Německo určuje energetickou politiku EU

Problémy s plynem z Ruska se objevily až v souvislosti s Ukrajinou, za studené války nebyly. Otázka je, co chce Rusko víc. Peníze za plyn, nebo Ukrajinu? Foto: wikipedia

Evropské energetiky nemůžou být stejné, protože západ a východ má úplně jiné podmínky. Současný vývoj v EU vede k energetické chudobě. Dokud Rusko může obchodovat, tak nebude válčit. I těchto témat se dotkla vystoupení na konferenci  „Energetická budoucnost ČR – perspektivy energetické politiky“ ve sněmovně.

„Jedním z důvodů Brexitu byla energetická politika EU,“ konstatovala bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková na úterní konferenci ve sněmovně (první článek z konference je zde). Ve svém vystoupení upozornila i na to, že ve Velké Británii, jež se dosud řídila v energetice bruselskými směrnicemi, rychle narůstá energetická chudoba, která se týká snad až jedné pětiny populace. To znamená, že asi 13 milionů lidí si rozmyslí, zda budou například svítit, nebo topit, protože si nemohou dovolit oboje.

Růst cen kvůli dotacím

Jedním z důvodů růstu energií po celé Unii jsou dotace do obnovitelných zdrojů, které způsobily naprosté zkreslení cen. Může za to však také liberalizace, která z velkých podniků nadělala řadu menších, které všechny potřebují vykazovat zisk.

„Soukromí podnikatelé nemají povinnost zajistit lidem elektřinu a plyn! To je povinnost státu,“ připomněla Vitásková fakt, který nepatří k příliš frekventovaným. „Český stát prakticky přestal v energetice hrát svou roli,“ upozornil zase Michal Šnobr, menšinový akcionář ČEZ a energetický analytik.

Čtěte také:
Manipulace v „boji“ proti emisím
Světové emise rostou, OZE navzdory

„V energetice je potřeba preferovat národní zájmy, mít vlastní energetickou politiku a postavit ji proti té evropské,“ uzavřela bývalá šéfka ERÚ. „Bohužel o vlastní politice si v téhle oblasti můžeme nechat jen zdát, protože naše provázanost s Německem ji jednoduše již neumožňuje,“ konstatoval však krátce po tom analytik Šnobr. „Jsme jednoznačně pod vlivem Německa, což nyní vytvořilo prostředí, které vůbec nevede k velkým investicím do energetiky, protože jsou nenávratné. A to je samozřejmě špatně,“ podotkl Pavel Cyrani, ředitel divize obchod a strategie a člen představenstva společnosti ČEZ.

„Energetickou politiku EU určuje Německo, které všechny nutí k ekologizaci a snižování emisí CO2, ale samo své emise nesnižuje a bez uhlí se dlouhodobě neobejde,“ popsal rezolutně. A vysvětlil také, proč to tak je. Německá politika Energiewende, tedy přechod od fosilní a jaderné energie k obnovitelným zdrojům, totiž zatím probíhá pouze u jaderných elektráren. „Mění se tak jeden bezemisní zdroj za druhý,“ poznamenal. Mimochodem, v Německu jaderné elektrárny stále dodávají do sítě zhruba tolik elektřiny, jako celé Česko.

OZE ano, ale s rozumem

Diskutující často mluvili o obnovitelných zdrojích a shodovali se v tom, že jejich současné protlačování ze strany Evropské unie je velmi nešťastné. A to i podle Vladimíra Štěpána, který ve svém vystoupení věnoval dopadům současné energetiky a průmyslu na zdraví populace, a který byl v tomto směru velmi kritický. „Je pěkné, že do roku 2030 má být produkce skleníkových plynů o 40 procent nižší a naopak energetické úspory ve finální spotřebě o 30 procent vyšší oproti roku 2007. Ale proč musí být 30 procent spotřeby zajištěno právě prostřednictvím OZE?“ ptal se řečnicky analytik společnosti ENA.

Význam elektřiny v budoucnu nebude klesat, ba naopak. Protože čím vyspělejší je daná země, tím víc elektřiny se v ní používá, protože je to pohodlnější. V případě, že se podaří blížit se bezemisní energetice, je tento vývoj výhodný i pro ekologii planety. „Jestliže se vyrábí elektřina bezemisně a zároveň se na ni převádí výroba, má to velký efekt ve snižování CO2,“ vysvětloval Pavel Cyrani, ředitel divize obchod a strategie a člen představenstva společnosti ČEZ. Připomněl také, že od devadesátých let klesla v Česku spotřeba uhlí zhruba o polovinu a do poloviny století tato surovina z české energetiky zmizí úplně.

„Jde to ruku v ruce s kapacitou dolů, životností současných elektráren i požadavky na ekologizaci,“ dodal. „Podle státní koncepce měla pokles výroby z uhlí nahradit výroba elektřiny z jádra, plynu a OZE,“ doplnil Cyrani. Obnovitelné zdroje zástupce ČEZu nijak nezatracoval, ale také je nevynášel do nebe. „To, že se má podle státu pracovat na rozvoji jádra, plynu a OZE už není pro energetiku žádné zadání, protože už dávno není státní. Ale mělo by se tak postupovat i nadále, protože tyto tři zdroje dávají smysl,“ zdůraznil.

Čtěte také:
Východ Německa: Odchod od uhlí za 60 miliard eur
RWE bude chtít náhrady, pokud se odstaví uhelky

„V řízení energetiky chybí kvalita a zdravý rozum. Obnovitelné zdroje jsou jako celek drahé, nepružné a nespolehlivé, takže konvenční zdroje musíme udržovat, aby kryly výpadky OZE,“ shrnul současný stav v Evropě analytik Štěpán.

Ceny energií sráží HDP

Podle něj platí nepřímá úměra mezi růstem cen energií, způsobeném ve velké míře právě dotacemi OZE a růstem HDP Čím vyšší jsou ceny elektřiny, tím nižší je růst HDP. Česko má přitom na výrobu třetí nejvyšší spotřebu elektřiny v Evropě, což je způsobené skladbou hospodářství.

Že by ceny energií nemusely dlouho stoupat, naznačil Pavel Cyrani, když připomněl, že aukční ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů se již dostávají na tržní úroveň. „Tohle nejde srovnávat, protože elektřina z OZE má v síti absolutní přednost, ostatní zdroje kvůli ní musí přestat vyrábět, takže to s tržními podmínkami a tržní cenou pořád nemá nic společného,“ schladil ovšem optimizmus analytik Šnobr.

Vývody diskutujících byly zajímavé, ale jejich výhledy byly spíše pesimistické. Stejně vidí vývoj i poslanec Jan Skopeček (ODS), podle nějž je energetika jedním z vůbec nejvíc regulovaných odvětví. „Ekonomové se snaží regulacím vyhýbat, protože vědí, že kromě toho zamýšleného přinesou i další důsledky, které obvykle nikoho ani nenapadly. Čím méně tedy budete po poslancích chtít, aby regulovali, tím lépe,“ řekl na začátku svého vystoupení poslanec, který je sám ekonomem. „V Česku platí 2 000 000 zákonů a norem,“ připomněla Alena Vitásková, což jen potvrdilo Skopečkova slova.

Aktivizmus ničí energetiku

„Německá Energiewende je vítězstvím aktivizmu, který v posledních letech v energetice převažuje. Pro Česko, které je nejprůmyslovější zemí EU je přitom velice důležitá fungující energetika. Mimochodem, tím že se v klasické energetice reálně nedá investovat, přicházíme o know-how, lidé ztrácejí své dovednosti,“ poznamenal Skopeček na adresu šíření obnovitelných zdrojů.

„Německo chce od jádra odejít do roku 2022 a od uhlí do roku 2035. Francie chce do roku 2035 snížit ve svém mixu podíl jádra ze 75 na 50 procent a Španělsko chce přestat provozovat své uhelné a jaderné elektrárny do roku 2030,“ korespondovalo se Skopečkem i konstatování analytika Michala Šnobra.

Podle poslance ODS je lepší než násilné regulace přirozený vývoj, který probíhá i v případě ochrany přírody. „Jak společnost bohatne, chce mít lepší životní prostředí a je ochotná pro to něco dělat. To je nakonec účinnější, než regulace,“ řekl.

Jenže aktivismus v energetice pevně zakořenil, stejně jako politické diletantství. „Byl jsem teď ve Vídni na setkání národních parlamentů EU. A přestože třeba současné limity stanovené pro emise aut jsou před skutečnými technickými možnostmi, poslanci se tam hystericky předháněli v požadavcích na ještě přísnější limity a regulace. Prý je to příležitost pro Unii, protože to nastartuje inovace. Ti lidé žijí v zajetí frází, vůbec netuší, jak tyhle věci reálně fungují a jaké jsou reálné možnosti,“ popsal poslanec Skopeček své zážitky.

Jiné energetiky

Situaci v Evropské unii bude nadále komplikovat propastný rozdíl, který je mezi energetikami na západ a na východ od linie Svinoústí – Terst. V podstatě jde o staré a nové státy EU s tím, že situaci Česka komplikuje jeho částečné obklíčení německy mluvícími zeměmi. „Máme německé ceny, které vznikají na německém trhu, ale nemůžeme odejít tak, jako to udělala Velká Británie,“ shrnul českou pozici Michal Šnobr. „Na sever, na východ i na jih od nás chtějí země jinou energetiku, než musíme praktikovat my,“ konstatoval analytik. Česko je tedy nucené patřit k energetickému bloku Německo, Rakousko, Benelux, Francie, Velká Británie, Irsko.

Čtěte také:
Rosatom je hrozba, varuje generál
Podle Koláčka nebyl v kauze MUS nikdo okraden

Jinak ale vidí energetiku země na jihu kontinentu, tedy Španělsko, Itálie a Řecko, jimž poloha nabízí jiné podmínky, než většině ostatních zemí EU. Další přístup k problematice mají ve Skandinávii, Finsku, Pobaltských zemích a na Islandu a ještě jinak se k energetice staví země jako Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Srbsko, Chorvatsko, Bosna i Albánie a samozřejmě postsovětské republiky. „Tohle rozložení nejde rychle změnit ani nařízením z Bruselu,“ uzavřel.

Bezpečnost a Rusko

Bezpečnostní rozměr dodal konferenci politický analytik Štěpán Kotrba, když připomněl, že v nejbližších desetiletích se nic nezmění na tom, že Rusko bude hlavním dodavatelem plynu do Evropy. „To potrubí prostě vede z východu na západ!“ zdůraznil. Tento fakt před ním připomínal i Šnobr, který uvedl, že po spuštění obou plynovodů Nord Stream bude Česko závislé na ruském, nebo na německém plynu. Který ovšem bude také pocházet z Ruska.

V hodnocení bezpečnosti či nebezpečnosti dodávek plynu byl Kotrba nejopatrnější. „Šťastný je ten, kdo uvažuje jen o období míru. Válka už je možná za dveřmi, a když vám pak někdo zavře kohout, nebudete svítit, ani topit,“ řekl vážně. Co se Ruska týká, poukázal analytik na souvislosti, jež vznikají dokončením plynovodu Síla Sibiře do čínského Charbinu a Šeň-jangu. „Dokončení Síly Sibiře je jasný vzkaz pro Západ – Nejste jediní! Dosud všechny roury vedly směrem na západ. Ale teď začne Rusko prodávat přímo do Číny, která nemá problém s tím, aby platila víc, než je zatím obvyklé,“ upozornil Kotrba. Takže EU příští rok ztratí své výsadní zákaznické postavení, jež zatím vůči Rusku měla.

Síla Sibiře může do Číny ročně dodat 38 miliard krychlových metrů plynu. Ostrý provoz by měl začít 20. prosince 2019. V projekční fázi je navíc i plynovod Síla Sibiře II, který by po dokončení dodával do Indie dalších 30 miliard kubíků plynu.

V souvislosti s plynem z Ruska Kotrba definoval také pozici Česka. „Máme stejný zájem jako země, které, berou z Ruska stejně plynu jako my, nebo více. To jsou všechny země, jež ho mají z Ruska víc, než 50 procent spotřeby“. To znamená s Pobaltskými zeměmi, Finskem, Bulharskem, Slovenskem, Maďarskem, Slovinskem, Rakouskem, Polskem a Řeckem. Německo sice bere z Ruska 37 procent plynu a jeho množství se po dokončení Nord Streamů ještě zvýší, ale to si jede po vlastní linii. „Dokud může Rusko obchodovat, tak nebude válčit,“ uzavřel Štěpán Kotrba.

Mohlo by vás zajímat:
Motor, ze kterého jde strach
Revoluce v lomech: Náklaďáky bez řidičů
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj