Pro a Proti, rozum proti emocím

Horní Jiřetín. Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Foto: Wikipedia

Stále hlasitěji se v poslední době diskutuje o státní energetické koncepci a jejím dopadu na region. Názor obyvatel Horního Jiřetína na pokračování těžby a přesídlení se různí. Odpůrci přesídlení města, jeho stoupenci a nerozhodní tvoří tři stejně početné skupiny. Server homerlive.cz přinesl dva různé pohledy občanů Horního Jiřetína.

Pavel Gruber je severočechem od narození. Do Horního Jiřetína přišel na přelomu roku1986/87. Postavil dům a spolu s manželkou vychoval čtyři děti. S Horním Jiřetínem také spojil své podnikání.

Nejhorší je podle něj ale desítky let trvající nejistota, zda-li se prolomí, či neprolomí těžební limity. Hovoří s lidmi z Horního Jiřetína a registruje jejich obavy. Opravdu se mění složení obyvatel. Vzrostla drobná kriminalita.

„Dřív jste mohl bez obav nechat o plot opřený hliníkový žebřík, nebo se nestrachovat když dítě zapomnělo před domem kolo či tříkolku, dnes je to nemožné. Jsou narušeny některé sousedské vztahy. V domě, kde dříve žila čtyřčlenná rodina je jich najednou deset, dvanáct plus nějaké to hospodářské zvíře. Neplatí to však paušálně. Noví obyvatelé, převážně nájemníci v již vykoupených domech jsou samozřejmě i slušní. Celkově to není jen o přílivu nepřizpůsobivých. Je však vidět velká fluktuace, což městu neprospívá. Ve městě je cítit stupňující se nervozita. Lidé žijí, dá se říci, ve střehu,“ uvedl podnikatel.

Gruber dostal v minulosti nabídky na prodej svého domu. Podle něj ale zatím není vhodná doba je komentovat. Představu o konstrukci finančního vyrovnání má. „Svoje aktiva v Horním Jiřetíně jsem na základě korektních podmínek ochoten prodat. Nemám obavy z toho začít náš další život jinde. O nabídce se ale musí diskutovat,“ upozornil. Vedení města by mělo být připraveno a především ochotno zastat se té části svých obyvatel, která si z nějakých objektivních či subjektivních příčin nebude schopna vyjednat důstojné podmínky sama. Jde například o zbudování zařízení pro seniory s odpovídajícím zázemím a garancí poskytovaných služeb. „Něco takového samozřejmě v současnosti není naší městskou garniturou ani předjímáno, natož plánováno,“ dodal Gruber.

Jaromír Fryček se v Horním Jiřetíně narodil, už je to čtyřicet let. Jeho rodiče přišli z Kunratic, které také ustoupily těžbě. V Horním Jiřetíně vyrostl, chodil do školky i do školy. Má zde přátele z dětství, přivedl si svou rodinu, postavil vlastníma rukama dům a vychovává děti. „Mám v Horním Jiřetíně svůj domov a není to klišé, když řeknu, že tu mám kořeny,“ dodal.

Život v Horním Jiřetíně má podle něj svá pozitiva i negativa, jako všude jinde. „Ale kdybych měl jmenovat pozitiva, pak je to klid, umístění města pod horami, zalesněné stráně Krušných hor, občanská vybavenost města, kde nechybí pošta, lékaři, škola, obchody, spolkový život, kulturní dění,“ dodal. Jako negativum naopak vnímá sousedství lomu ČSA, prašnost, hluk, které provází těžební činnost. Chybí bankomat, ale ten by měl už letos být. Ve městě je málo přechodů a řidiči si pletou město se závodní dráhou. Není tu tak pestrý výběr obchodů, pro oblečení se musí jezdit do větších měst. Není tu dětský lékař. To jsou ale negativa, se kterými se dá žít, poznamenal.

Svůj dům Fryček prodávat nechce. „Nechci ustupovat těžbě a stěhovat svou rodinu jinam. A není to o penězích. Takové místo, kde žiju nyní, už bych nenašel. Mám rád Horní Jiřetín, líbí se mi žít na úpatí Krušných hor. Dům jsem postavil vlastníma rukama. Zasadil stromy. Samozřejmě, když člověk musí ustoupit, tak prostě musí. Ale tady nevidím důvod, proč bych měl,“ řekl.

 

 



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze