Středula: Ať vláda ukončí přešlapování kolem limitů!

Předseda ČMKOS Josef Středula na demonstraci horníků před Úřadem vlády 27. července. Foto: iUHLI.cz.

Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) by měla rozhodnout o těžebních limitech v severních Čechách. Její přešlapování v této otázce je špatné pro všechny. Pro obyvatele, kteří v regionu žijí, pro zaměstnance i pro budoucnost. V rozhovoru pro server iUHLI.cz to řekl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula. Zároveň dodal, že minulé vlády se cíleně vzdávaly své zodpovědnosti rozhodnout o těžbě uhlí za stanovenými limity.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) i ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) na posledním jednání tripartity řekli, že plné prolomení limitů je nejekonomičtější variantou. Jak na to reagovali ostatní ministři?

Nereagovali. Nebylo zpravidla nutné, aby na to reagovali v tomto slova smyslu. Když premiér České republiky sdělí takovou věc, nebo potvrdí, co řekne ministr průmyslu, tak si myslím, že nějaká diskuse v zásadě ani být nemůže. Problém ale samozřejmě je, že jedna věc je ekonomická výhodnost, a druhá politická akceptovatelnost. To je velký rozdíl. Nás to samozřejmě potěšilo. A to i ve vztahu k budoucnosti. Dále je otázka, jakou bude mít vláda odvahu činit konkrétní rozhodnutí. Zatím to podle zpráv a výstupů vypadá, že by rádi rozhodnutí o Dolu ČSA posunuli až na delší časový úsek, a to se nám samozřejmě nelíbí. Obáváme se, že uhlí už nebude dobyvatelné. I nerozhodnutí má důsledky v nezaměstnanosti, a to se nám nelíbí vůbec. Chceme samozřejmě vědět, jakým způsobem se vláda potom vůči horníkům a zaměstnancům, kteří kvůli rozhodnutí vlády přijdou o práci, postaví.

Otázka budoucnosti hnědého uhlí souvisí také s dodávkami dálkového tepla. Bude to v budoucnu v případě zachování limitů na lomu ČSA problém?

Zde nejsme úplně klidní, protože dodávky tepla ještě nejsou vyřešeny. Zde je právě otázka uhlí z lomu ČSA, jehož výhřevnost je klíčová pro tento účel. Také je třeba říct, že řada obyvatel České republiky nebude mít přístup k plynu, nebo elektřině kvůli finanční náročnosti. Budou mít klasické topení a na to potřebujete uhlí. Je třeba se k tomu postavit čelem. Pro obyvatele je třeba udělat hodně, abychom mohli klidně spát, a aby mohli klidně spát politici. Zejména ti, kteří o tom rozhodnou pozitivně. Ti, kteří se staví proti prolomení limitů, by měli lidem přiznat pravdu. Měli by jim říct, jak by to mohlo skončit. Jestli vůbec budou mít peníze na zaplacení teplo pro svůj dům či byt. Na jedné straně se řeší kotlíkové dotace a na straně druhé uzavírání dolů.

Stále častěji se začíná hovořit o energetické chudobě, která může trápit až pětinu obyvatel. Na dodávkách tepla jsou závislí obyvatelé panelových domů. Budou dodávky dálkového tepla problém?

Je to problém. Před létem jsme si neuvědomovali, že můžeme mít nedostatek vody a najednou zjistili, jak blízko jsme mu byli a že je to vůbec možné. Významný zdroj tepla může zkolabovat nebo mu někdo zakáže činnost, protože se pohybuje za hranou technologické únosnosti. Jakmile bude venku minus pět stupňů, a v bytě budeme mít jeden stupeň a bude praskat potrubí, tak jsem sám zvědav, jaké to bude. To budou okamžitě demonstrace a lidé se budou chtít nastěhovat třeba do Poslanecké sněmovny a bydlet v ní. Byť je to velmi populisticky vyjádřeno.

Čtěte také: Horníci demonstrovali, Babiš jim zamával

Jak hodnotíte jednání jednotlivých politiků na tripartitě? Jaký je jejich přínos? Kdo z nich „kope za odbory“?

Snažím se nečinit v této věci žádné rozdíly, jestli ten či onen za někoho kope nebo nekope, protože tady se nemusí jednat vždy o to, co kdo říká, ale z čeho to vychází. Z toho pohledu to hodnotím tak, kdo a jak ve věci racionálně postupuje. Bohužel se obávám, že tady je to zatíženo právě politickou obavou, která způsobuje sekundárně další škody. Zlobím se také na minulé vlády, protože ta současná je v situaci, kdy je postavena před časovou osu, která je už takřka nepřekročitelná. Druhá věc je, že minulé vlády se cíleně vzdávaly své zodpovědnosti za rozhodnutí o uhlí. Kdybychom rozhodovali v jiném čase, tak jsme nemuseli dělat nové a nové studie. Možná bychom byli ušetřeni takových věcí, že to i ono uhlí má větší či menší výhřevnost. Nebo že najednou najdeme nějaký zdroj uhlí, o kterém jsme dosud nevěděli. A také bychom se možná vyhnuli různým spekulacím s pozemky a podobně. Ale bohužel, to se stalo. Říkám to pro úplnost, protože to vypadá, že je to souboj se současnou vládou. Myslím si, že základ daly vlády minulé díky tomu, že nerozhodovaly. Představa, že se u Dolu ČSA rozhodnutí odsune o dalších pět let, tak to bude stejná situace. Další zbytečně utracené peníze, které přijdou na stejné závěry jako ty současné studie. Bude jen jiné složení vlády, a to není vůbec zodpovědné. Chceme, aby rozhodnutí bylo přijato. Aby prošla varianta číslo čtyři, tedy prolomení limitů jak na Bílině, tak na lomu ČSA. Jak se to zabezpečí, je na vládě. Nechceme řešit nuance. Jestli tady máme takové uhlí, které svou kvalitou předčí všechna ostatní dobyvatelná území, která máme, tak si myslím, že bychom si měli přístup k tomuto zdroji zachovat. Měli bychom zvážit, pro jaký účel se bude uhlí používat. Myslíme si, že bychom se neměli vzdát uhlí nejvyšší kvality. To je vlastně souboj. Jsme také napadáni, že někomu sloužíme. Myslím, že jediní, komu sloužíme, jsou zaměstnanci. To nepopíráme, nesloužíme nikomu jinému. Osobně jsem s nikým jiným nemluvil, jak se rádo říká, že s uhlobarony. Nemám pro to v této chvíli žádný důvod, protože mnozí z těch, kteří jsou ve firmách na řídicích místech, tak jsou také zaměstnanci těchto majitelů. Důležité je říct, že uhlí patří státu a stát je ten, kdo rozhoduje.

Chceme, aby prošla varianta číslo čtyři, tedy prolomení limitů jak na Bílině, tak na lomu ČSA

Tuzemská ekonomika nyní poměrně slušně roste. Co je pro stát a sociální politiku zaměstnanosti lepší a výhodnější? Když lidé mají zaměstnání a pracují, nebo když stát dává peníze na rekvalifikace a zaplatíme to nakonec všichni?

Zaměstnaný člověk pobírající dobrou mzdu, který ví, že budoucnost je zabezpečena. Z tohoto pohledu to je nejlepší situace, která může nastat. Zaměstnaný pak svůj příjem smění do podoby nějakého statku, tím si koupí další službu, což generuje další zaměstnanost a další neplacení příspěvku v nezaměstnanosti a podobně.

Myslíte si, že ministři letos o limitech nakonec rozhodnou? Byť to v případě lomu ČSA vypadá na rozhodnutí o odložení. Jaké řešení tipujete, projde Mládkův návrh na odložení rozhodnutí o lomu ČSA o pět let na rok 2020?

Nejsem Sibylou, že bych v tomto případě uměl odhadnout, co vláda přesně udělá. Mé přání je, aby vláda něco udělala. To znamená, aby rozhodla. Toto přešlapování je špatné pro všechny, jak pro obyvatele, kteří v regionu žijí, tak pro zaměstnance a pro budoucnost.

Co by vláda měla horníkům a navázaným profesím v případě zachování limitů nabídnout?

Měla by nabídnout velmi korektní podmínky ukončení pracovního poměru. Vláda je ta, která rozhodne. Pokud by rozhodla o zachování limitů, tak by se také měla důstojně zachovat vůči rodinám horníků. Ono to bude mít samozřejmě další dopady, což je snížení kupní síly, snížení obratu od obchodu počínaje a přes služby v regionu konče, takže to vygeneruje jen další nezaměstnanost. Nejde jen o prostředky, které horníci dostanou na odstupném, ale i o typ rekvalifikace, která jim zabezpečí život. Je to rozhodnutí vlády a vláda by v tomto případě měla nést plnou zodpovědnost. Samozřejmě je zde i zaměstnavatel, který se k tomu musí postavit stejně. Předpokládám, že má nějaký návrh, jakým způsobem se se zaměstnanci vyrovnat.

Úřad práce se připravuje na možnost ukončení těžby na lomu ČSA. Podle scénáře úřadu by v roce 2023 bylo v evidenci nezaměstnaných o 5300 lidí více než letos. Jaké by to mělo důsledky pro region? Podle posledních statistik je okres Most v nezaměstnanosti stále na prvním místě, je zde více než devět tisíc lidí bez práce.

Důsledek je zřejmý. Další zhoršení už tak vážné situace. Předpokládám, že to určitě budou pozitivně při volbách komentovat politici. Těším se, až budou říkat: „Zvolte nás, protože my jsme vám tady připravili ještě horší situaci.“ To je zajímavé slovní spojení. Těším se na to, až to budou komunikovat s voliči.

Jak hodnotíte demonstrace jako nástroj komunikace? Pomáhají demonstrace horníků, plní svůj účel? Není na místě spíš sofistikované vyjednávání?

Je to forma krizové komunikace. Když někde není slyšet, když někdo nechce najít rozumné řešení, tak je logické, že dojde i k takovým věcem. Já naopak vítám všechny protestní akce, které se odehrály. Vidím jednoznačný zájem ze strany odborů a Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu (OS PHGN) o zachování pracovních míst. ČMKOS tyto aktivity jednoznačně podporuje. Stejně jako jsem měl možnost zúčastnit se demonstrace před MPO, měl jsme možnost být chvíli s demonstranty před Úřadem vlády v souvislosti s jednáním tripartity o limitech. Je to naprosto v pořádku, je to správné. Musím poděkovat hornickým odborům za to, jakým způsobem se k tomu postavily. Ten boj ale neskončil. Vždy to musí být kombinace. Od diplomacie, odbornosti až třeba po takovéto protestní aktivity.

Jak vnímáte naopak protesty ekologických aktivistů? Bývá jich výrazně méně než horníků, někdy třeba necelá dvacítka, média jim ale přesto věnují velký prostor.

Takový je bohužel někdy život. Máme s tím dlouholeté zkušenosti či spíše vzpomínky. Když jsme dělali akce, na nichž se sešlo několik tisíc účastníků, tak se najednou našli chytráci, kteří se asi chtěli aktuálně mocným zavděčit a snižovali úroveň protestujících. Dostali jsme se bohužel do situace, kdy se i katolická církev vyjádřila vůči demonstrantům velmi nehezky. Přitom jsme měli pravdu, demonstrace byly oprávněné. Dnes to vidíme naprosto zřetelně. Je dobře, že vláda Petra Nečase (ODS) padla, protože dnes máme růsty, které jsme nikdy neměli, díky vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). Z tohoto pohledu doufám, že ti, kteří tehdy hanili odboráře, se teď musí hodně držet zpátky. Za rok, co jsem v čele ČMKOS, role odborů roste geometrickou řadou. Jsem tomu velmi rád, protože si myslím, že důstojné postavení zaměstnanců patří do slušné společnosti. Tak, jako v Německu, Rakousku, a nebo jiných zemích. Tady se dělalo všechno pro to, aby ti, kteří říkají něco opačného než ti aktuálně u moci, byli vypořádáni. Je zřejmé, že odbory mají, i v případě diskuse na téma limitů a nejenom v oblasti sociálních dopadů, ale zejména v budoucnosti České republiky, velkou a významnou roli.

Můžete krátce zhodnotit situaci v černouhelné firmě OKD, konkrétně otázku předčasných důchodů pro horníky?

S předčasnými důchody nemáme vůbec žádný problém, ať je horníci mají. Úplně se podivuji nad tím, co se odehrálo v souvislosti s jednáním vlády v Moravskoslezském kraji a následné nerozhodnutí o důchodech. Nechápu to. Zůstává nad tím rozum stát, jak se to vůbec mohlo odehrát. Známe ty, kteří to zapříčinili. To je všeobecně známo. Na druhé straně by každý člen vlády, který to ještě neabsolvoval, měl do kilometr hlubokého dolu zajít, strávit tam nějaký čas, aby si zažil, jak je to příjemné a skvělé. Jsou tam nádherné pracovní podmínky, obzvláště, když se ta skála pohne a někoho zasype. Tam si všichni uvědomí, že je to opravdu jedna z absolutně nejtěžších a nejnebezpečnějších profesí. To, že se diskutuje o možnosti dřívějšího odchodu do důchodu, by mělo být bráno jako uznání společnosti vůči takto těžké profesi. Uhlí potřebujeme, bez něj bychom si řadu věcí ani nemohli představit. Ani do budoucna. Měli bychom se vůči horníkům slušně zachovat. Jedna z možností je podpořit a schválit možnosti odchodů horníků do předčasného důchodu tak, jak to hornické odbory prosazují.

S předčasnými důchody nemáme vůbec žádný problém, ať je horníci mají

A jak vidíte budoucnost firmy OKD jako takové, vypadá to, že i Důl Paskov by mohl fungovat déle? Podaří se firmu stabilizovat a zabránit dalšímu propouštění?

Myslím si, že problémy byly dány zejména v minulosti. Zátěž, kterou OKD nese, je kritická. Vzdálenost od ještě větších problémů je bohužel stále velmi malá. Dokud se firma nezbaví obrovského zadlužení, tak problémy budou více či méně pokračovat dále. Jsem přesvědčen o tom, že těžba je stále ekonomická a je možno ji dlouhodobě provozovat, ale s takto obrovským Damoklovým mečem nad sebou, to zatím není úplně nejlepší. I ti, kteří byli ochotni dát do OKD tak obrovské peníze, by si měli uvědomit, že to prostě byla chybná investice a že je třeba firmu, co se ekonomických čísel týče, restrukturalizovat a na stranu ztrát si napsat, že co vložili do společnosti, už pravděpodobně nikdy neuvidí. Jestli chtějí, aby to pokračovalo dál, což by bylo dobře, tak by to mělo začít na odlišném základě, než je tomu v současnosti. Obávám se, že ekonomická situace OKD bohužel stále není taková, jaká by mohly být v případě, kdyby se firma mohla této zátěže zbavit. To nemusí v žádném případě ohrozit zaměstnance.

Zátěž, kterou OKD nese, je kritická. Vzdálenost od ještě větších problémů je bohužel stále velmi malá

Můžete srovnat problémy Ústeckého a Moravskoslezského kraje? V čem jsou si regiony podobné a co je jejich největším problémem?

Největším problémem regionů je strukturální nezaměstnanost. Regiony se nedají úplně srovnávat. Každý je opravdu úplně odlišný. Udržet objektivní odstup je pro mě o to těžší, protože z jednoho z regionů jsem. Narodil jsem se v Opavě, žil jsem tam, region znám velmi dobře. Nejhorší je, když na některý z těchto postižených regionů zapomeneme. Možná že každý z nich bude mít jiný druh léčení, ale oba jsou postiženy obrovskou strukturální nezaměstnaností. A také tím, že dříve byly preferované a dnes „zatracované“, to není žádná příjemná záležitost. Na druhé straně věřím tomu, že oba regiony budoucnost mají. Nyní jde o to, aby soustředěná pomoc dále pokračovala. Kdyby v Moravskoslezském kraji nebyli investoři, byla by situace tragická. Totéž platí pro Ústecký kraj a nejenom pro něj. Otázka těžby hnědého uhlí totiž zasahuje do více krajů. Lidé za prací migrovali. Každý region je odlišný historií a svými možnostmi. Situace může být odlišná pro region, který je blízko hranice s Německem a odlišná pro region, který má blízko hranici s Polskem a Slovenskem. Na tripartitě se snažíme dělat vše pro to, aby se postiženým regionům pomáhalo. Vždy ale zdůrazňujeme, že jsou i další regiony, které mají obrovské problémy s vysokou nezaměstnaností, jako je například Břeclavsko. Na to se nesmí zapomínat, abychom nepřehlédli významné problémy, které v ČR máme. Musíme postupovat vyváženě. Každopádně největší problémy jsou právě v Moravskoslezském a Ústeckém kraji.

Sám jste říkal, že politici se bojí o limitech těžby hnědého uhlí na severu Čech rozhodnout. Je to spojeno s otázkou jaderné energetiky. Jak vnímáte otázku jádra, především financování nových bloků, jež mají dle schválené Státní energetické koncepce vzniknout?

Nevidím politikům do hlavy. To ví samozřejmě oni sami. Co se týká jádra a vůbec dostavby dvou bloků, ať už budou umístěny kdekoli, tak si myslím, že je to klíčová záležitost pro Českou republiku. Nejenom kvůli tomu, že Česko leží na obrovské hroudě uranu, který sice nezpracováváme, ale můžeme využít. Pro Česko může dostavba bloků znamenat jednu z největších investičních pobídek. Předpokládané náklady se pohybují kolem 200 miliard korun. Je nutno si také uvědomit, že cena energie z tohoto zdroje je daleko nejnižší oproti jiným zdrojům. Na dostavbě by se mělo podílet co nejvíce českých firem, které zaměstnávají naše zaměstnance. Těžit by z toho mohly právě regiony, které trápí různé problémy. V oblasti ovládání a výroby jaderné techniky bychom se tak mohli posunout i ve světovém měřítku mezi špičku. Pochybnosti nad financováním jsou samozřejmě vážná záležitost, ale věříme, že se zdroje podaří najít. Vždy je totiž otázka, jak dodávky energie zabezpečit. Mít tyto zdroje je důležité a je nutno říct, že i ČEZ je zdrojem přísunu finančních prostředků pro fungování státu prostřednictvím dividendy. Tady je provázanost naprosto zřejmá.

Mohlo by vás zajímat:
Prolomit limity za pět let znamená problém
Bílina letos, o lomu ČSA až v roce 2020
Sochor: Uhlí je jistota, plyn drahé riziko

 



1 komentář

Vstup do diskuze
  1. Petr

    Pan Středula bude odborník,když neví že téměř všechno uhlí z dolu ČSA se pálí v Elektrárně Chvaletice.

    V jedné z nejmíň účinějších elektráren v ČR. Účinnost přeměny energie z uhlí na elektřinu a teplo je v Chvaleticích cca 32%, např. teplárna Otrokovice pálí uhlí s účinností cca 60%. A i kdyby někdo dal desítky miliard do významného zvýšení účinnosti Chvaletic, tak pořád bude podprůměrná – protože Chvaletice stojí tak na tak blbém místě, že nejde skoro nikomu dodat vyrobené teplo.

    A i kdyby Chvaletice byly odstavené, tak se nic nestane, protože vyvážíme několikrát víc elektřiny než je výroba celých Chvaletic.

    A proč teda pokračuje ekonomický nesmysl s Chvaleticemi? Protože patří stejné partě, které patří důl ČSA. A když tahle parta ztratila skoro všechny odběratele kvůli cca dvojnásobnému zdražení uhlí, tak tuhle svoji chbu se snaží řešit tak, že chtějí obě marže – jak za uhlí, tak za vyrobenou elektřinu.


Přidej vlastní názor