Německou energetiku zachraňuje uhlí

moorburg_02_compressed

Moorburg je jednou z nejmodernějších německých uhelných elektráren. Zásobuje elektřinu celý Hamburg. Foto: vattenfall.com

Známý fyzik Vladimír Wagner se ve svém komentáři pro server Technet obul do německé energetické revoluce. Komentář přinášíme ve zkrácené podobě.

Letošní tuhá zima odhalila trendy, které formují budoucnost energetiky nejen v Německu, ale i v celé Evropě. Ochladilo se, řadu dní panovala inverze a mnohde přestal foukat vítr pohánějící větrné elektrárny. V přehradách byl podstav vody a Francie kvůli kontrolám a testům odstavila téměř třetinu své jaderné flotily. Situace se v půlce prosince trochu zlepšila, ale obnovitelné zdroje vyráběly stále znatelně méně energie než obvykle. Zatímco si Středoevropané mohli užívat sněhu, modré oblohy a smogu, ukázalo se, jak velké změny v energetice probíhají.

Německá cesta

Německo zahájilo svou energetickou revoluci už v roce 2000. Do roku 2022 bude bez jaderných zdrojů. Fosilní kapacity, které je mají nahradit, už stojí. Například jedna z největších a nejmodernějších uhelných elektráren Moorburk zajistí stabilitu dodávek elektřiny pro celý Hamburk.

U obnovitelné energie dominují větrné a fotovoltaické zdroje, které jsou závislé na počasí. Německá spotřeba je 60–80 GW, přičemž instalovaný výkon větrných zdrojů je 49 GW a v solárních 41 GW. Hlavně v zimě však Němci musejí počítat i s dlouhými obdobími, kdy poskytnou jen minimum výkonu. Proto Německo udržuje přes 70 GW ve fosilních, zejména uhelných elektrárnách, které v případě potřeby pokryjí celou jeho spotřebu.

V lednu téměř nefoukalo a obnovitelné zdroje (hlavně biomasa) v Německu vyrobily jen 28 % elektřiny, zatímco fosilní přes 60 %. Větrníky dodávaly řadu dní jen 5 ze 40 GW. V Bavorsku, které má podobné podmínky jako Česko, je podíl větrných zdrojů nepatrný. V dohledné době proto spalování uhlí navzdory představám aktivistů klesat nebude. Podíl elektřiny z vody zůstává i přes intenzivní podporu pod 4 %.

Čtěte také:
Švédská vláda dala Křetínskému zelenou
Stropnický se pustil do Křetínského

Dotovaná biomasa rychle zvýšila svůj podíl na necelých 9 %, ale už narazila na limity konkurence s výrobou potravin a ekologickými funkcemi krajiny. Německo sice přestalo podporovat úlety typu dovozu kukuřice z Česka, spalování biomasy však navzdory přání ekologů nepomáhá k rychlému snižování emisí. Vloni dokonce emise CO kvůli spalování více plynu stouply o 0,8 %. Německo naplánovaný pokles emisí o 40 % do roku 2020 nejspíš nesplní.

Slunce Německu dodává už 4 roky jen 7 % celkové produkce elektřiny, i když je instalovaný výkon mnohonásobný a spotřebitelé za to platí jedny z nejvyšších cen v Evropě. Navíc slunce a vítr se často chovají jako jedna velká elektrárna – buď jede naplno, nebo je v útlumu. Zejména na jaře Německo nemá komu prodat obrovské přebytky a musí obnovitelné zdroje vypínat. Problém je i nedostatečnost vedení, které by přeneslo elektřinu ze severu na jih. Je proto možné, že ani slunce a vítr dohromady nebudou schopny nahradit jádro. Uhelné elektrárny musejí být v pohotovosti kdykoli pružně vykrýt nepředvídatelné fluktuace.

Francouzská cesta

Francie počítá při cestě za nízkoemisní energetikou s kombinací zdrojů. Téměř 80 procent elektřiny vyrábí z jádra. Její zálohy v podobě fosilních zdrojů jsou proto malé. Před výpadkem větrných zdrojů kvůli počasí a jaderných elektráren kvůli odstávkám byla Francie největším vývozcem elektřiny. V listopadu a prosinci ji na tomto postu vystřídalo Německo, které vyváželo hlavně elektřinu ze svých uhelných elektráren. Největším dovozcem bylo Rakousko trpící nedostatkem kapacit nezávislých na počasí. Francie měla větší problémy, protože má menší zálohy, ale vypořádala se s nimi.

Evropská cesta

Velká Británie, Maďarsko a Finsko začaly také jako Francie pracovat na kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů. Výsledek protikladných rozhodnutí různých států uvidíme zhruba za 10 let. Bude tak možné srovnat emise Německa, Dánska a Rakouska na jedné straně a Francie, Maďarska, Finska, Slovenska, Švédska a Švýcarska na straně druhé. V celosvětovém měřítku závisí budoucnost jaderné energetiky na úspěchu reaktorů 3. a 4. generace i v podobě malých modulárních reaktorů.

Průběžný vývoj v jednotlivých zemí je ale možné pozorovat už dnes. Německá energetická revoluce zatím nevede ke snížení emisí ani ke snížení dovozu fosilních paliv a závislosti na cenové fluktuaci. A pokud se nepotvrdí potenciál těžby plynu z břidlic, která snížila ceny uhlí, budou už tak vysoké ceny elektřiny pro německé spotřebitele dále růst.

Mohlo by vás zajímat:
Utáhnou Němci ještě víc ekologické šrouby?
Neprodávejte klima, požadovali aktivisté
Euracoal odmítá zběsilé snižování emisí

 



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze