Německo už zase bojuje na dvou frontách

Jak dlouho se dá úspěšně vést válka na dvou frontách? Možná je to nějaký povahový rys, který nutí obyvatele zemí spojených do státu zvaného Německo, aby jednou za čas zkusili na tuhle otázku najít odpověď. Nejlepšího výsledku dosáhli při prvním pokusu, kdy na dvou frontách bojovali čtyři roky a šance na vítězství měli zhruba tři čtvrtiny té doby. Při druhém pokusu, se jim tento výsledek nepodařilo překonat, byť sama Druhá světová válka trvala o dva roky déle, než ta První. V každém případě oba pokusy skončily porážkou. Od roku 2015 podniká Německo třetí pokus s bojem na dvou frontách.

Tentokrát pokus neprobíhá v zákopech, ale bojuje se na poli životního stylu. Čím jiným je fakt, že země stojí v čele tažení proti klimatickým změnám, za čistý vzduch a za čistou energetiku? Do „totální“ fáze ekologistický boj Německa vstoupil po havárii fukušimské jaderné elektrárny v roce 2011, kdy se země rozhodla odstavit své jaderné elektrárny do roku 2022.

Čtěte také:
Němečtí odborníci vyrazili na uhelné safari
Němci zabránili Číně vstoupit do své energetické sítě

O čtyři roky později vstoupilo Německo, stále ještě ve výborné kondici, do boje za záchranu „uprchlíků“ valících se do Evropy. Respektive do Německa. Kancléřka Merkelová vydala rozkaz „to zvládneme“ a země od té doby už zase bojuje na dvou frontách. A stejně jako ve skutečné válce krvácejí Němci i jejich ekonomika. A stejně jako v obou světových válkách táhne německé rozhodnutí do průšvihu celou Evropu…

Němci již nyní platí za elektřinu nejvíc v Evropě, takže byť Starý kontinent není ještě zdaleka dokonale elektricky propojen, ovlivňuje samozřejmě německá cena elektřiny cenu i v okolních zemích. Zároveň německá absolutní sázka na obnovitelné zdroje vítr a slunce ohrožuje energetickou stabilitu a bezpečnost, minimálně opět v okolních zemích. V Německu zároveň mají podporu všichni ekologisté podnikající nátlakové akce za co nejrychlejší změnu energetiky po německém vzoru v ostatních státech Evropy, EU především. Jenže ti – a zatím ani mnoho politiků – nevnímají, že kvůli OZE drahá elektřina zdražuje německé výrobky. Zdražování vede k nižšímu odbytu, což přináší nižší zisk a v delším horizontu to vede ke ztrátě konkurenceschopnosti a k propouštění.

A čím více budou evropské sítě propojené, tím víc bude Německý přístup ovlivňovat ostatní země. Což znamená, že elektřina bude zdražovat. Že to nejsou plané řeči, dokazuje příklad Norů, kteří mají elektřinu prakticky jen z vodních elektráren a tedy levnou. Jenže ve chvíli, kdy se země kabely propojila s Velkou Británií a Německem, aby bylo možné elektřinu vyvážet, objevil se „nečekaný“ problém. V Británii i Německu stojí elektřina víc a tamní energetické společnosti by si rády koupily levnou energii z Norska. A klidně za ni zaplatí víc, než Norové, protože to bude pořád méně, než za kolik ji kupují doma. Což samozřejmě v důsledku zdraží elektřinu Norům. Výsledkem je zatím zákaz dalšího propojování s dalšími zeměmi.

Nezbývá než doufat, že německá uhelná komise dokáže kancléřku přesvědčit o tom, že celá věc se změnou energetiky je poněkud složitější, než jí zatím ekologisté tvrdili. A že by bylo vhodné, brát ohled i na okolní země, které Německo, bez ohledu na jejich vůli, táhne s sebou. Bohužel se na takové prozření nedá sázet. Němečtí kancléři totiž při válce na dvou frontách nebývají nakloněni konsenzuálním řešením…

Mohlo by vás zajímat: