Na Staříči fáral i s Havlem

Do konce roku 2016 bylo v závodě Staříč vyhloubeno 5270 metrů jam a vyraženo 894 736 metrů chodeb a překopů. Foto zdarbuh cz

Na šachtě, která skončila těžbu pod názvem Důlní závod 3, pracovaly v průběhu let také hornické generace. Patřili k nim i Hrůzkovi.

Otec František odcházel do důchodu z pozice paskovského závodního, jeho syn Zdeněk začal od dubna vykonávat funkci hlavního inženýra na přejmenovaném Závodě Útlum – Jih. O své vzpomínky se s měsíčníkem Horník podělil starší z nich.

Čtěte také:
Reportáž psaná v hloubi chodbic
Důl Staříč v kostce

Jako referent důlních investic jsem přechodem z Dolu Rudý Říjen nastoupil 1. března 1965 na Důl Staříč. Tehdy zde probíhala intenzívní výstavba v dole i na povrchu. Pracovníci VOKD, Důlního závodu 27, hloubili jámy v lokalitách Staříč, Chlebovice a Sviadnov.

Vzpomínám si na snahu přesunout v roce 1968 výstavbu šachty na pozdější dobu. Silnou argumentací se to podařilo změnit a naším úkolem bylo urychlit náběh těžby. Ta byla ofi ciálně zahájena v roce 1971 v závodě Chlebovice v porubu 121 307 vybaveného škrabákovou technologií a stojkami IHV. Uhlí z porubu se převáželo nákladními auty na prádlo Dolu Jeremenko do Ostravy, a to až do doby dokončení úpravny v lokalitě Staříč.

V závodě Staříč těžil první porub 041 102 v 10a sloji a byl vybaven na tu dobu velmi zastaralou technologií – dopravníkem BT 150 a sbíječkami. Protože šlo o průtržovou sloj, musely se zde provádět odlehčovací trhací práce, takže výkonnost byla velmi nízká. V závěru loňského roku jsem měl možnost fárat v závodě Chlebovice do porubu 112 408, vybaveného pluhem RHH800 a posuvnou výztuží Hemscheidt. Když srovnám, jak dobývání na Staříči začínalo a s čím nyní skončilo, je to jako bych srovnával mezi auty – někdejším Spartakem a dnešní Octavií. V 70. letech nárůst těžby sice pokračoval, ale byl značně ovlivněn tragickými událostmi – výbuchy plynu a uhelného prachu.

V roce 1975 v závodě Staříč a rok na to v závodě Chlebovice. I přes tyto velmi smutné události dosáhla těžba v 80. letech okolo 1 400 000 tun uhlí ročně. Po listopadu 1989 bylo jednou z významných událostí fárání prezidenta Václava Havla s ministry fi nancí Valtrem Komárkem, práce Petrem Millerem a doprovodem v počtu asi třiceti lidí. Na takové množství návštěv jsme nebyli vybaveni, někteří tak museli fárat ve špinavých fáračkách po ranní směně. Jediný ministr Komárek bral vše s humorem, přestože jeho fáračky byly i mokré. Při zpáteční cestě z porubu prezident Havel prudce vyrazil k jámě, já se k němu rychle přidal a sami jsme vyfárali na povrch.

Teprve po nějaké době doprovod i ochranka zjistily, že nemají prezidenta. Začalo pátrání. Až tehdejší ředitel Jiří Mochl usoudil, že jsme spolu. Všem se ulevilo a vydali se k jámě. Mezitím prezident v lampovně i na dispečinku kreslil srdíčka a věnoval podpisy. V roce 1994 se samostatné doly Staříč a Paskov spojily pod společným názvem odštěpný Závod Důl Paskov. Dva roky nato jsem přešel ze Staříče na Paskov. Se svou prací na šachtě jsem se rozloučil v roce 1998 odchodem do důchodu.

Za čtyřicet let působení v OKD, z toho třiatřicet let v řadě funkcí důlního technika na dolech Staříč a Paskov, mám mnoho spolupracovníků, kamarádů a přátel. Když při setkáních někdo na šachtu nadává, tak mu říkávám: „Nezapomněl jsi, že ta šachta tebe i tvou rodinu živila? Pomáhala zvelebit obce Staříč, Sviadnov, Fryčovice, Paskov?“

Ve škole jsem se učil, že životnost patra středně velké ostravské šachty je dvacet až pětadvacet let. Plochou důlního pole největší šachta revíru od počátku těžby do uzavření nepřežila padesát let. Zdař Bůh!

František Hrůzek, bývalý závodní

Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších těžebních bestií
Služební auto obra Koloděje
Rypadlo dokráčelo do cíle



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze