Revoluce v Německu? Bez uhlí to nepůjde

Ilustrační foto. Imagio.cz

Spuštění uhelné elektrárny v Hamburku, jejíž výstavba byla zahájena v roce 2007, je pro německou energetickou revoluci do značné míry vítaným záchranným lanem, protože jejích 1640 megawattů bude nepochybně významným stabilizujícím prvkem ve chvílích, kdy větrné a solární zdroje kvůli bezvětří, tmě nebo zatažené obloze vyrábějí podstatně méně proudu, než je právě potřeba. V deníku Právo to napsal Václav Havlíček, vedoucí reaktorového bloku jaderné elektrárny Temelín a prezident sdružení Jihočeští taťkové.

„Už jsme si zvykli, že z Německa přicházejí o energetické revoluci rozporuplné zprávy. V týdnu, kdy představitelé států celého světa začali v peruánské Limě připravovat novou dohodu o ochraně klimatu, která v roce 2015 naváže na Kjótský protokol, oznámil německý energetický gigant E.ON změnu kurzu směrem k obnovitelným zdrojům energie,“ uvedl Havlíček.

Ve stejném týdnu ale z Německa přichází zpráva, že v Hamburku zahajuje provoz jedna z největších uhelných elektráren v Evropě. Zatímco se politici, ekonomové a ochránci životního prostředí v Limě dohadují, zda a v jaké míře dokáže svět snížit produkci oxidu uhličitého, Německo uvádí do provozu jeho gigantický zdroj.

Na první pohled to podle Havlíčka vypadá na přiznání neudržitelnosti dosavadní zastaralé hospodářské politiky a vítězství politiky „Energiewende“, jejímž zatím jediným viditelným výsledkem je v Německu odstavování jaderných elektráren.

Podrobnější pohled ale ukazuje, že skutečná energetická revoluce se bez tradičních energetických zdrojů ještě dlouho neobejde. Nabízí se otázka, jaký smysl má odstavovat spolehlivé, bezpečně provozované a bezemisní jaderné elektrárny před uplynutím jejich životnosti a místo nich spouštět nové velké zdroje skleníkových plynů. Ale to už je asi spíš otázka ideologie než zdravého rozumu, konstatuje Havlíček.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze