Protiuhelné návrhy Balcarové jdou do výborů

Poslankyně za Pirátskou stranu Balcarová navrhuje zrušit výjimky. Foto: Balcarová

Sněmovní výbory by tento týden měly projednávat návrhy poslankyně Dany Balcarové, které by do novely zákona o ochraně ovzduší přidaly nové restrikce pro znečišťovatele vzduchu. Je to vítězství zdravého rozumu, nebo zdravý rozum naopak návrhy zamítne?

Možnost zakázat v obci topení nekvalitním uhlím a žádné výjimky z emisních limitů pro velké zdroje znečištění, tedy především elektrárny (doslova „velké spalovací stacionární zdroje /o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MWe a vyšším/, tj. pro největší průmyslové znečišťovatele ovzduší prachovými částicemi PM10.“) – to chce svými pozměňovacími návrhy prosadit poslankyně Balcarová (Piráti). Média, včetně ČTK, jí většinou popřávají sluchu a prostoru. Stejně tak aktivistům, kteří se okolo ekologie a energetiky pohybují. Těm, kdo vysvětlují, že uvedené návrhy jsou pouze „A“, kterému chybí „B“, již média tolik prostoru neposkytují.

Čtěte také:
Střet poslankyně s ministrem pokračuje
Pirátská poslankyně chce omezit uhlí

Co je hlavní zdroj prachu?

Jistou výjimkou je ministr životního prostředí Richard Brabec. Ten v reakcích na návrhy poslankyně Balcarové opakuje dvě věci, které předkladatelka a ekologisté opomíjejí: Musíme nejdřív vědět, jak se opatření promítnou do cen energií a do energetické soběstačnosti a bezpečnosti státu. A také to, že hlavním zdrojem prachových částic už nejsou elektrárny, nýbrž doprava a lokální topeniště.

Takže pokud by poslankyně chtěla opravdu rychle zlepšovat ovzduší, měla by svoji snahu zaměřit právě na ně. Ministrovo tvrzení se opírá o autoritu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

„Podle dat ČHMÚ za rok 2015 se podílel na emisích prachový ch částic PM10 podílel sektor veřejné energetiky a výroba tepla z 6,5 procenta, zatímco vytápění domácností z 36,4 procenta. V případě jemného prachu PM2,5 byl podíl domácností dokonce více, než poloviční,“ uvádějí přesná čísla v dopise poslancům Dagmar Kuchtová, ředitelka Svazu dopravy a průmyslu ČR a tajemník Hospodářské komory Tomáš Vrbík. Z citace je zřejmé, že poslanecký návrh míří proti emisím, na kterých mají velké zdroje jen minimální podíl.

A Dana Balcarová skutečně svůj druhý pozměňovací návrh zaměřila na hlavního znečišťovatele, lokální topeniště. Obce by podle něj měly možnost na svém území zakázat spalování nekvalitního hnědého uhlí. Stejně jako v případě elektráren ovšem i u tohoto návrhu chybí pověstné „B“. Navíc předložené návrhy úplně opomíjejí druhého největšího emitenta prachových částic, což je doprava.

U výjimek pro elektrárny i u možnosti zakázat spalování nekvalitního uhlí totiž předkladatelka, ani všechny přizvukující ekoorganizace, vůbec neberou v úvahu, že v obou případech chtějí zasahovat do práv a povinností a také finančních toků soukromých subjektů. Ani elektrárny, ani domácnosti totiž nepatří státu. Primárním úkolem elektráren tak je vydělávat peníze svým vlastníkům (mezi kterými je většinou i český stát) a primárním úkolem rodin je postarat se samy o sebe.

Platit budou elektrárny i rodiny

Samozřejmě, když poslanci prostřednictvím zákona soukromým subjektům něco nařídí, musí je poslechnout, nebo odejít. Těm co zůstanou, což budou nejspíš všichni, se nařízení promítne i do jejich hospodaření. Elektrárny budou muset investovat do technologií dříve, než předpokládaly. Tyto miliardové investice, v souladu s jejich základní povinností vydělávat peníze svým majitelům, se pak promítnou do cen elektřiny.

A rodiny? Ty si budou muset vybrat, co si nekoupí, aby si mohly pořídit dražší silovou elektřinu, a aby mohly topit něčím jiným, než nekvalitním uhlím. To všechno bude mít dopady do dalších oblastí hospodářství České republiky. O tom není sporu. Jde jen o to, jak velký ten dopad bude. Rozdíl v ceně „metráku“ hnědého a kvalitnějšího černého uhlí je zhruba 200 korun. Při objednávce 20 metráků to jsou 4000 korun. A to už rodinný rozpočet pocítí.

O tom, že návrhům poslankyně Balcarové chybí potřebný kontext, svědčí i další názory. „Udělování výjimek nemá sloužit k tomu, aby energetický zdroj spalující pevná fosilní paliva nemusel dále ekologizovat svoje zařízení, ale aby s ohledem na kapacitní, finanční možnosti s ohledem na již vložené investice do ekologizace v souladu s plněním vyhlášky č. 415/2012 Sb., měl časový prostor stanovený výjimkou na realizaci další ekologizaci zdroje,“ zdůrazňují ve svém dopise ředitelka Kuchtová a tajemník Vrbík.

Tažení proti možnosti udělit výjimku je tedy od počátku zaměřené na již marginální zdroj znečištění.  Navíc v rámci České republiky nejde přitom již o nějaké významnější zlepšení životních podmínek.  A v rámci Evropy jde již o zcela zanedbatelná čísla. Tomu odpovídá i dikce odůvodnění příslušného pozměňovacího návrhu poslankyně Balcarové: „Navrhovaná změna může přispět k plnění závazků České republiky vůči Evropské unii na poli ochrany ovzduší, zároveň může změna napomoci plnění úkolů Státní energetické koncepce.“

Co se tedy stane, jestliže sněmovna pozměňovací návrhy, které se týkají 11 největších uhelných zdrojů elektřiny v Česku, přijme? S vysokou pravděpodobností se zvýší cena silové elektřiny. A obyvatelé obcí, které zakážou topení hnědým uhlím, si vyberou, zda budou topit dřevem, nebo černým uhlím. Pokud dřevem, bude to levnější, ale pracnější a s rostoucím zájmem o dřevo poroste i jeho cena. Pokud se rozhodnou pro černé uhlí, budou muset omezit svoji spotřebu. Mimochodem v roce 2012 tuzemské domácnosti spotřebovaly téměř tři miliony tun tříděného hnědého uhlí. Je to sice méně než čtvrtina spotřebovaného energetického uhlí, ale pro jeho producenty nejde o zanedbatelné množství. A tržby. Od nich by tedy mohl také vzniknout tlak na růst cen uhlí pro elektrárny, kterým by společnosti vyrovnaly výpadek prodeje domácnostem…

Opomenutí, nebo manipulace?

Mimochodem, diskuzi o návrhu proti možnosti udělovat výjimky, provázejí celou dobu dvě důležitá zkreslení informací, která přinášejí média.

Většina z nich totiž opomíjí skutečnost, že Směrnice o ochraně ovzduší, kterou vydala Evropská komise, udělování výjimek připouští, když uvádí: „…pro účely zohlednění určitých zvláštních okolností, kdy by použití úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí, by měly mít příslušné orgány možnost stanovit mezní hodnoty emisí, jež se od uvedených úrovní odchylují…“.  Bohužel tato skutečnost zůstává většině čtenářů skrytá.

Druhým zkreslením je hojně používaná informace o tom, že čínské elektrárny musí splňovat přísnější limity, než české elektrárny s udělenou výjimkou. Zde jde zřejmě o cílené zkreslení, protože je najdeme například i v tiskové zprávě z minulého týdne, pod kterou je podepsané Hnutí Duha, Zelený kruh a Greenpeace ČR.

Formulace „Elektrárenské společnosti si ale prosadily mírnější evropské limity, než má například Čína,“ je totiž pravdivá jen z části. Čína má totiž přísnější limity jen pro nově budované zdroje…

Další roviny

Předložené pozměňovací návrhy, byť jistě dobře míněné, mají kromě uvedených ještě dvě slabiny. Tou první je riziko dopadu opatření na ceny tepla. To totiž velké elektrárny dodávají také. Zatím však nikdo není schopen odhadnout, o kolik by se ceny dálkově dodávaného tepla kvůli skončení výjimek zvedly. V případě, že jednotlivé elektrárny budou muset investovat stamilionové částky, je však určitě zbytečné uvažovat o tom, že by se ceny tepla nezvýšily.

Druhým rizikem je rychlý, téměř skokový růst závislosti země na dovozu plynu. Což zatím ještě stále není zcela bezpečná surovina, byť již Česko není stoprocentně závislé na dovozu z Ruska. A o tom, že Rusko umí plyn využívat k nátlaku, by mohli na Ukrajině vydávat knihy.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
VIDEO: Extrémní golfové hřiště na korbách náklaďáků