První republika byla zlatou érou uhlí

V době vzniku samostatného Československa fungovala největší parní elektrárna v Praze Holešovicích. Zachovalé budovy původní elektrárny jsou od roku 2002 chráněny jako kulturní památka České republiky. Foto: wikipedia.org

Když v roce 1879 rozsvítil Edison svou první žárovku, těžilo se na území dnešního Česka téměř 11 milionů tun uhlí ročně. Uhelné elektrárny tudíž byly logickou volbou i při elektrifikaci českých zemí. Příběh uhelných elektráren přinesl ČEZ k výročí 100 let republiky.       

Uhelná energetika se v českých zemích rozvíjela v několika vlnách. Nejmasivnější nárůst nových parních (uhelných) elektráren nastal hned po vzniku samostatného Československa. Umožnila to i vysoká úroveň prvorepublikového strojírenství a ocelářství.

Čtěte také:
Uhelné sklady se změnily k nepoznání
Z odpadu kávového průmyslu lze vyrobit elektřinu

Uhlí rovněž hrálo významnou roli při plánování veřejných zdrojů – už před první světovou válkou se uvažovalo o velkých parních elektrárnách právě v oblastech uhelných pánví.

„Uhlí od začátku průmyslové revoluce plnilo roli klíčového energetického zdroje a v této roli pokračovalo i v rámci elektrifikace. Uhelné elektrárny přispěly společně s vodními k rychlému rozšíření elektřiny v Československu a umožnily rozvoj průmyslu, na jehož tradici jsme pyšní dodnes,“ vysvětlil Ladislav Štěpánek z ČEZ.

V době vzniku samostatného Československa fungovala největší parní elektrárna v Praze. Výrobna v Holešovicích (spuštěná na začátku století) disponovala v roce 1918 výkonem 32 tisíc koňských sil, tedy necelých 24 MW. O osm let později byla přebudována na parní teplárnu a předurčila tak trend, který trvá dodnes.

Hned za ní stála s 30 tisíci koňskými silami parní elektrárna v severočeských Trmicích, která jako teplárna funguje dodnes. Poloviční výkon měla Východočeská elektrárna v Poříčí, kde rovněž dosud ČEZ elektřinu vyrábí. Parní elektrárna Andělská Hora na Liberecku měla 20 tisíc koňských sil.

Po vydání zákona „O soustavné elektrizaci“ z roku 1919 vyrůstaly až do roku 1939 různé elektrárny a elektrárničky na celém území prvorepublikového Československa doslova jako houby po dešti. Zatímco na Slovensku se zaměřili hlavně na výstavbu vodních elektráren (Váh), v Čechách a na Moravě probíhalo vedle výstavby nových zdrojů i neustálé rozšiřování a modernizování stávajících jak podnikových, tak i městských elektráren. Významnou roli začaly hrát rovněž závodní elektrárny budované převážně v bezprostřední blízkosti uhelných dolů.

Za zmínku stojí například ve 20. letech let minulého století postavená elektrárna Ervěnice I na Mostecku či zprovoznění elektrárny Karolína na Ostravsku. V meziválečném období tak bylo na území republiky v provozu 91 turbín s průměrným jednotkovým výkonem 7,91 MW.  V letech 1919–1939 navýšily všeužitečné společnosti – které měly povinnost zájemce o elektrifikaci připojovat – výkon parních elektráren o 354,7 MW. V roce 1920 přitom činil celkový výkon všech evidovaných elektráren 800 MW.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Běloruský gigant Belaz 75710