Doba čtení:2 m, 15 s
Už téměř čtyřicet let tvoří jeho impozantní silueta neodmyslitelnou dominantu povrchové těžby na Bílinsku. Ojedinělé obří rýpadlo K 10 000/K 74, které váží přes 6 tisíc tun, je opředeno mnoha superlativy.
Je nejvýkonnější, největší, v době svého vzniku nejpokrokovější, ale také nejspornější, alespoň v názorech a zkušenostech báňských odborníků. K 10 000/K 74 vždy poutalo mimořádnou pozornost a dodnes má řadu zastánců i odpůrců. Jak běžel čas tomuto unikátnímu velkostroji?
Čtěte také:
Sokolovská uhelná provozuje špičkové laboratoře
V Sokolovské uhelné porostou mzdy
Přenesme se do poloviny 60. let minulého století. Na základě prognóz tehdejšího centrálního plánování rozvoje energetiky a dominantního postavení hnědého uhlí v rámci palivo-energetického komplexu byly do moderní povrchové těžby uhlí na Bílinsku vkládány velké naděje.
Velkorysé plány počítaly se zdejší uhelnou těžbou v ročních objemech kolem 16 milionů tun, což by znamenalo odkrýt až 100 milionů metrů krychlových nadloží. Jeho odtěžení měly zabezpečit tři technologické celky TC 2 s rýpadly KU 800 na spodních řezech, a tři rýpadla K 10 000 výkonové řady TC 3. Poté, co ambiciózní vizi požehnala Státní komise pro techniku, byl v roce 1968 zadán vývoj nového TC 3 s teoretickým výkonem 10 000 m3 sypané zeminy za hodinu teplické projekční kanceláři Vítkovic (dnes Prodeco). Původně zde měli vytvořit jen zakladač nejvýkonnějšího technologického celku (ZP 10 000), ale protože kapacita Uničovských strojíren, tradičního výrobce kolesových rýpadel, byla plně zahlcena projekcí a výrobou rýpadel výkonové řady TC 2 KU 800, získali nevšední zakázku vývoje největšího rýpadla nejen v rámci tehdejšího Československa, ale celého socialistického bloku RVHP vítkovičtí projektanti ze severních Čech.
Podobně výkonná rýpadla, vzdáleně připomínající vzor pro K 10 000, byla nasazena jen v západoněmeckém hnědouhelném revíru v Porýní. Montáž originálního robustního rýpadla probíhala v Bílině během let 1974 až 1978 v režii Hutních montáží Ostrava. Výrobu a stavbu výlučného stroje provázela řada problémů. Nejnepříjemnějším byl pád montážních jeřábů i se stotunovým kolesem během jeho usazování do konstrukce výložníku. Tato havárie posunula dokončení montáže. Symbolicky pak 12. dubna 1978, v den výročí letu Jurije Gagarina do vesmíru, opustil revolučně řešený velkostroj montážní místo. Tehdy platil záměr, že po odzkoušení tohoto prvního tuzemského rýpadla o výkonu 10 000 m3 za hodinu bude vyroben minimálně ještě jeden exemplář.
Ve fázi studie se dokonce připravoval vývoj ještě výkonnějšího velkostroje K 20 000 s teoretickým výkonem dosahujícím 20 000 m3 za hodinu. Vzhledem k obrovské hmotnosti jednotlivých dílů, která byla na hranici tehdejších možností montážních mechanismů i následné spolehlivé údržby, se však ukázala tato cesta jako nerealizovatelná.
Mohlo by vás zajímat:
Dvousetmetrovému obrovi ušili nový kabát
Tohle monstrum zvládne i dítě
Hnědé uhlí jako přírodní hnojivo