Je 26 miliard málo, nebo moc?

Kolik vlastně Německo zaplatí za rychlé odstavení jaderných a fosilních elektráren? A kolik by to mohlo stát Česko?

Festina lente, čili spěchej pomalu, to je heslo, které by mělo zdobit vchod všech míst, kde pracují politici. Za prvé proto, že se toto motto připisuje Octavianovi Augustovi. To byl pán, kterého dějiny znají jako prvního císaře Římské říše a adoptivního syna Julia Caesara. Za druhé proto, že je to heslo svrchovaně rozumné. Potřeba spěchat je jedna věc, druhá věc je ovšem potřeba přijmout rozumné rozhodnutí. A také odpovědné a uskutečnitelné.

Čtěte také:
A pak že nemá klasická energetika budoucnost
„Očišťování“ energetiky je zatím jen lež

Octavianus Augustus jistě věděl, kde je hranice mezi jeho pomalým spěchem a zbytečným protahováním, nebo odkládáním rozhodnutí. Jinak by za svoji vládu nezvládl území říše téměř zdvojnásobit. Vzhledem k tomu, že růst Říma po jeho smrti pokračoval ještě minimálně 100 let, nezanechal zřejmě svým následovníkům zemi s nějakými „skrytými vadami“. Což by měl být třetí důvod, proč by jeho heslo mělo být tak významné i v dnešních dnech. Minimálně v energetice, když ne v celé správě veřejných věcí.

Heslo prvního římského císaře si však v žádném případě nejde vykládat jako úředníky oblíbené přešlapování na místě – je toliko výzvou k tomu, nebýt zbrklý. Jenže právě tlak na zbrklost je to, co provází současnou českou, ale i evropskou energetiku. Ta přitom místo zbrklosti potřebuje spíš postupovat ještě podle českého přísloví „Dvakrát měř a jednou řež“, což je přes ně to, co jí ekologisté z Greenpeace a dalších organizací nechtějí dovolit. A je teď jedno, zda se tak chovají čistě kvůli svému přesvědčení, či kvůli tomu, že jsou za svoji práci pro nejrůznější zelené organizace a „hnutí“ v součtu velmi dobře placeni. V každém případě svým kontinuálním nátlakem chtějí politiky dostat k tomu, aby se v energetice rozhodovali na základě ekologistické ideologie a ne na základě čísel a reálných modelů. Chtějí dosáhnout toho, že politici budou spěchat rychle – protože je málo času – a nebudou měřit dvakrát, ale nejlépe ani jednou – protože je málo času.

Jenže to, že je málo času znamená, že o to víc je potřeba rozhodovat se uvážlivě a klidně. Protože přijaté rozhodnutí musí být správné, neboť na nápravu už nemusí být čas. A to je právě případ energetiky. České i evropské. I světové.

Pro malý příklad toho, k čemu v energetice vedou zbrklá rozhodnutí, se stačí podívat do Německa. Toho Německa, které bezohledně okolním státům deformuje trhy s elektřinou, protože se zbrkle rychle rozhodlo přejít na obnovitelné zdroje.

Německo se dohodlo v roce 2002 s provozovateli jaderných elektráren, že jejich činnost v zemi skončí do roku 2022. A provozovatelé souhlasili. Jenže v roce 2010 vláda Angely Merkelové (!) posunula konec jejich fungování až do roku 2036. Provozovatelé novému vládnímu kroku přizpůsobili své podnikání i investiční plány. Přeci jen dostali k dobru dalších 14 let provozu. Jenže v následujícím roce přišla tragická havárie elektrárny v japonské Fukušimě a rozhodnutí vlády Angely Merkelové ukončit provoz jaderných elektráren opět v roce 2022. Jenže s tím už energetické firmy nesouhlasily, především kvůli nedostatku času.

Německý Ústavní soud firmám v roce 2016 přiřkl právo na „přiměřenou kompenzaci“. Letos v květnu pak vláda schválila návrh novely zákona o jaderné energetice, podle které by firmy (RWE a Vattenfall) měly dostat zhruba miliardu eur, čili necelých 26 miliard korun.

K tomu si připočítejme zvýšenou cenu elektřiny kvůli obnovitelným zdrojům, deformaci trhu s elektřinou i pro okolní země, opět kvůli německým OZE a obavy, které budí deklarovaná snaha uzavřít i uhelné elektrárny. Protože vlastně vůbec nikdo z energetiků neumí říct, co to udělá s energetikou v Evropě. Pravda, shodují se na tom, že pokud se tak stane brzy, bude v Evropě nedostatek elektřiny. Tím spíš, že tlak na odstavování uhelných elektráren ze strany ekologistů probíhá i v dalších evropských zemích, Česko nevyjímaje.

Čeští provozovatelé elektráren zatím stále spěchají pomalu. Modernizují za více než 10 miliard uhelné elektrárny tak, aby mohly fungovat i po roce 2021, kdy začnou platit zpřísněné emisní limity EU. Důvod je jednoduchý. Přechod na OZE podle nich nemůže být tak rychlý, jak tvrdí ekologisté, byť nikdo nezpochybňuje, že je to potřebný a v důsledku správný směr. Jen ještě pár desítek let bude trvat, než bude všechno kolem OZE na takové úrovni, aby se dalo uhlí bezpečně odstavit. Nebo bylo alespoň jasné, kolik se ho dá bezpečně odstavit.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Běloruský gigant Belaz 75710