Mostecko bude jednou rekreační oblast

Stanislav Štýs je nazýván otcem rekultivací. Foto: Štýs

Zásluhou Stanislava Štýse, který stál u zrodu koncepce rekultivací v Česku, se severní Čechy změnily z krajiny zničené uhelnými lomy na zelenomodrý kraj. Svou práci popsal v rozhovoru pro MF Dnes, který přinášíme ve zkrácené verzi.

Nedostatek vody se stává jedním z hlavních témat současnosti. Vy jste však v severních Čechách naplánoval vznik velkých jezer po těžbě nerostných surovin už v roce 1958. Věděl jste tehdy, jak vzácná jednou voda bude?

To, o čem se nyní začalo mluvit, věděli vodohospodáři už v 50. letech. Do původního generelu rekultivací, tedy plánu na rekultivace po veškerých lomech v severních Čechách, jsme zakotvili, aby se z každého zbytkového lomu stalo jezero. Byli jsme sice tlačeni k tomu, aby byla co nejmenší, a zpočátku jsme tomuto názoru podléhali, ale to je špatně. S velkým zbytkovým lomem získáme ohromnou zásobu vody. Klima se mění, zvedáme se z malé doby ledové do teplého období, a jestli tady bude teplo a dostatek vody na závlahu, rekreaci i pro průmyslové využívání, tak nám bude hej. A nejen na Mostecku. Tady zůstane po ukončení veškeré těžby za takových padesát let minimálně 40 procent vodní kapacity státu.

Čtěte také:
Jablka nahradila uhlí
Už jste pili víno z lomu?

Vy jste se začal věnovat rekultivacím v době, kdy vlastně neexistovaly. Proč?

Můj otec fáral na šachtě a měl k přírodě moc hezký vztah. Myslím, že si tak hodně horníků kompenzuje tmu dole. Hodně jsem s ním coural po lesích, především v Krušných horách. Logicky jsem měl zájem jít studovat něco kolem přírody a jednou se stát lesákem.

Takže by vás to mělo více táhnout k lesnické rekultivaci?

Tak to začalo. Už jako student lesnické fakulty v roce 1952 jsem si usmyslel, že haldy budu alespoň zalesňovat. Tenkrát tomu nikdo z pánů profesorů nechtěl věřit. Ony ty haldy zeminy, které vzniknou odkrytím lomu, vypadají nepoužitelně. Jenže když je potom poznáte, zjistíte, že to není nic nepřirozeného. Jde prostě o sedimenty vyhrabané z větších hloubek, které nejsou momentálně oživené. Mnohdy jsou i kvalitnější než zemina na povrchu, která bývá kontaminována spadem popílku a síry. Samozřejmě ani zalesnění není jednoduché. Profesoři, kteří mě zkoušeli, kroutili hlavou, že těžko budu někdy lesní inženýr, protože jsem takový fantasta.

Jestliže vás i profesoři považovali za snílka, co se mělo stát s krajinou po vytěžení uhlí?

Nic. Měli ji za nerekultivovatelnou. Bylo období ekologického temna, a jak se říkalo, když se kácí les, létají třísky. Tak tam zůstanou haldy, zněl všeobecně přijímaný názor. Oni to různí kumštýři dokonce opěvovali. Patřilo to k hornické krajině a mělo se za to, že se s tím sama nějak vypořádá. Jenže si málokdo uvědomil, že nešlo o nějaké haldičky, ale že tím je postižena celá oblast od Kadaně až po Ústí nad Labem.

Mostecko má stále pověst černého regionu plného šachet. Kdy už tuto nálepku ztratí?

To není záležitost skutečnosti, ale předávání informací. To, co na Mostecku děláme a dělali jsme, je světově unikátní. Podívejte se ale, co se o něm píše či vysílá v televizi. Nechci novináře obviňovat z nějakého záměru, negace zkrátka obecně dominují. Mnoho lidí také přijíždí na zámek Jezeří podívat se přímo do Lomu Československé armády. A pro nezasvěceného je to hrozná krajina. Přitom jde o moderní důlní pracoviště, podobné těm ze západního Německa. Existuje určitá skupina lidí, která se živí tím, že sem vozí lidi a ukazuje jim tu hrůzu. Přitom stejným pohledem mohou vidět nádherné lesy na výsypkách, vinice, rekreační území, sportoviště… Všechno, co tu vzniklo.

Foto: štýs

Proto fotografujete? Jste znám svými dvojčaty, snímky zachycujícími krajinu před lety v době těžby a pak po rekultivaci.

Ano, snažím se tento pohled na Mostecko zvrátit. Bohužel jsem, zdá se, jediný, kdo na tom intenzivně pracuje. Napsal jsem stovky publikací, působil v několika filmových dokumentech, má výstava zachycující proměny krajiny měla už 45 instalací. Snažím se ji umísťovat tam, kde ji uvidí lidé, kteří rozhodují. Byla například v obou komorách parlamentu, na Pražském hradě, ale také v zahraničí, kde má paradoxně větší ohlas než u nás. Jednou jsem měl čest doprovázet u nás tehdejší nizozemskou královnu Beatrix. Když jsem potom vystavoval v Haagu, pozval jsem ji. Odepsala mi, že jí bohužel protokol zakazuje přijít na vernisáž. A pak mi jedno dopoledne volali, že její veličenstvo odpoledne přijde. Ale já to bohužel do Haagu nestihl. Poslali mi nicméně fotky, jak si snímky prohlíží. Toho si nesmírně cením. Měl jsem výstavu také v hlavní budově Evropského parlamentu v Bruselu, kde na to koukali jako na zjevení, že to není možné. Nevěřili té proměně a já to musel vysvětlovat.

Je tedy možné vystavět funkční přírodu z ničeho a z Mostu udělat město budoucnosti?

Mohl bych vám ukázat ještě část původního generelu rekultivací, který jsme vyráběli v letech 1958 až 1961. Vytvořili jsme určitou vizi, opřenou nejen o fantazii, ale i o skutečnost. Vychází z toho, že jsme jednou z nejteplejších oblastí republiky, jsme obklopeni horami a do budoucna tu bude i čisté ovzduší. A my tu zajistíme podmínky pro dostatek lesů, parků, lesoparků, úměrné množství zemědělských ploch pro pěstování ovoce a zeleniny a především dostatek vodních ploch. Mostecko bude určitě jednou ohromně vyhledávanou rekreační oblastí. Už teď sem jezdí hodně lidí z Prahy či z Německa. Máme autodrom a hipodrom, sportoviště – to neexistuje na výsypce nikde jinde na světě. Řadu vodních ploch a k tomu rekreačně zatím nevyužité České středohoří a Krušné hory.

Počítáte i s krajinou, která je zatím jen na papíře. Kde berete jistotu, že v roce 2050 opravdu bude vše tak, jak je to naplánované?

Zákon říká, že kdo těží, musí ukládat určitou částku za každou tunu vytěženého uhlí a peníze použít jedině na rekultivace. Koncepce pro další postup je už vytvořena, s výjimkou Lomu ČSA, včetně posudků na životní prostředí a také tu máme dostatek schopných rekultivátorů. Že postupné práce probíhají, kontrolují specialisté ze samosprávních a státních orgánů. A nakonec – přírodní zákony se postarají o to, že voda v lomových jezerech bude díky značné hloubce čistá. Barbora u Teplic má například takovou kvalitu, že by se v případě nouze dala i pít.

Mohlo by vás zajímat:
Ze starého lomu je špičkové golfové hřiště
VIDEO: Jezero Most napuštěné za minutu
Po bagrech zůstaly mokřady a čistá voda