Hory a doly objektivem fotografa

Foto: Jan Hodač

Na doly se většina českých fotografů velmi naivně nedívá jako na pracoviště, ale s despektem jako na prvoplánovou destrukci přírody. Málokoho z nich zajímá, že součástí každé těžby je i rekultivace, která je jakousi plastickou operací devastované krajiny. V reakci na výstavu HORY DOLY Jana Hodače, který nabídl netradiční pohled fotografa na krajinu regionu, to řekl mostecký ekolog a tvůrce rekultivací Stanislav Štýs.

„Těžba uhlí v podkrušnohorské pánvi byla impulzem rozvoje průmyslu nejen v české kotlině, ale i v tehdejším mocnářství. A dodnes by bez exploatace tohoto nerostného bohatství sluneční konzervy v našich továrnách a domácnostech nebylo dostatek elektřiny, světla a tepla,“ uvedl Štýs.

Mohlo by vás zajímat: Štýsova dvojčata exkluzivně na iUHLI.cz

Karel Prach z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Botanického ústavu AV ČR v Třeboni poznamenal, že fotografie Jana Hodače neukazují Mostecko jako zničenou krajinu, ale i jako krajinu se značným potenciálem pro obnovu. Přičemž není vůbec nutné investovat miliony a miliardy do rekultivací všech výsypek a dolů. „Příroda si často pomůže lépe, než umí člověk. Výtvarné fotografie Jana Hodače mohou odborníka i laika vést k hlubšímu zamyšlení o této krajině místo zažitých představ o černém severu,“ míní Prach.

Podle odborníka na životní prostředí Bedřicha Moldana jsou Hodačovy fotografie především pěknými výtvarnými díly, které zaujmou už tím, že jsou to, prostě krásné fotografie. K tomu ještě přistupuje poselství, které přinášejí. „Jeho obsahem je svědectví o kráse přírody, kterou můžeme najít nejen v nedotčené divočině, ale v každém zdánlivě nenápadném kousku přírody, jež je všude okolo nás, a jež může být v harmonii i s technikou a průmyslem,“ uvedl federální ministr životního prostředí Moldan.

Foto: Jan Hodač

Čtěte: Rekultivace pomáhají obrazu Mostecka

Rekultivace versus černé brýle

Z Hodačových fotografií vyzařuje hluboký vztah k tomuto v mnoha ohledech kontroverznímu kousku naší planety. Otisky lidské činnosti jsou v krajině pod Krušnými horami patrnější více než kdekoli jinde, doplnil Vladimír Bejček z České zemědělské univerzity v Praze.

„Přestože se profesně velmi často pohybuji v oblasti těžebních aktivit podkrušnohorských uhelných pánví, nikdy jsem si neuvědomoval specifickou krásu geomorfologie Krušných hor a vulkanitů Českého středohoří v kontrastu s antropogenními fenomény hornických aktivit,“ řekl v reakci na výstavu HORY DOLY děkan Hornicko geologické fakulty Vysoké školy báňské Vladimír Slivka.

Foto: Jan Hodač