O energetice v Evropské unii rozhodují diletanti

Mít ekologickou energetiku je bez debat potřeba. Jenže cesta k ní nevede přes ideologii. Bohužel právě tak se k ní přistupuje v Bruselu.

Evropští politici, kteří hlasují pro další a další podporu „zelené“ energetiky, dělají špatně svoji práci. Buď se cíleně vyhýbají informacím, které se jim nehodí do krámu, nebo je nehledají. Oba přístupy jsou samozřejmě špatné. Tím spíš, že poslanci (ostatně nejen ti evropští) dostávají peníze na to, aby si mohli dovolit kvalitní informace i jejich analýzy.

Lež, pololež i pravda

Jestli za zdroje kvalitních informací považují pouze zelené, více či méně aktivistické organizace, vyhazují erární peníze z okna. Protože tyhle organizace zjevně nemají skutečné odborné zázemí, aby jejich návrhy a řešení mělo smysl brát vážně. Že tomu tak skutečně je, dokazuje případ hned té nejznámější – Greenpeace. Tahle firma na ekologii hledala v Česku přes inzerát člověka na pozici energetického experta. Jenže požadavky neobsahovaly prokazatelné znalosti v energetice, nýbrž zkušenost s „prosazováním dobré věci“. Jaké expertní názory pak asi bude takový člověk předkládat poslancům, nebo médiím? A jak erudovaní budou experti na energetiku z jiných, menších a chudších organizací, než jsou Greenpeace?

Čtěte také:
Divadýlko „mediálních feťáků“
Greenpeace způsobili milionové škody

Mimochodem, organizací, sdružení, spolků a dalších institutů na udržitelnou energetiku, novou energetiku, moderní dopravu a podobně přibývá, jako hub po dešti. Ideologie totiž potřebuje mít možnost nabízet stále víc informačních zdrojů, prezentovaných jako nezávislé a objektivní, byť jsou ve skutečnosti aktivistické. A neobjektivní. (A neziskové…) Tyto organizace se ještě sdružují do různých aliancí či dalších organizací, jež vytvářejí další expertní materiály o tom, jak může být česká energetika založená na slunci a větru, například.

To neznamená, že vše, co tyhle společnosti hlásají, je nesmysl. Je bez debat správná základní premisa, že je dobré mít čistou přírodu, jistě není problém, aby byly na domech solární panely, jistě není problém v tom, když se zatepluje, když se snižují emise z aut, když se obecně hledají čistší technologie. O to je však horší výsledek jejich působení. Protože se s tím správným veze spousta nesmyslů. Třeba drahé a především v důsledku zcela neekologické přidávání biosložky do paliv (proto jsou řepkové lány). Nebo báje o ostrovní solární a bioplynové energetice (zejména v zimě), o potenciálu větrné energie v Česku, nebo o tom, že už jsou alternativní zdroje ekonomicky smysluplnou variantou, protože nepotřebují dotace (protože už je trh dotacemi pokřivený a cena zvýšená)…

Zkrátka jako vždy, když se míchá koktejl z pravdy, polopravdy a lži, jenž se servíruje na naleštěném podnosu vznosných idejí tak, aby zakryl fakt, že již jde dávno o ideologii. Ta ideologie říká, že všechny emise, všechno znečištění zavinili bezohlední lobbisté, kapitalisté, uhlobaroni, automobilky, těžaři, protože oni chtějí zisk a vše ostatní je jim jedno. A peněz už díky tomu mají dost, takže můžou platit až do aleluja. Takže je možné stanovit prakticky jakékoli podmínky, protože „oni na to mají“.

Fyzika a technologie

Jenže kromě peněz firem – které ze svých zisků odvádějí daně do bezedných státních rozpočtů a zaměstnávají lidi – jsou ve hře také technologické limity a fyzikální možnosti. Ty není možné ohnout zákonem. Prostě buď to jde, nebo to nejde.

Jenže ekologistické spolky a organizace, vybavené podobnými experty jako sháněli čeští Greenpeace, to zhusta nevědí (což potvrzují čeští energetici). Nebo to ignorují. Přesvědčeni o své pravdě chtějí poroučet větru a dešti, jako by nevěděli, že to už tady bylo…

Výsledky informační ofenzivy v eurparlamentu jsou znát. Zatím je vidí účetní v průmyslových firmách i v energetice, ale jakmile je začnou firmy skutečně cítit, začnou je cítit i všichni lidé v EU.

Bičování automobilek

Automobilky tak již nyní mají zamotanou hlavu z „velmi ambiciozního“ požadavku na průměr emisí vozového parku 95 gramů CO2 na kilometr, jež mají splňovat v roce 2021. A europoslanci mají v říjnu hlasovat o tom, že by se do roku 2020 emise měly snížit o dalších 20 procent a do roku 2030 o 45 procent. Původní návrh byl přitom poloviční. (viz server iDnes zde). Proti sobě stojí názory fanatických progresivistů a zástupců automobilek, kteří neodmítají čistá auta. Jen odmítají rychlost s jakou se to má stát. Protože jim to neumožňují technologie. Navíc nezbytné náklady můžou komplikovat odbyt a také celkovou situaci automobilek, včetně dopadů na zaměstnanost.

Evropská komise i řada poslanců EP přísahá na elektromobilitu. Unikají jim ovšem dvě skutečnosti: Automobilky se s elektromobily teprve rozbíhají a jejich skutečné vlastnosti ve většině případů zatím neodpovídají tomu, co se píše v prospektech. A k tomu ještě zdaleka není nabíjecí infrastruktura ani zdaleka srovnatelná se sítí čerpacích stanic. Ale především, elektřinu pro elektromobily musí někdo vyrobit. Což zatím budou elektrárny, jejichž většina je fosilní a tedy trnem v oku všem odrůdám „zelených“.

Výroba elektromobilů navíc není nijak ekologická. Ba dokonce je špinavější, než u klasických aut. Dokazuje to několik studií ze světa. Tuto skutečnost zastánci elektromobility také ignorují a to přesto, že jedna studie vznikla v Číně (největší světový trh segmentu) a druhá v Norsku (evropský lídr v segmentu). A Švýcaři už před osmi lety dokazovali, že dobrý diesel může být ekologičtější, než elektromobil. To není lobbování za špinavá auta. To je jen upozornění na to, že by poslanci ve všech parlamentech měli brát tvrzení a argumenty ekologistů pouze jako jeden z informačních zdrojů, který je potřeba dále ověřovat.

Nicméně pro ekologisty je elektromobil zatím nezpochybnitelná mantra.

Technologické limity

Samozřejmě, že fosilní paliva nejsou k životnímu prostředí šetrná. O tom už ve 21.století snad nikdo nepochybuje. Má to však háček. Neumíme je plošně nahradit. Vlastně má lidstvo problém i s tím, aby fosilní paliva nahrazovalo byť jen v omezené míře. Přesto proti nim ekoaktivisté vedou v současnosti hlavní ofenzivu.

Čtěte také:
Prohra namyšlenosti u Vítězného sloupu
A co až vlezou na váš balkon?

Z hlediska životního prostředí je v této sféře největším problémem uhlí. Ekologisté jej proto chtějí zakázat a nahradit plynem, z jehož pálení je méně emisí, nebo obnovitelnými zdroji. Do nich ovšem patří i dřevo a dřevní štěpka, jejichž hořením samozřejmě vznikají také emise. Solární panely zase obsahují škodlivé látky, jejich výroba i pozdější likvidace zatěžuje životní prostředí a k uživatelům se vozí přes půl světa. Ale v mezidobí neškodí, to je samozřejmě fakt.

Bez ohledu na dopady chtějí, stejně jako u aut, omezovat a zakazovat, čím dřív, tím líp. Jenže opět, stejně jako u aut,narážejí na technologické limity. Takže například snížení množství rtuti v emisích z velkých zdrojů není možné hodnověrně změřit, ale elektrárny budou muset dané limity dodržet. Hlava XXII?

Příjmy jsou limitem

Ovšem aktivistické kladivo na emise se nezastavilo u elektráren, ale udeřilo i na domácnosti. To když na jaře chtěli Piráti dostat do novely Zákona na ochranu ovzduší možnost plošného zákazu topení hnědým uhlím, o kterém si měly rozhodovat jednotlivé obce. Poslanci ve vzácné shodě jejich iniciativu zastavili, protože nikdo nedokázal dát odpověď na to, čím budou lidé topit potom? Tím spíš, že hnědým uhlím, jako nejlevnějším palivem, topí zejména nízkopříjmové domácnosti. K řešení takového „přízemního“ problému už invence navrhovatelů od Pirátů a z Greenpeace nesahala. Bohužel, protože lokální topeniště jsou v současnosti v Česku výrazně největším znečišťovatelem ovzduší. Takže ke změně vytápění bude muset dojít. Alespoň na dřevo, byť to je řešení pro všechny jen polovičaté – je dražší a jsou z něj také emise.

V konečném součtu by zrovna masivní pálení dřeva v domácích kotlích mohlo být přesně tím opatřením na ochranu životního prostředí, které napáchá více škod, než páchá dosavadní škůdce, tedy pálení uhlí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu, který na takovou možnost upozorňuje, se objevil tento měsíc.

O tom, jak bezhlavě útočí „zelení“ proti uhlí svědčí i jejich návrhy na snížení atraktivity uhlí jeho dalším zdaněním. Jenže, když na jedné straně stát podporuje dotacemi výměnu domácích kotlů za modernější, proč by bylo dobré zároveň zdražovat uhlí? To přeci nedává úplně smysl… Stejně tak nebude ani samospásná agresivní kampaň plynařů, kteří svoji reklamu staví na ose příšerné, škodlivé, dusivé uhlí versus skvělý plyn. A protože jde o reklamu, nemluví už o tom, že plyn zdražuje. Pokud se podaří najít cenově přijatelný způsob vytápění, při kterém odpadne manipulace s prášícím uhlím a vynášením popela, rády na něj přejdou i nízkopříjmové rodiny.

Nikotin ne, fetování ano

Tenhle přístup progresivistů, kdy prosazují zákazy kouření cigaret a povolení kouření marihuany se prosadil i u ekologistů. A europoslanců. Firmy, jež produkují emise (a ze své produkce odvádějí daně, zaměstnávají lidi) si musí v Evropě kupovat odpustky, zvané emisní povolenky. To by je mělo přimět k tomu, aby si pořídily technologie, jež emisí produkují méně. Jedna věc jsou opět technologické limity (třeba i pro teplárny, hutě, automobilky), které prostě nejde přeskočit. Takže ty firmy budou za emise platit pořád. Český stát peníze z prodeje povolenek používá na kotlíkové dotace a dotace na zateplování, nebo na pořizování obnovitelných zdrojů v domácnostech či firmách.

Ale firmám už začala cena povolenek (teprve po letech stoupající) zdražovat výrobu. Pokud tento trend vydrží – a europoslanci jsou rozhodnutí udělat vše, aby vydržel – promítnou firmy tyto náklady do ceny svých výrobků. Což se samozřejmě může projevit mnoha způsoby, dražší teplo a elektřina jsou jen jedním z nich. Dražší výrobky můžou znamenat nižší export a celkově nižší prodej, méně vybraných daní, méně peněz na investice, další ztrátu konkurenceschopnosti, ještě méně vybraných daní a samozřejmě propouštění…

Rozum do hrsti, ideologii na smetiště

Je správné tlačit lidi i firmy k tomu, aby se chovaly k životnímu prostředí citlivě a ještě citlivěji. Je správné k tomu tlačit i celé státy. Čínu, Indii, ale i další země Jihovýchodní Asie. A jistě i USA a Rusko, Austrálii, celou Jižní a Střední Ameriku a bezpochyby také EU s jejími přibližně deseti procenty světových emisí. Ale než bude po světě fungovat čistá energetika, bude to ještě trvat nejméně několik desítek let (více k tématu zde).

Protože máme technologické i finanční a mentální limity, jež lidstvu neumožní, aby skokově přestalo znečišťovat vzduch, který dýchá. Ale zároveň na tom lidstvo nesmí přestat pracovat. Celé lidstvo. Protože sebemrskačská Evropa světové klima nespasí ani v případě, že europarlament donutí zkrachovat všechny firmy, které mají komín a domácnosti si budou topit horkým dechem.

Mohlo by vás zajímat:
Na Špicberkách půjdou emise pod zem
Bývalá šachta vyrábí elektřinu z vody
Google obsadí uhelnou elektrárnu