Když se Evropská unie pro něco rozhodne, tak to tak bude, i kdyby to byla sebevětší hloupost. Čím dál víc se tenhle přístup prosazuje i v energetice. Cesta do pekel je prostě dlážděna dobrými úmysly.
Není potřeba si pomáhat příklady Francouzské, nebo bolševické revoluce, které své snad dobré úmysly spolehlivě utopily v krvi a bídě. Stačí se podívat na do USA v roce 2008, tedy před deseti lety. Tam tehdy vypukla hypoteční krize, jež poznamenala většinu světa. Chystala se celých 31 let od chvíle, kdy americký Kongres odsouhlasil to, že na hypotéku má právo prakticky každý (1977). Bez ohledu na to, zda kolik vydělává, nebo zda vůbec vydělává. Že to je princip ekonomicky nesmyslný, protože je pro banky prodělečný, bylo jedno. A tak si banky na krytí těchto ztrát vytvořily „cenné“ papíry, v nichž se ztrátové hypotéky rozpouštěly. Čile se s nimi obchodovalo. Do roku 2008…
Čtěte také:
Brexit poškodí britskou energetiku
Cena Hinkley Point roste do nebes
Evropa před pár lety začala připravovat další takovou krizi. Zelenou. Ta sice nemusí zasáhnout většinu světa, ale Evropu zasáhne určitě. A dost možná jí zlomí vaz. Známá ekonomická novinářka Lenka Zlámalová na webu echoprime.cz podrobně popisuje, k čemu vede ekologisty vylobbovaná podpora obnovitelných zdrojů.
Základní kámen zelené krize je úplně stejný, jako u té hypoteční: popření rizika a potřeby zisku. Evropská unie k tomu banky chce dotlačit regulacemi. „Unijní regulace, nesoucí jméno Financování udržitelné evropské ekonomiky, se teprve rodí. Expertní skupina v Bruselu představila začátkem března akční plán. Jízdní řád, podle něhož se při zelené a progresivistické regulaci pojede. Cíl je ambiciózní. Přitlačit regulací banky a další finanční instituce, aby do roku 2030 nalily do zelené a společensky zodpovědné ekonomiky 180 miliard eur (tedy 4,6 bilionu korun, suma zhruba na úrovni ročního výkonu české ekonomiky). Regulace má být součástí Unie kapitálových trhů, což je přímý pokračovatel po finanční krizi odstartované Bankovní unie,“ píše Zlámalová.
Banky proti tomu nevystupují. Naopak. Aby si zajistily v nastávajícím regulačním temnu lepší výchozí podmínky, začaly samy být progresivní a zelené. Proto přestávají financovat fosilní energetiku. V tuzemsku se to zatím týká ČSOB, která patří belgické KBC. Banka je ochotná financovat jen další ekologizaci uhelných tepláren, jež dodávají teplo do 40 procent českých domácností. Ovšem jen roku 2035. „Skupina přichází s jasným signálem, že výroba elektřiny v uhelných elektrárnách musí být postupně v souladu s platnými limity a termíny ukončena,“ řekl autorce člen představenstva ČSOB Petr Hutla. (Aktivistická dikce je u bankéře vskutku zarážející…).
Agresivitou svého postupu si při tom ekoaktivisté nezadají s revolucionáři minulého století. Čeští Greenpeace letos oslovují zahraniční centrály českých bank, aby je odradily od financování uhelných provozů v tuzemsku. V roce 2016 zase švédští Greenpeace obsadily (jak jde obsazení dohromady s mírem?) budovy kolem vlády a parlamentu a odtud útočili na přicházející poslance a ministry. To když nechtěli, aby švédská státní firma Vattenfall prodala své hnědouhelné doly v Německu české EPH. Aktivisté přivezli přímo do dolů tisícovku demonstrantů. Jedno z jejich hesel bylo „My jsme investiční riziko!“.
Stejní aktivisté každoročně pořádají akce občanské neposlušnosti proti transportům jaderného paliva do meziskladu v Gorlebenu. A pochvalují si, jak německému jadernému průmyslu zkomplikovali a hlavně prodražili jejich práci. O to samé usilují v případě hnědého uhlí. A začalo se jim to dařit.
„Je potřeba urgentně jednat. Je potřeba přijmout finanční a jiné pobídky, aby se nabízely a prodávaly zelené produkty,“ píše v návrhu Christian Thimann, šéf skupiny unijních expertů, která připravila finální návrh progresivní regulace evropských financí. Novým regulačním metrem se má stát ESG (The Environmental, Social and Governance Criteria). Etický kodex udržitelnosti. Všechny finanční instrumenty se budou posuzovat přes něj. Ekologistické novinky zahrnují i povinnost penzijních fondů odkupovat zelené dluhy. Tím, jak se z dluhů vyplácí penze, se zřejmě nikdo nezabývá… V Bruselu již také hledají, jak účetně zajistit to, že se ze ztrátových „zelených“ a „udržitelných“ investic budou ziskové…
„Investoři se prý dosud dostávali do nezdravého konfliktu mezi dlouhodobými udržitelnými záměry a tlaky trhů na zisky. Popisovali, že musí mít vždycky v kapse dva proslovy: jeden pro analytiky trhů, zaměřené na finanční výkon, další pro zaměstnance na konference typu Davos. Tak teď se jim to přes regulaci zjednoduší a v utopii se vytěsní realita. Co je progresivní, musí být přece ze samé definice dobra i výnosné, ne?,“ píše Lenka Zlámalová.
Podnikatelé tak začnou hledat peníze v zemích, kde „zelená regulace“ není. V Saúdské Arábii, v USA, Austrálii, Číně, Rusku – což kromě USA a Austrálie jsou všechno autoritářské země, jejichž peníze Evropa mít nechce. Radši. Jenže již nyní Čína financuje stavbu britské jaderné elektrárny Hinkley Point C a Rusové mají platit nové bloky v maďarském Paksu. Zkrátka kde vzít a nekrást?
Za uhelné zdroje (nebo plynové, jež ovšem také znamenají závislost na Rusku) totiž zatím není a a dohledné době ani nebude náhrada. Vždyť i v Německu, jež se pasovalo do role evropského zeleného ideologa, se obnovitelné zdroje podílejí na celkové spotřebě jen ze 13 procent. Tedy stejně jako tuzemsku! Prostě vítr nefouká pořád, stejně jako pořád nesvítí slunce.
Kromě brzkého přílivu peněz z autoritářských zemí Zlámalová předpovídá ještě jeden dopad zeleného europrogresivismu: „Pod nánosem špatných úvěrů a investic do ekonomicky naprosto nesmyslných projektů se začne hroutit evropský finanční systém. Podobně jako se pod tíhou nesplatitelných hypoték hroutily světové finance v roce 2008. Až se jednou budou psát dějiny sebedestrukce Západu, tohle bude výrazná kapitola. Je až fascinující, že to nikdo z těch, kdo táhnou progresivní finanční revoluci, nevidí,“ uzavírá autorka.
Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Běloruský gigant Belaz 75710