Kupelwieser. V roce 1876 se rozhodl zefektivnit výrobu, a aby si vytvořil kádr zaměstnanců, rozhodl se postavit nové město, kvalitní bydlení s tekoucí vodou. Je v tom velký rozdíl,“ popisuje Majliš dobové vymoženosti.

Příkladem zachovalé kolonie je podle Majliše oblast zvaná Koule v Mariánských Horách. Revitalizace se dočkala v 90. letech minulého století.„Je tady zřetelná snaha proměnit kolonii pro podnikatelské sídlo. Když tudy procházím, tak domy občas vypadají opuštěně, přesto je vidět, že většina z nich má svého majitele,“ říká historik.

Čtrnáct osob v jedné místnosti
Během pátrání po historii kolonií Tomáš Majliš a jeho kolegové narazili i na mnoho zajímavých příběhů. Některé z nich mohou slyšet i účastníci komentované prohlídky: „Do dnešní doby se zastavujeme u jednoho domku, kde se nacházel sklepní byt ve svahu v dolní kolonii na Hranečníku. Tam v jedné obytné místnosti žilo v roce 1921 neuvěřitelných čtrnáct osob. Bydlel tam kočí z Dolu Jan Maria, jeho manželka, syn a dcery, většinou dospělé, osmdesátiletá tchyně a ještě podnájemník. Tady člověk chápe, proč horníci chodili do hospody, dává to smysl, než se tísnit v jedné místnosti se čtrnácti lidmi.

Kolonie na Ostravsku a Karvinsku začaly zanikat koncem sedmdesátých let minulého století. Třeba v Orlové, když populace začala stárnout a mladší generace se nechaly zlákat lepším bydlením. „Tady v Ostravě to je dáno tím, jak se zavíraly jednotlivé doly. Bylo lepší se přestěhovat do bytu, kde teče teplá voda, a nemusíte chodit na záchod na dvůr. Mladší generace přestaly mít ke koloniím vztah,“ dodává Majliš.

Mohlo by vás zajímat:
Z Dolu Bohumír je hornické muzeum
VIDEO: Znáte toto unikátní hornické muzeum?
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze