Jak velká je šance na záchranu klimatu?

Kolik bude větrných elektráren v Evropské unii, nemá pro vývoj oteplování planety prakticky žádný význam. wikipedia.org Philip May

Co by se muselo stát, aby se podařilo zastavit oteplení v těch 12 letech, které na to prý zbývají?

Klimatologové na ekosummitu v polských Katovicích prohlásili, že zbývá 12 let do chvíle, kdy bude lidským působením nevratně poškozené klima planety. Podle běžně dostupných informací se však jejich prohlášením vážně zaobírá jen část aparátu OSN a orgány Evropská unie. OSN má čím dál slabší kredit a tak jeho zaobírání se nemá valného významu. To EU je jiný kalibr. Má tak nějak pod sebou (a čím dál víc, bez ohledu na to, co a jak chtějí lidé) nějakých 500 milionů obyvatel. Evropská unie je dohromady druhou nejsilnější ekonomikou světa a také po Číně druhým největším vývozcem (píše Wikipedie). Funkcionáři i europoslanci se rozhodli ještě dávno před Katovicemi, že půjdou příkladem světu a přispějí tak k jeho záchraně.

Chvályhodný cíl – by to byl – kdyby na cestě k jeho dosažení jmenovaní používali selský rozum, zajímali se o objektivní fakta, ekonomické souvislosti a neignorovali fyzikální zákony a technologické možnosti.

Čtěte také:
Expert: Ovzduší nejvíce škodí rodinné domy
Letecké dopravy se boj proti CO2 netýká?

Proč to EU nespasí

Tím nejzákladnějším zákonem, který by přitom Unie měla brát v úvahu, je proporcionalita. Jestliže je EU zdrojem asi 10 procent světových emisí, tak i kdyby přestala vypouštět jakýkoli CO2, tak ze světové produkce odmaže pouze 10 procent. Víc prostě ubrat nemůže! Jakékoli snížení souhrnných evropských emisí, které pak z globální produkce ubere třeba jen půl procenta, pro evropské firmy znamená miliardové investice. Své emise totiž kvůli tomu musí snížit o několik desítek procent, jako to teď čeká automobilky. Přitom veškerá silniční doprava na světě se na emisích CO2 podílí z 10,6 procenta (údaje za rok 2012 zde) a v Evropě se vyrábí jen o málo víc, než pětina světových automobilů (zde). Navíc již nyní těch nejčistších.

Čili obrovské investice do místního zlepšení, které je však celosvětově zcela bezvýznamné. Dobrým východiskem pro představu, jak to je s přínosem států EU ke snižování světových emisí skleníkového plynu CO2, jsou přehledy na serveru statista.com (zde).

Čína, USA a spol.

Zcela jednoznačně jim vévodí Čína s 27,21 procenta světových emisí za rok 2017. O rok dříve jí přitom statistika započítala přesně o procento víc. To už je snížení, které je trošku vidět! I přesto ovšem nejlidnatější země světa, jež je také největším světovým paličem uhlí, produkuje více než čtvrtinu světových emisí CO2. Druhé místo patří USA, které mají na svědomí 14,58 procenta světových emisí. Tedy jen o málo víc, než polovinu čínského CO2. A oproti roku 2016 americké emise, vzdor pokřiku alarmistických aktivistů, poklesly o 1,41 procenta. Čili opět číslo, které už bylo nějak zaznamenatelné.

Dohromady dva největší znečišťovatelé ubrali za rok 2017 světu 2,41 procenta vypuštěného oxidu uhličitého. To sice pořád není žádné spásné číslo, ale je to skutečně měřitelný výsledek! Ubírat se snažili i další čtyři členové znečišťovatelské TOP10, tedy Japonsko, Německo, Jižní Korea a Kanada. Ale jejich výsledek byl podstatně slabší: celkem mínus 0,54 procenta světové produkce.

Zbývající čtyři členové elitního „znečišťovatelského klubu“ ovšem šli opačným směrem a svůj podíl na globální produkci skleníkového plynu naopak zvýšili. Indie, Rusko, Írán a Saúdská Arábie tak dohromady světové produkci přidali 1,07 procenta CO2, oproti roku 2016. Celkově ovšem emise v roce 2017 vzrostly a růst se předpokládal i v roce 2018 a týkal se nejen například Číny, ale i USA. Což by nemělo být překvapení. I podle prognóz uvedených na summitu v Katovicích má totiž svět vrchol produkce skleníkových plynů totiž stále ještě před sebou.

Proč to nespasí Česko

A teď vraťme do Česka. Podle údajů, které se objevují (například v rozhlase zde) je Česko pátým největším „dodavatelem“ CO2 v EU a dvacátým na světě. Což není nic obdivuhodného. V roce 2015 mělo na účtu emise 111 milionů tun, což byl pokles o 35 procent od roku 1990, tedy čtvrtý největší pokles v EU 28(zde). To naopak obdivuhodné je. V Česku také dlouhodobě emise CO2 klesají (ČHMÚ zde) To samé se daří i Unii.

Každá země by se měla aktivně podílet na snižování množství vypouštěného CO2. Protože na tom, že tenhle plyn úplně neprospívá planetě, by se mohli shodnout všichni. Po všem výše uvedeném by se také všichni v Česku mohli shodnut na tom, že ani Česko, ani EU tažení proti skleníkovým plynům nespasí.

Zakazování topení uhlím, zákazy ospravedlnitelných dočasných výjimek elektráren ani další drakonická opatření, jež se rodí v různých „zelených“ hlavách v české kotlině mají v rámci planety efekt někde hluboko pod desetinou procenta. Má samozřejmě smysl pracovat na snižování energetické náročnosti, podporovat zavádění solárních panelů na rodinné domy a podobně, pečlivě hlídat a dále zlepšovat ovzduší i stav přírody v tuzemsku. Má také (jedině) smysl rozhodnout co nejdřív o budoucím energetickém směřování země a základě jejího skutečného energetického potenciálu. Vysvětlení, proč česká energetika (a nejen ona) nemůže stát jen na obnovitelných zdrojích, si můžete přečíst například zde v článku Vladimíra Wagnera na iDnes, nebo v rozhovoru s Oldřichem Starým z FEL ČVUT zde.

Kdo by snížil emise o půlku?

V každém případě, jestli by se měly světové emise CO2 snížit do roku 2030 o polovinu, znamenalo by to, že musí každý stát své emise snížit o polovinu. Což by nejspíš byl problém i v Zimbabwe. Ale jak velký problém by to byl pro Čínu a USA, které stojí za 44 procenty světového CO2, si asi nedokáže představit nikdo. A stejně tak si asi nedokáže nikdo představit, jak by se na polovinu dostávala Indie, Rusko a další státy v první desítce. Všechny dohromady, mimochodem, produkují 68 procent světových emisí oxidu uhličitého. Takže bez jejich velmi aktivního zapojení je celý „boj proti klimatické změně“ předem prohraný. A německé větrné elektrárny na tom nic nezmění.

Ostatně, tušíte, jak dlouho budete doma moct svítit, kdyby Česko snížilo produkci CO2 o polovinu?

Mohlo by vás zajímat:
Patami k výbuchu a zavřete oči
O uhlí se často lže
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme