Mýlí se Němci, nebo my?

Ilustrační foto: Imagio.cz

Německá energetická revoluce Energiewende, jejímž cílem je odstavení jaderných elektráren a dosažení 80procentního podílu obnovitelných zdrojů (OZE) v energetickém mixu Německa, je v českém prostředí posmívána. Na názorovém portálu Vaše věc to napsal Zbyněk Fiala.

„Pomrkáváme po sobě, že jde o omyl, na který Němci časem přijdou sami, a pak budou ještě rádi, že se mohou napojit na českou energetickou jistotu. Dokonce si za to připlatí, jak naznačuje navržená Aktualizace Státní energetické koncepce ČR. Ale co když se mýlíme – a opravdu tragicky – právě my,“ ptá se Fiala. Dodal, že seriózní úvahy na toto téma kupodivu probíhají až teď, kdy je energetická koncepce hotová a ve sjezdové rezoluci vládní ČSSD najdeme jasnou deklaraci zájmu o výstavbu dalších jaderných elektráren.

Němci mají zájem na tom, aby evropská energetická politika směřovala k dobudování funkčního evropského trhu a aby se podstatně zvýšily ceny povolenek na uhlíkové emise. To by ukončilo cenové výhody uhelných elektráren a umožnilo ekonomicky efektivní provoz těch plynových. První cíl ČR podporuje, druhý podporuje spíš ČEZ, která jednu takovou novou elektrárnu má, ale vláda tápe. Vedle toho Němci prosazují co nejvyšší klimatické cíle.

„Co se ceny povolenek týče, ano půjdou nahoru. Aktuálně se v Evropské radě jedna o formě implementace stabilizační rezervy. Jistě k reformě dojde, detaily ale zatím nejsou stoprocentně jasné,“ sdělil serveru iUHLI.cz analytik společnosti Virtuse Energy Anatolij Stolbov. Čas implementace rezervy, a to jak se bude nakládat s backloadovanými a nealokovanými povolenkami jsou podle něj rozhodující pro cenu povolenek v následujících pěti letech, v horizontu deseti let to bude mít vliv pouze minimální. „V základním scénáři pro rok 2030 počítáme s cenou 25 až 30 euro za tunu bez zohlednění inflace,“ uvedl Stolbov.

Podle kalkulací shrnutých ve studii institutu Agora-Energiewende bude německý energetický sektor potřebovat při 40procentním podílu OZE na výrobě elektřiny – dnes je to 24 procent, cíl v roce 2050 je 80 procent) 10 – 25 GW instalovaného výkonu konvenčních kapacit operujících 6000 – 8000 hodin ročně. Vzhledem k odstavování jaderných elektráren budou tyto zdroje spalovat uhlí či zemní plyn. Proto ten zájem o rozumnou cenu povolenek, aby mohly být nasazeny plynové elektrárny, které jsou dnes hluboce ztrátové a byly vytlačeny totálně anti-klimatickým uhlím.

Německá vláda také zvažuje přípravu zákona, který by donutil energetické společnosti omezit produkci oxidu uhličitého o alespoň 22 milionů tun do roku 2020. To by podle dostupných kalkulací znamenalo odstavení osmi uhelných elektráren. Jde však o jednorázové opatření, systematicky neřešící fakt, že náklady na výstavbu a provoz uhelných zdrojů jsou výrazně nižší než zdrojů plynových.

Dlouhodobým řešením je z pohledu Německa navýšení ceny emisí CO2 (a tedy především užití uhlí) prostřednictvím stabilizace systému obchodování s emisními povolenkami, poznamenávají autoři studie.

V tuzemských podmínkách má tento plán podporu prakticky pouze firmy ČEZ, která má zakonzervovanou supermoderní plynovou elektrárnu v Ledvicích s výkonem jednoho temelínského bloku. Proti jsou například české energeticky náročné průmyslové obory. Vláda zatím působí nerozhodným dojmem. Zvýšení cen emisních povolenek by s velkou pravděpodobností mohlo vést ke zvýšení cen elektřiny pro koncové spotřebitele.

 



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze