Špičkaři musí znát výhybky jako své boty

Špičkaři se starají o více než čtyři stovky výhybek, které spravuje úsek traťového hospodářství. Foto: Czech Coal

Říká se jim špičkaři. Zástupci této profese ale nedostali jméno po tom, že by měli neustále špičku, případně pracovali jen ve špičce. Maximálně s vámi mohou občas špičkovat, ale původ této přezdívky hledejte u kolejí, přesnějiu výhybek, kde se pohybují.

Špičkaři byli už historicky zaměstnanci, kteří opravovali výhybky, tedy špičky, oiciální název této profese je ale zámečník kolejových konstrukcí,“ vysvětlil Jaroslav Vagala, vedoucí úseku traťového hospodářství, kam špičkaři profesně patří. V hierarchii kolejové dopravy jsou o něco výše než kolejáři, protože v popisu práce špičkařů jsou i velmi soistikované činnosti, jako je seřizování geometrie polohy koleje, což je práce, kde je zapotřebí milimetrová přesnost.

Čtěte také:
Spolek havířů získal štolu v Měděnci
Mostecko se stane zásobárnou vody

V minulosti byla špičkařů celá skupina, která rozdělená do dvojic pracovala v nepřetržitém provozu. Dnes už jsou špičkaři jen dva a pracují v ranních dvanáctihodinových směnách. V nočních směnách se drží domácí pohotovost. Stále slouží ve dvou, přičemž jeden je vždy z našeho úseku, druhý z úseku elektro, aby byli schopni se u poruch na výhybkách doplnit,“ dodal vedoucí.

Výhybky jsou věda

Jen pro představu úsek traťového hospodářství spravuje cca 143 kilometrů kolejí a 425 výhybek. A předpisy stanoví, že výhybky je třeba jednou měsíčně zkontrolovat a provést takzvanou západkovou zkoušku a také zkontrolovat, zda všechny míry dané legislativou odpovídají skutečnosti.

Zhruba jedenkrát týdně se provádí jen zevrubná, vizuální kontrola bez měření a větších zásahů do zařízení. Při čtvrtletních prohlídkách vyrážejí do provozu špičkaři společně s mistrem a na základě těchto kontrol se následně připravuje plán rozsáhlejších oprav. A zapomenout se nesmí ani na zevrubnou prohlídku celkového stavu kolejí a výhybek, která se provádí jednou ročně. A provádět se musí, protože na šachtě se sice nepřepravují lidé, zato těžké soupravy a malou rychlostí, takže opotřebení materiálu je mnohdy větší než na běžné železnici.

Opravy zvládají sami

V minulosti jsme si na broušení a další nezbytné práce při údržbě výhybek zvali externí irmy, dnes už si je děláme vlastními silami. Naši lidé prošli speciálním školením v certiikované svářečské škole v České Třebové, která je mimochodem jediná ve svém oboru v Česku, takže nyní mají certiikát na svařování součástek pohyblivých dílů platný na celém území Evropské unie,“ připomněl Vagala. Dnes tak oprava „srdcovky“, tedy jedné ze součástí výhybek, vyjde na zhruba třetinu ceny, než když se objednávala u externího dodavatele. Oprava výhybky přitom není nic, co by šlo ošidit a je přitom zapotřebí skutečná přesnost. „Naše předpisy stanoví, jak přesně musí výhybka sedět a špičkaři při kontrolách používají i speciální šestimilimetrové měřidlo, protože jde skutečně o milimetry. Předpisy hovoří velmi přesně o tom, jaké parametry musí výhybky splňovat, ale také stanovují způsoby opravy. A také to, že závady musí být do týdne odstraněny. O to je práce špičkařů těžší, protože musí přesně posoudit, jakého rozsahu je případná porucha a zvolit i správný postup opravy,“ dodal vedoucí s tím, že část zaměstnanců úseku prošla ve spolupráci se Zaměstnaneckým centrem kurzem opravy výhybek u Dopravně vzdělávacího institutu.

Špičkaři ale netráví většinu svého pracovního času kolem výhybek. Zejména v dopoledních hodinách jsou k dispozici úseku pro běžnou údržbu, o víkendech dělají i běžnou práci kolejářů. „Většina profesí našeho úseku se velmi prolíná a vzájemně se doplňuje. Obecně se dá říct, že maximum času tráví tito lidé v provozu, kde je práce stále dost,“ uzavřel Jaroslav Vagala.

Mohlo by vás zajímat:
Z Dolu Bohumír je hornické muzeum
VIDEO: Znáte toto unikátní hornické muzeum?
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj