Od stříbra k bájné Jantarové komnatě

Foto: Branson DeCou wikipedia.org

Interiér Jantarové komnaty v Kateřinském paláci. Foto: Branson DeCou wikipedia.org

Hora Svaté Kateřiny, německy Katharinaberg. Už jen to jméno budí zvědavost! A historie tohoto pozoruhodného městečka ji plně uspokojuje – sahá od těžby stříbra až po bájnou Jantarovou komnatu.

Obec leží severozápadně od Mostu těsně při česko-saské hranici. Horu v názvu nemá náhodou, vždyť leží v nadmořské výšce kolem 700 metrů na vrcholu výrazně protáhlého Městského vrchu. Historické jádro je umístěno v jeho severozápadním cípu mezi dvěma údolími.

Někdejší horní město proslulo zejména těžbou stříbrných a pro Krušné hory i méně obvyklých měděných rud. První písemná zmínka o hornické osadě pochází z roku 1480. Na svazích Městského vrchu se již před rokem 1520 těžilo stříbro a později také měď.

Čtěte také.
Mýty a fakta: Rekultivace horníky nespasí
Ze starého lomu je špičkové golfové hřiště

Jméno Katharinaberg město dostalo podle pověsti o děvečce z  panského dvora jménem Katharina, která se vydala na louku, aby tam nažala trávu pro dobytek. Přitom srpem přesekla kus lesklého vlasovitého kovu, který jakoby vyrůstal ze země. Pověděla o tom svému pánovi a ten se hned vydal na místo. Když odborníci nález prozkoumali a zjistili, že jde o stříbro, nechal na místě vyhloubit šachtu. Pojmenovali ji podle děvečky, a jméno Katharina se tak objevilo i v názvu následně založeného města.

Za dobu své existence Hora Svaté Kateřiny vystřídala několik majitelů. Rozvoj dolování je spojen s vlastníkem Červeného hrádku Šebestiánem z Veitmihle. Horu Svaté Kateřiny získal v roce 1516 a krátce nato provozoval měděný důl, z nějž se následně vyvinula nejslavnější zdejší šachta Mikuláš (Nikolaj). Kolem dolů vzniklo hornické sídliště a v roce 1528 bylo povýšeno na horní město. Rozmachu dolování pak už nic nebránilo.

V 18. století už Hora Svaté Kateřiny nepatřila mezi zvlášť důležité důlní revíry, na druhou stranu ale po dobu 52 let bylo zdejší dolování mírně rentabilní, což lze z pohledu české montánní historie považovat za úspěch. Později s postupným úpadkem hornictví hledalo obyvatelstvo náhradní zdroj obživy v tkalcovství, punčochářství či výrobě dřevěných hraček, nábytku a kuchyňského nářadí.

Před Druhou světovou válkou se Kateřinští snažili z někdejších dolů udělat turistickou atrakci, a tak zpřístupnili veřejnosti štolu Mikuláš. A právě o ni měly později zájem také německé úřady. Dokazují to některé náčrty štoly s kulatým razítkem, kterému dominuje orlice se svastikou, a také historka ze samotného závěru války.

Mezi starousedlíky se traduje, že v noci, snad někdy v dubnu 1945, na místo přijel vlak a vězni z koncentračního tábora z  něj přeložili do štoly bedny s neznámým materiálem. Říká se, že krátce nato je strážní zastřelili. O tom, že se tehdy se štolou skutečně cosi dělo, svědčí také snímkování amerického letectva ze 17. dubna 1945. Štolu Mikuláš za války využívali místní především jako úkryt před nálety spojeneckého letectva. Po této noci už však dovnitř nesměli.

V 90. letech začal hon na Štěchovický poklad a bájnou Jantarovou komnatu, ztracenou barokní výzdobu, kterou za války ukradli nacisté z Carského Sela u Petrohradu. Do Krušných hor tak zamířili různí dobrodruzi, kteří se snažili dokázat, že Jantarová komnata se nachází právě ve štole Mikuláš. Jedním z hledačů byl například známý Helmut Gaensel.

Dnes nejsme o nic moudřejší než naši předkové. Nepodařilo se zjistit, kde je Jantarová komnata, ani co uložili vězni té osudné noci do podzemí. V  současnosti už je štola Mikuláš opět přístupná turistům, spodní část je však zatopena vodou, a tudíž není zatím možné rozluštit její tajemství. Hledači pokladů si pro Jantarovou komnatu mezitím stihli najít jinou lokalitu. Podle posledních zpráv by se měla nacházet někde u Frýdlantu.

Mohlo by vás zajímat:
V měsíční krajině rostou stromy
Na výsypce dnes přistávají letadla
Největší jezera v ČR vznikla díky těžbě uhlí



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze