Bez jádra nebude Česko bezpečné ani nezávislé

Jaroslav Míl je přesvědčený, že pokud nedojde k zásadnímu pokroku ve skladování elektřiny, bude potřeba dostavět i Jadernou elektrárnu Temelín. Foto: Jaroslav Míl

Česká republika nemá jinou možnost, než dostavět Dukovany. Nové bloky by měly pracovat nejpozději od roku 2040. V rozhovoru pro iUHLI.cz to řekl vládní zmocněnec pro jadernou energii Jaroslav Míl.

Pane Míle, považujete rozhodnutí o tom, že Česko postaví další jaderné bloky za nezvratné?

Od letošního února pracují experti ČEPS na upřesnění energetické bilance ČR a vybraných evropských zemí po roce 2035 s výhledem do roku 2045. Zároveň se zpracovávají odpovědi na otázky, které schválil „Stálý vládní výbor pro výstavbu nových jaderných zdrojů“ v březnu 2019. Cílem je mít do listopadu na stole upřesnění Státní energetické koncepce (SEK) a takové podklady, které obstojí před analýzou nejen ze strany odborné veřejnosti, ale především před orgány Evropské komise (EK). Protože jsem formuloval nejen otázky Stálého výboru, ale celou dobu velice úzce s ČEPS spolupracuji, tak je mojí výhodou, že předběžné závěry znám. S ohledem na to, co leží na stole, naše země jinou možnost nemá. Tedy pokud nechce zcela rezignovat na energetickou bezpečnost státu a tím i na celkovou bezpečnost a nezávislost naší země.

Čtěte také:
Do Dukovan půjde nové ruské palivo
Vláda chce dostavět v Dukovanech jeden blok

Ptám se, protože se dá očekávat, že odpůrců bude mít taková stavba hodně. Zejména v Německu, tradičně v Rakousku a stranou jistě nezůstanou ani domácí odpůrci jádra. Je české rozhodnutí tak pevné, aby ustálo soustředěný tlak?

Jsem přesvědčen, že na základě zpracovaných podkladů a při zachování selského rozumu na obou stranách budeme schopni ten tlak ustát. Hlavním úkolem je neargumentovat ideologicky, dát příležitost všem bezemisním zdrojům, které mohou deficit pokrývat a nepodlehnout novému „náboženství“, které ve svých návrzích na řešení klimatické výzvy mnohdy ignoruje fyzikální zákony a především zásadu odstraňovat příčiny problémů s maximální efektivností a minimálními náklady.

Neobáváte se toho, že kromě aktivistického a případně i vládního tlaku z německy mluvících zemí a od tuzemských odpůrců, by do českého záměru mohla výrazně promluvit EU, nebo Evropský parlament? Tam zelené strany letos posílily…

Je pravdou, že mnoho lidí má pocit, že energetice rozumí. Mají doma lampičku se zástrčkou, tu zasunou do zásuvky, zmačknou vypínač a lampička svítí. Jak jednoduché, v čem je problém? Navíc vychází z toho, že existují direktivy, které toto zajistí i na dalších dvacet let. Bohužel o tak komplexním oboru rozhodují mnohdy lidé, kteří celý svůj život vidí svět pouze přes okna své kanceláře. Proto je nutné argumentovat věcně a nepřistoupit na ideologickou diskuzi. Budeme-li věcní, tak v EK uspějeme. Uznávám, že EP je ovšem jiný příběh a odchodem Britů hodně ztrácíme, ale kdyby to bylo jednoduché, tak tady nemusíme být.

Pro pořádek – má Česká republika i jinou stabilní a bezpečnou možnost, jak si zajistit dodávky elektrické energie v době obecného odklonu od uhlí a ostatně i od plynu, protože ten je také fosilní palivo s emisemi?

Předpokládám, že ze strany MPO bude předložen návrh na využití obnovitelných zdrojů v maximálním rozsahu požadovaném EK. To je 23 až 24 procent. Pokud budou tyto zdroje schopny dodávat více, určitě jim nikdo bránit nebude. I tak nám ale zbývá pokrýt více než 17 TWh z bezemisních zdrojů. A jiný než jaderná elektrárna neznám.

Co očekáváte, že bude největší překážkou stavby?

Akční rozhodnutí nepodložená pečlivou přípravou a kvalitními analýzami. Druhou věcí je, že jsme se stali obětí vlastních předpisů. Jinými slovy legislativa a správní lhůty, včetně funkčnosti státní správy a orgánů samospráv. Klíčovým faktorem úspěchu jsou ovšem lidé, tedy kvalifikovaní lidé na straně investora a kvalifikovaní lidé na straně dodavatelů.

Co bude pro republiku znamenat stavba nových jaderných bloků?

Záleží, co budeme stavět. Tedy jakou technologii vybereme. Nicméně budoucností jaderné energetiky jsou malé modulární reaktory. Jejich výstavba by byla skutečně silným impulsem pro průmysl v Česku a především pro technické školství. Z ekonomického hlediska potom to, že nebudeme platit za elektrickou energii částky, které platili Belgičané zhruba před rokem, a nedostaneme se nad ceny v Německu, kde po roce 2030 počítají s náklady za věrné elektrárny mezi 112 až 125 eury na MWh.

Obecně se, do značné míry kvůli stále se zpřísňujícím bezpečnostním předpisům, stavba jaderných elektráren v Evropě prodlužuje a také prodražuje. Budeme na stavbu mít?

Největší položkou v nákladech jaderného bloku jsou vedle technologie především finanční náklady. Naší snahou je aby si investor mohl půjčit za sazby podobné tomu, za jaké by si půjčoval stát. To samo o sobě pomůže snížit náklady na vyrobenou MWh o desítky procent. Proto se také bude uzavírat smlouva mezi státem a investorem. Ta dá investorovi jistotu, že nebude muset do ceny úvěru kalkulovat regulatorní a legislativní rizika.

Jistě máte nějaké předběžné cenové odhady, na kolik by nové bloky měly vyjít?

Záleží na celé řadě faktorů, kolik bloků budete stavět (s větší zakázkou se snižují ceny), jaký bude kurz, jaká bude skutečná úroková sazba tedy cena peněz atd. V neposlední řadě jde o to, jak definujete nový jaderný zdroj a co vše do jeho ceny započtete. Nicméně vyjdu-li z cen úspěšných projektů a nabídek, které byly pro Temelín, tak se u 1200 MW bloku mohu pohybovat od 125 do 145 miliard korun. Ovšem znehodnocení či naopak zhodnocení koruny, to zda je či není konjunktura, daňová a sociální politika státu a podobně, nás mohou posunout jinam.

Jaký je váš optimisticko-realistický odhad pro termín spuštění nových bloků do provozu?

Realistický je do roku 2040, tedy někdy mezi lety 2035 až 2040.

Uvažuje se již v dlouhodobém výhledu také o dostavbě Temelína?

Ano, pokud nedojde k nějakému zásadnímu technologickému průlomu ve skladování elektrické energie.

Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje