Má stát ČEZ ve frontě na německé uhlí?

Hnědouhelný lom Nochten a v pozadí elektrárna Boxberg. Foto: Wikipedia

Hnědouhelný lom Nochten a v pozadí elektrárna Boxberg. Foto: Wikipedia

Jak je možné, že ještě nikdo z vlády nekomentoval záměr polostátní společnosti ČEZ koupit německá aktiva švédského koncernu Vattenfall? A byl by tento nákup pro společnost a tím i Českou republiku výhodný? Na tyto otázky se odborníků zeptal v pravidelné rubrice Lidových noviny Jan Macháček.

Německá aktiva Vattenfallu tvoří pět povrchových hnědouhelných dolů, osm elektráren a hydroelektrárny. Vzhledem k tomu, že současná německá politická reprezentace vyhlásila doslova energetickou revoluci a velmi rychlý přechod na obnovitelné zdroje, čekají případného nového vlastníka tvrdá jednání s odbory, místní vládou a vládou v Berlíně o tom, jak doly a elektrárny využívat, na čí náklady utlumovat či kde vytěžené uhlí použít.

Kromě ČEZ projevily o německou část Vattenfallu zájem i další společnosti včetně tuzemských. Předběžnou nabídku na koupi podal také Energetický a průmyslový holding (EPH) s investiční skupinou PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, Vršanská uhelná ze skupiny Czech Coal, spojená se jménem finančníka Pavla Tykače a největší australská investiční banka Macquarie spolu s pátým největší německým producentem energie společností Steag, jenž předloží nabídku společně. Zájem projevila i mongolská polostátní společnost LMMG, která ale byla z tendru, stejně jako aktivisté z Greenpeace, vyřazena.

Čtěte také:
O Vattenfall usilují i Mongolové
Tendr Vattenfallu: Finále za půl roku
Do boje o Vattenfall vstoupil i Tykač

Macháček se zeptal svých respondentů, zda nemáme svých problémů v uhelné energetice dost, ať už jde o útlum OKD nebo limity těžby v severních Čechách. „Máme si vzít na triko tahanice o sociální a environmentální problémy v sousedním státě? Povedeme v případě neúspěchu arbitráž s Německem? Nestačily ČEZ zkušenosti z jiných zahraničních expanzí? Nezdá se vám zvláštní, že jsme od nikoho z vlády neslyšeli žádný názor na tuto možnou akvizici polostátního energetického podniku?

Podmínkou úspěchu je brutálně nízká cena

Podle analytika společností Sanning Capital a Prada Capital Jana Pravdy by se z hlediska portfoliového investora, který sleduje akcie ČEZ, RWE a E. ON, našly, měřeno čistě optikou robotického vypočítávání, zajímavější příležitosti. Pokud však prý na věc nahlédneme okem „komentátorsko-znaleckým“, nabízejí se dvě základní teorie, kde ČEZ bere odvahu jít takto proti všem, když naprostá většina investorů momentálně „sází“ proti uhlí

První je, že ČEZ je velkou rybou v malém středoevropském a především českém rybníčku. Má zde velký vliv na stát, který mu umožňuje do jisté míry kontrolovat energetickou politiku státu a tím i svůj byznys. Tento rybníček je navíc charakteristický silným skepticismem k tomu, že nastává antropogenní změna klimatu, a vyniká opatrností v opatřeních proti ní. To vede k tomu, že ČEZ působí v prostředí, které je výjimečně přátelské k uhlí a uhelné energetice. Tento postoj může vést k myopickému vidění světa, `a la „čím to je, že všechny vozy jedou proti mně“, o kterém se může ukázat, že je velmi zkreslené, ale potenciálně i velmi správné, v každém případě riskantní jako jízda v protisměru. Štěstí přeje odvážným,“ řekl Pravda.

Druhá teorie by podle něj stála na tom, že ČEZ má přesnější názor na změnu klimatu, ceny komodit a chování regulátorů než naprostá většina trhu a především Vattenfall a jej vlastnící švédský stát. Součástí takového přístupu mohou být unikátní partnerské dohody, o kterých nic nevíme. I tento názor může být správný a bylo by zajímavé znát detaily. Podle Pravdy je ovšem na pováženou, zda je namístě, aby se státem kontrolovaná společnost pouštěla do takto nepřehledné situace.

Pravda se pokusil přeformulovat své teorie do jasného závěru. Ten zní, že vše závisí na ceně nákupu. Pokud bude brutálně nízká, může se transakce povést. „ČEZ se může podařit koupit aktiva Vattenfallu za mnohem nižší cenu, než znějí odhady Reuters a Bloombergu. To znamená třeba za třetinu až pětinu takové ceny. V takovém případě by se investice vrátila za pár let, než se stačí vše kolem uhlí v Německu zcela rozložit, s tím, že pak společnosti ČEZ zůstane uhlí, se kterým lze dělat vše jiné jen ne pálit (a to může být za 50 let zajímavé).

Do nákupu dolů a elektráren státu nic není

Podle bývalého ministra Ivana Pilipa, který je členem auditního výboru společnosti ČEZ, prochází málokterý obor tak dramatickou změnou jako energetika Cena elektřiny trvale klesá, což dostává energetické firmy do problémů. Za této situace, navíc podporované očekávaným vývojem cen energií, je nutná reakce všech energetických firem na nové tendence trhů a hledání příležitostí vyplývajících z poklesu obratu a zisku.

Část jich bude zřejmě směřovat do obnovitelných zdrojů, ale know-how a struktura klíčových firem je z velké části zaměřena na oblast výroby z tradičních zdrojů energie. Rozšíření geografického záběru v tomto segmentu proto může dávat smysl,“ uvedl Pilip, podle nějž hovoří i přes rizika daná vývojem regulace a tlakem ekologických požadavků pro investici hned dva zásadní argumenty. „Za prvé, jde o zemi s vysokou úrovní právního prostředí, a není proto pravděpodobné opakování problémů vzniklých při akvizicích v Albánii či Bulharsku. Za druhé, v Německu jsou výrazně vyšší tlaky na mimoekonomické aspekty výroby energie. Domácí uchazeči o tento prodej proto budou mít složitější situaci než subjekt z České republiky, která je v tomto ohledu výrazně zdrženlivější,“ vysvětlil Pilip.

Stejně jako každá investice, je i tato spojena s ekonomickým rizikem. Podle Pilipa však není zjevný důvod, proč by ji měl posuzovat český stát. „Pokud má stát nějaké cíle v energetice, měl by je prosazovat zejména regulací a dotační či cenovou politikou, jak se to děje u OZE nebo by bylo nutné v případě rozhodnutí o výstavbě dalších kapacit jaderné energetiky. Rozhodnutí o nákupu dolů a běžných elektráren do tohoto okruhu dle mého názoru nepatří,“ uzavřel Pilip.

Když „ČEZko“ nakupuje, Česko mlčí

Velmi nelibě naopak investiční plán ČEZ nese její minoritní akcionář, analytik J&T Michal Šnobr. Upozornil na to, že ČEZ kvůli neúměrnému riziku teprve nedávno prodejem podílu v Mibrag s velkým popraskem Německo opustil. A nyní, když se situace násobně po všech stránkách zhoršila, se chce vrátit.

To vše v době, když společnost ani zdaleka nestačila zahladit finanční kráter, který zůstal po předchozí troufalé akviziční vlně v jihovýchodní Evropě. Nedaří se jí zvládat domácí záležitosti, především proces velmi důležitého procesu přelicencování životnosti Jaderné elektrárny Dukovany o deset let, když přišla pochybením zbytečně o miliardy, ale také zpoždění stavby uhelné elektrárny Ledvice a další,“ uvedl Šnobr, podle nějž to svědčí o tom, že ČEZ je nadále státem ve státě bez efektivní správy skutečného vlastníka a politici, případně dozorčí rada jimi volená, tahají za kratší konec provazu.

V případě opaku nepochybuji, že by se mezi nimi našla k nekonečným choutkám „Čezka“ konstruktivní a pevná opozice. Bohužel v těchto věcech panuje jako dříve ze strany vlády a dalších odpovědných ohlušující ticho,“ vyjádřil své znepokojení Šnobr.

Mohlo by vás zajímat:
Prodává Vattenfall zlatý důl nebo černou díru?
O uhlí se často lže
Další krok k těžbě ve vesmíru

 



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze