Jak uhlí, ropa a plyn zachránily krajinu

Ilustrační foto: Imagio.cz

Západní Evropa měla neuvěřitelné štěstí. Když lidstvo začalo vyvíjet mimořádně silný tlak na krajinu, nedošlo zde na rozdíl od Babylonu k ekologické katastrofě, protože z podzemí se vynořila téměř zázračná surovina, díky níž zůstala krajina z valné části ušetřena. Představa, že fosilní paliva brzy dojdou, je obava stará jako tyto suroviny samy. Server iUHLI.cz přináší úryvek z knihy Racionální optimista – O evoluci prosperity od Matta Ridleyho, který zveřejnil server scienceworld.cz.

Když anglický ekonom Stanley Jevons v roce 1865 předpovídal brzké zdražení uhlí v důsledku prudkého růstu poptávky a docházejících zásob, uvedl: „Snadno si vyvodíme, že současné tempo našeho pokroku nemůže pokračovat nadlouho,“ a dodal, že je zbytečné přemýšlet o nahrazení uhlí jakýmkoli jiným druhem paliva, takže Britové „musí buď zemi hromadně opouštět, nebo zde zůstanou a budou žít v bolestné tísni a chudobě“.

Jevonsův nářek nad představou, kterou bychom dnes nazvali „uhelný zlom“, měl takový vliv, že v roce 1866 tisk rozpoutal „uhelnou paniku“, vláda Williama Gladstona slíbila, že začne splácet národní dluh, dokud má země uhlí, a vznikla zvláštní královská komise pro uhlí. Ironií osudu se právě v 60. letech 19. století objevily po celém světě dosud neznámé rozsáhlé zásoby uhlí a na Kavkaze a v Severní Americe se začala těžit ropa.

Ve 20. století se hlavním pramenem obav v tomto směru stala namísto uhlí ropa. V roce 1914 americký důlní úřad předpověděl, že Americe vydrží zásoby ropy jen deset let. Prezident Jimmy Carter v 70. letech prohlásil, že „je možné, že veškeré prokázané rezervy ropy celého světa spotřebujeme do konce příštího desetiletí“. V roce 1970 měl svět v prokázaných rezervách 550 miliard barelů ropy, ale během následujících dvaceti let se spotřebovalo 600 miliard barelů.

V roce 1990 však nevyužité rezervy dosáhly 900 miliard barelů, nepočítaje v to ohromná naleziště ropných písků Athabasca v kanadské Albertě, těžké ropy z živičných písků v pánvi Orinoka ve Venezuele a břidlicové ropy ve Skalistých horách, kde je celkem uloženo na šest bilionů barelů těžké ropy, tedy dvacetinásobek rezerv Saudské Arábie. Nálezy obřích ložisek břidlicového plynu v posledních letech zvýšily zásoby plynu v USA na dvojnásobek a Amerika má nyní plynu na téměř tři století.

Zásoby ropy, uhlí i plynu jsou konečné. Vydrží však řadu dalších desetiletí a možná i staletí a lidé najdou jejich náhrady dlouho předtím, než dojdou. Paliva lze syntetizovat z vody pomocí jakéhokoli zdroje energie, například jádra nebo slunce. Zatím je to příliš drahé, avšak se zvyšováním účinnosti paliv a růstem ceny ropy bude tato rovnice vypadat stále příznivěji.

Nepopiratelným, byť překvapivým faktem, který se často přehlíží, navíc je, že fosilní paliva zachránila většinu krajiny před industrializací. Před nástupem fosilních paliv se energie získávala pěstováním plodin pro lidi nebo koně, a k tomu bylo zapotřebí velké množství půdy. V kraji, kde mám domov, plynou řeky přirozenou cestou, dřevo roste a hnije v lesích, na pastvinách se pasou krávy, horizont není zjizven větrnými mlýny; bez fosilních paliv by většina krajiny musela být zcela nutně využita k zachování lidských životů.

Kdyby měla Amerika získávat veškerou svou energii pro dopravu ve formě biopaliv, potřebovala by o 30 procent více zemědělské půdy, než kolik jí nyní využívá. Kde by se pak pěstovaly potraviny? Abychom získali představu, kolik krajiny by obnovitelné alternativní zdroje energie zabraly, uvažme, že kdyby měla být současným 300 milionům obyvatelům Spojených států zajištěna jejich současná spotřeba energie v objemu asi 10.000 wattů na jednoho (2400 kalorií za sekundu), vyžadovalo by to:

– solární panely o rozloze Španělska
– větrné farmy velikosti Kazachstánu
– zalesněná území o rozloze Indie a Pákistánu
– louky na seno pro koně o velikosti Ruska a Kanady dohromady
– hydroelektrárny využívající vodu z povodí o třetinu většího, než je rozloha všech kontinentů světa

Rozloha území zabraného uhelnými a jadernými elektrárnami spolu s ropnými rafineriemi a plynovody, které dodávají 300 milionům Američanům téměř veškerou energii, je takřka směšně malá – a to i když do toho započítáme krajinu pohlcenou povrchovými doly. Například v oblasti kolem Appalačského pohoří, kde se uhlí dobývá povrchovou těžbou, je za 20 let těžbou dotčeno zhruba sedm procent z takřka pěti milionů hektarů půdy, což představuje asi dvě třetiny rozlohy Ústeckého kraje.

Větrné turbíny potřebují pětkrát až desetkrát více betonu a oceli na vyrobený watt než jaderné elektrárny, nemluvě o kilometrech nových cest a nadzemního vedení. Označovat monstra na výrobu obnovitelné energie, která neefektivně požírají krajinu, slovy „zelená“, morální nebo čistá mi připadá bizarní. Kdo má rád divokou přírodu alespoň tak jako já, pak to poslední, co by chtěl, je vracet se k extenzivním středověkým způsobům využívání krajiny k výrobě energie.

Jediná větrná farma v kalifornském Altamontu zabije každý rok 24 orlů skalních: kdyby to dělala kterákoli ropná společnost, skončila by za to před soudem. Ročně zahynou stovky orangutanů, protože překážejí plantážím palem, z jejichž oleje se vyrábějí biopaliva. „Přestaňme posvěcovat falešné a podřadné zboží,“ říká expert na energetiku Jesse Ausubel, „a kacířsky skandujme ´obnovitelné zdroje nejsou zelené´.“

Pravdou je, že západní Evropa měla neuvěřitelné štěstí. Když lidstvo začalo vyvíjet mimořádně silný tlak na krajinu a přírodní habitaty, nedošlo zde na rozdíl od Babylonu k ekologické katastrofě, protože z podzemí se vynořila téměř zázračná surovina, díky níž zůstala krajina z valné části ušetřena. Dnes nemusíme používat půdu k produkci paliva pro dopravu (ropa nahradila seno pro koně), k vytápění (zemní plyn vystřídal dřevo), pro energii k výrobě (elektřina nahradila vodu) nebo osvětlení (jádro a uhlí vytlačily včelí vosk a lůj).

Na polích musíme stále pěstovat většinu svého ošacení, třebaže materiály jako fleece se nyní vyrábějí synteticky z ropy. To je škoda, protože kdyby se za bavlnu našla syntetická náhrada téže kvality, mohlo by obživnout Aralské jezero a do částí Indie a Číny by se mohli vrátit tygři. Zatím bohužel nikdo nevymyslel, jak v továrnách z uhlí a ropy vyrábět potraviny, ačkoli zemní plyn jako surovina k výrobě hnojiv zajišťuje v našem průměrném jídle asi polovinu atomů dusíku.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze