Jak se správně čte a kreslí drnoberk

Milan Sýkora se věnuje modelování 3D hradů. Foto: Czech Coal

Setkat se s archeologem v létě není úplně snadné. Celé dny tráví v terénu, odkud si vozí krabice plné pokladů. Po červencovém dni v rozpálených výkopech v Libkovicích si na mě našel čas Milan Sýkora z Ústavu archeologické památkové péče v Mostě. Jak mění moderní technologie práci archeologa, kolik reality a kolik fantazie skrývají trojrozměrné modely hradů a co je to drnoberk, prozradil v rozhovoru.

Co hledáte v Libkovicích?

Jsme tam už třetím rokem. Jedná se o ojedinělý komplexní výzkum vesnice. Z nejrůznějších důvodů v regionu zaniklo kolem stovky lidských sídel, ale žádné nebylo důkladně prozkoumáno. Chceme nyní tuto vesnici vykopat kompletně, zároveň se zabýváme mapováním v terénu, stavebně-historickými průzkumy a archivními rešeršemi. Máme unikátní příležitost studovat vývoj parcel, na kterých se žilo nepřetržitě od 13. století do 90. let 20. století. Můžeme sledovat proměny domů, usedlostí, i proměnu mentality obyvatel.

Čtěte také:
Hnědé uhlí vystřídají turisté
Z měsíční krajiny do rozkvetlého parku

Jakým způsobem se chcete o výsledky svého výzkumu podělit s nejširší veřejností?

Máme vzor ze zaniklých německých vesnic okolo dolů v Horní Lužici, kde vyšly rozsáhlé publikace z výzkumů. Chtěli bychom zpřístupnit webový portál, kde by si zájemci na základě map nebo jmen předků mohli hledat, co jsme na jakém pozemku zjistili, ať už archeologicky, stavebně-historickým průzkumem nebo archivně. Bude to ale běh na dlouhou trať. Libkovice jsou velké, do roku 2025 máme mít odkrytou jižní část, kam postupuje důl. Po každé sezoně ale chceme zpřístupňovat část výsledků.

Rok archeologa se dělí na dvě části ‒ léto tráví ve výkopech a v zimě pak zpracovává, co si z terénu přivezl. Které z těch období máte raději?

Většinou se na konci práce venku těším, až si sednu za počítač, a na konci dlouhého zimního období se těším ven.

Dovedu si představit, že jsou to hodiny a hodiny u počítače, než si můžeme prohlédnout vaše úžasné trojrozměrné modely hradů.

Jestliže chceme před veřejností svou práci obhájit, musíme ukázat, že má smysl. To byl důvod, proč jsem se začal věnovat 3D modelaci hradů. Z obrázků půdorysů toho laik moc nepozná, ale pohybující se virtuální model hradu vše objasní. Je to ale samozřejmě hrozný žrout času a navíc i inančně náročné, protože musíme kupovat nejrůznější data, třeba leteckou fotogrametrii, digitální modely terénu apod. Mým snem je vymodelovat takto všechny hrady na českém severozápadě. Je jich kolem padesáti, takže mám co dělat.

Modelujete i hrady, z nichž zbylo jen pár hromad kamení. Nakolik je potom 3D model odrazem historických faktů a nakolik fantazií tvůrce?

Záleží na míře drnoberkosti hradu.

To bude nějaký odborný archeologický termín?

Takový archeologický žert. Berk nebo-li hrad, ze kterého už nám zbyl jen ten drn… Tedy záleží na tom, v jakém stavu zániku hrad je. Nicméně i z největších drnoberků se dá vyčíst řada informací, které v terénu necvičenému oku uniknou. Pomocí letecké fotogrametrie a geodetického zaměřování získáme 3D model terénu a dozvíme se, co je vykopané, co je navršené, co srovnané či zřícené. Precizním zaměřením se potom začnou propojovat úseky zdí. Tedy skladba a dispozice hradních objektů jsou objektivní. Jak vypadal hrad do výšky, jaké byly okenní otvory, kolik měl pater – tam už vycházíme z analogií, tedy je to subjektivní a můžeme to označit za fantazii. Jiné je to u zachovalých hradů, třeba Hasištejnu. Tam už přesně odměřujeme veškeré detaily a přenášíme do 3D modelu.

Bylo by skvělé mít tyto modely nejen v počítači, ale i v reálu. Uvažujete o tom?

Tohle nás také napadlo, ostatně máme tu i 3D tiskárnu. Pro 3D tisk je třeba modely ještě dál upravovat a to je náročné. Ale lákalo by mě to.

Když mluvíme o moderních technologiích, jako je 3D tisk, jak je na tom archeologie?

Vtrhly do ní výrazně, nebo je stále základem štěteček? Na práci v terénu se moc nezměnilo. Bohužel stále nikdo nevynalezl lopatu, která by vyhazovala hlínu sama. Modernizace pronikla hlavně do dokumentace. Když jsem nastoupil v roce 1996, dostal jsem foťák na kinoilm a psací stroj. Bez moderních technologií a specializovaných počítačových programů se dnes archeologové neobejdou. Je to úžasný pomocník, ale neměli bychom úplně spoléhat na to, že hezké obrázky za nás všechno vyřeší. Je třeba všechna ta data, získaná úžasnými metodami a zpracovaná v úžasných softwarech umět jednak uchovat a také využít, analyzovat a vytáhnout z nich to podstatné – příběh. To je ale problém, který jde, myslím, napříč všemi vědními obory.

Vyprávět příběhy. To je to, co vás na archeologii láká?

Přesně tak. Odmalička mě rodiče vozili po hradech a to mě k této práci přitáhlo. Archeologie je obor, kde člověk tráví hodně času v terénu, na zajímavých místech, je to dobrodružné. Sice ne úplně ve stylu Indiana Jonese, ale nalézání věcí je velká radost. Je úžasné, když objevujete předměty, které si dokážete spojit s lidskými jmény. Teď třeba kopeme na Kalichu a nacházíme věci, které můžeme spojit přímo s Janem Žižkou. Skrze tyto předměty a situace v terénu poznáváte tehdejší lidi a jsou vám blízcí.

O své poznatky se tež pokoušíte dělit s ostatními i prostřednictvím týmu Historie v terénu, s nímž natáčíte videa o hradech i dalších zajímavých historických místech na Litvínovsku.

Právě touha sdílet s ostatními tyto radosti z objevování nás dovedla k natáčení. Nejsou to videa nijak vědecká, spíš populární. Chceme vysvětlit, co se dá na těch místech najít a co si o tom myslíme.

Jaký mají ohlas?

Čteme spoustu kladných komentářů, lidé žádají další díly nebo doplňující informace a reakcí přibývá. Největší sledovanost mají samozřejmě atraktivní památky jako Jezeří nebo Hasištejn, ale prokládáme to i opravdovými drnoberky jako Žeberk. Lidí, kteří se zajímají o historii tohoto kraje, opět přibývá s tím, jak tu i generace poválečných přistěhovalců získávají kořeny. Je to vidět třeba na tom, jak se prodávají knihy o Litvínově a Mostu i na boomu zájmu o starý Most.

Mohlo by vás zajímat:
Na výsypce dnes přistávají letadla
Dříve měsíční krajina, dnes poklad přírody
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze