Jak si s uhlím počínají hlavní hráči?

Ilustrační foto: Imagio.cz

Státy, které to s energetickou bezpečností a dostupnou elektřinou myslí vážně a nechtějí spoléhat na dovoz ropy a plynu, se na uhlí soustředí. Jeho ceny v porovnání s ropou a plynem podléhají mnohem menším výkyvům a také v posledních letech tolik nezdražily. Odvětví v Evropské unii zaměstnává 240.000 lidí a podílí se na průmyslovém rozvoji a prosperitě krajů, které velmi často žádné jiné perspektivní odvětví nemají. Napsal to magazín Revue SONDY.

Domácí těžba uhlí nezvyšuje schodek obchodní bilance. Hodnota roční uhelné produkce Evropské unie činí 25 miliard eur. Kdyby bylo toto uhlí nahrazeno zemním plynem, stál by jeho dovoz dle odhadu EURACOAL ročně 60 miliard eur.

EU nemá dostatek vlastních zdrojů zemního plynu a ropy. Navíc je na obou palivech už teď velmi závislá. U ropy činí podíl dovozů 85 procent, u plynu téměř 70 procent. Ložiska v Nizozemí a Velké Británii se rychle vyčerpávají, takže v budoucnu bude unie ještě víc nesoběstačná. Uhlí je dosud nejkonkurenceschopnějším palivem v elektrárenství, a to i se započtením cen povolenek. EU ho sice musí ze 41 procent dovážet, ale obchodní partneři (USA, Austrálie, do menší míry Kolumbie, Jižní Afrika) jsou stabilnější, předvídatelnější a méně rizikoví než OPEC nebo Rusko. Přeprava uhlí je také bezpečnější.

Magazín nabídl stručný profil hlavních hráčů:

NĚMECKO: Jde cestou obratu v energetice – žádné jádro ani emise, vstříc zeleným zítřkům. Na vyrovnávání výkyvů v produkci solárek a větrníků však zatím potřebují stabilní back-up. Jelikož nuceně vypínají reaktory a kvůli ztrátovosti paroplynových zdrojů, které budou podle analytiků nerentabilní do roku 2016, připadne role zálohy zákonitě uhlí. Po osmi letech se v zemi spustí tři nové černouhelné elektrárny, další budou následovat. V dohledné době se tedy uhlí z německého mixu nevytratí a vláda proti němu nemůže zasáhnout.

VELKÁ BRITÁNIE: Je vůči uhlí daleko nepřátelštější, ale čelí stejnému dilematu. Podíl uhlí ve výrobě elektřiny je 39 procent, tedy nejvíc ze všech zdrojů. Energetiky pálí uhlí na plný výkon, aby využily zbylých hodin a také proto, že na plynu by výrazně prodělávaly. Do dvou let tedy budou muset řadu bloků vypnout, ale do stavby nových paroplynových kapacit se nehrnou. Motivovat by je měla zvláštní uhlíková daň, uvalená nad rámec emisních povolenek. Začíná na pěti librách za tunu a postupně vzroste na několikanásobek. Pokud nedojde ke změně politiky, bude uhlí do roku 2020 z britského mixu vyřazeno. Dvě třetiny spotřeby energetického uhlí se dováží.

FRANCIE: Má navzdory vysokému podílu jádra v mixu několik uhelných elektráren, které však budou do dvou let z větší části vyřazeny, nebo konvertovány na biomasu. Firma EDF se na jednom bloku v Le Havre pokouší o carbon capture and storage (CCS). Všechno uhlí se dováží.

NIZOZEMÍ: Stejně jako Německo, začalo Nizozemí před rokem 2009 stavět hned několik uhelných zdrojů. Letos mají být spuštěny bloky o výkonu 3,5 GW (RWE, EON, GDF Suez), což zvedne podíl uhlí na celkové kapacitě z 15 procent na 22 procent. Některé tyto projekty (Maasvlakte) si pohrávají s CCS, ale dost nezávazně. Všechno uhlí se dováží (Rusko, USA, Kolumbie).

ŠPANĚLSKO: Skoro všechny uhelné elektrárny odpovídají požadavkům směrnic, takže jejich budoucnost nevypadá tak bledě. Vláda podporuje provoz deseti bloků na severu země, které spalují doma vytěžené uhlí. Správci sítě musí elektřinu z nich odebírat a prodávat za fixní cenu. Tento program by měl skončit. Odhaduje se, že poté bude muset být vyřazeno 4,7 GW nerentabilních kapacit. Polovina uhlí se dováží.

SPOJENÉ STÁTY: Ve Spojených státech to má uhlí od druhého funkčního období prezidenta Baracka Obamy těžké. Navzdory lobbingu ze strany důlních společností i utilit budou nové uhelné elektrárny podle navrhované legislativy EPA (Úřad pro ochranu životního prostředí) muset být povinně vybaveny CCS, což by v dlouhém období zvýhodnilo zemní plyn, který při spalování emituje dvakrát méně CO2. Zpřísňovat se budou limity i pro stávající bloky. Praktický dopad limitů by neměl být tak dramatický.
Americké vlády, ať už vedené demokraty či republikány, v uplynulých desetiletích do výzkumu čistého uhlí napumpovaly miliardy dolarů. Uhlí zatím přežilo nápor břidlicového plynu a letos jeho využití v energetice po několika letech útlumu vzroste. Uhlí se v elektroenergetickém mixu USA stále podílí z větší části než plyn.

AUSTRÁLIE: Pro Austrálii je uhlí druhou nejvýznamnější exportní komoditou (po železné rudě). V roce 2011 jeho vývoz vynesl 48 miliard dolarů (to jsou tři procenta HDP). Uhlí je páteřním palivem australského energetického mixu. Premiér Tony Abbott plní hlavní předvolební slib a ruší uhlíkovou daň, kterou mělo platit 300 největších emitentů CO2. Vysoce nepopulární daň je považována za překážku tvorby nových pracovních míst, a navíc zvyšuje ceny energií. Podle (environmentalistické) studie z roku 2012 vláda za pět let na dotacích odvětví poskytla 7 miliard dolarů.

JAR: Uhlí jako strategickou surovinu označila v lednu 2013 vláda Jihoafrické republiky. Zatím neuvažuje o vývozním clu, spíš jde o možnost zastavit vývoz v případě zásobovacích potíží. Tamní státní elektrárny měly v minulosti problémy se zajištěním dostatečného množství paliva.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze