Petschek ovládl evropský trh s uhlím

Jméno Ignaz Petschek mělo v předválečné Evropě mimořádný zvuk. Tento židovský velkoobchodník a finančník díky své obchodní obratnosti dosáhl pozice jednoho z nejvýznamnějších evropských podnikatelů a patrně nejbohatšího občana tehdejšího Československa. Petschek, který svého času ovládal až polovinu evropské těžby a obchodu s hnědým uhlím, zemřel 15. února 1934. Jeho profil zpracovala ČTK.

Ignaz Petschek se narodil se 14. června 1857 v Kolíně v rodině obchodníka Mojžíše Petschka. Rodina nesla příjmení podle blízké vsi Pečky, kde žili její předkové. Na rozdíl od dvou starších bratrů Julia a Isidora, kteří vystudovali práva, vychodil nejmladší Ignaz pouze šest tříd humanitního gymnázia.

V sedmnácti se začal živit jako bankovní praktikant v Pražské bance. Ta ho brzy poslala do Loun provést revizi hospodaření cukrovaru. Excelentní výkon Petschkovi otevřel cestu do Ústí nad Labem, kde nastoupil jako obchodní cestující do velkoobchodu uhlím židovského podnikatele Jakoba Weinmanna.

Po čtyřech letech sbírání zkušeností a kontaktů založil Petschek vlastní firmu a díky obchodní předvídavosti, talentu a novým metodám začal záhy válcovat konkurenci. Například vybudoval síť prodejních kanceláří nebo bral uhlí od těžařů do komisního prodeje, a tak během pár let přebral bývalému zaměstnavateli značnou část zákazníků.

Kromě prodeje uhlí se Petschek věnoval i bankovnictví. Spojil se s Anglobankou a nakoupil balíky akcií velkých severočeských hnědouhelných společností. Do konce století jich ovládl polovinu a vrhl se na zahraniční. V roce 1908 levně koupil zkrachovalou německou důlní společnosti rodiny Hohenlohe, další úlovky v Německu výhodně získal za poválečné hospodářské recese.

Vedle podnikání byl Ignaz Petschek především štědrým mecenášem. Zaplatil stavbu dětského pavilonu ústecké nemocnice či chlapeckého výchovného domova nebo ozdravovny pro nemocné tuberkulózou. Postavil také mateřskou školku v Předlicích.

Ignaz Petschek se sice v charitě předháněl s konkurentem Weinmannem, ale jinak prý typické představě židovského obchodníka a mecenáše příliš neodpovídal. Byl členem recesistického spolku, prý mu nechyběl smysl pro humor ani temperament. Patřil také mezi průkopníky technických novinek. Ve své honosné vile v Ústí si například nechal instalovat automaticky otvírané dveře, v krbech topil plynem a aby ušetřil za osvětlení, nechal postavit střešní světlíky.

Jeho bratři zatím v Praze vybudovali Bankovní dům Petschek, který se usídlil v novém paláci v dnešní ulici Politických vězňů (palác za válku neblaze proslul jako sídlo gestapa, nyní je zde ministerstvo průmyslu a obchodu). Kromě vytvoření silné finanční skupiny, která zpočátku ústecké větvi rodiny konkurovala v oblasti těžebního průmyslu, postavili v Praze řadu pozoruhodných vil. Dnes v nich sídlí třeba čínské a ruské velvyslanectví a rezidence amerického velvyslance.

Teprve ve 20. letech se ústecká i pražská větev Petschků spojily s dalšími asi 50 firmami v jednom syndikátu, který ovládal až polovinu evropské hnědouhelné těžby.

Firmu pohřbil až nástup nacistů. Toho se ale Ignaz Petschek nedožil. Zemřel krátce po svých 77. narozeninách. Na jeho pohřeb přišly tisíce lidí. V září 1938 rodina Petschků uprchla do USA. Část majetku se jim podařilo pod cenou prodat, ale umělecké sbírky padly do rukou nacistům. Zlomek se jich při dražbách dostal do majetku Ústí nad Labem.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze