Strojaři se předháněli v dodávkách pro doly

generator_compressed

Stejnosměrný motor o maximálním výkonu 980 ks (730 kW) přímo spojený s těžním strojem ve strojovně jámy Humboldt II. Severočeské uhelné společnosti v Mostě. Foto: Elektrisace dolů a hutí, 1. Praha: Unie, 1936.

Tvrdá konkurence vládla mezi dodavateli důlních těžních elektrotechnických i  strojních zařízení na počátku dvacátých let minulého století. Naše největší strojírenské a zároveň elektrotechnické podniky se předháněly v dodávkách, které měly zlepšit těžbu uhlí.

Kromě akciové společnosti, dříve Škodových závodů v Plzni, se tohoto modernizačního procesu dolů účastnila i Českomoravská Kolben Daněk (Č. K. D.). Elektrická důlní zařízení podléhala zvláštním ustanovením předpisů a norem Elektrotechnického svazu československého, založeného v roce 1919 za účelem normalizace a racionalizace elektrotechnické výroby.

V dolech s výskytem plynů, zařazených do bezpečnostních skupin IV a V, se používalo výhradně nevýbušných motorů. Č. K. D. takové vyráběla. Jednalo se o elektromotory uzavřené konstrukce zkoušené na přetlak osm atmosfér, nebo o motory se sběracími kroužky uzavřenými v pouzdře. S úspěchem byly použity trojfázové motory s dvojitou kotvou nakrátko soustavy Boucherot. Větší počet těchto motorů o výkonu 10 kW byl dodán na jámu Oskar v Ostravě – Petřkovicích, kde se těžilo od roku 1912 až do roku 1995.

Čtěte také:
„Big Muskie“ – největší chodící bagr
Na dně lomu plaval sací bagr

Součástí dodávek těchto motorů byly i litinové vypínací skříně pro spouštění motorů o výkonu 10 až 22 kW s kotvou nakrátko. Pro spouštění výkonnějších strojů se používaly automatické olejové vypínače. Dodávka důlních transformátorů byla určena pro Pražskou železářskou společnost v Kladně. Tyto jednofázové transformátory o výkonech 20 až 50 kVA musely vyhovovat prostorově omezeným možnostem dolů a být vzduchem chlazené. Vzdušné chlazení požadovalo báňské ředitelství, aby se zabránilo případnému vznícení oleje v dole. Tři jednofázové transformátory se zapojily současně do trojfázové sítě a byly řazeny do trojúhelníku na primární i sekundární straně.

Vozil uhlí i lidi

Elektrický těžní stroj se dvěma válcovými bubny poháněnými přímo stejnosměrným motorem s řízením Ward – Leonardovy soustavy dodala Č. K. D. v roce 1933 pro jámu Humboldt II. Severočeské uhelné společnosti v Mostě. Stroj byl určený pro klecové těžení do hloubky 167,8 metru se zatížením 2 000 kilogramů uhlí ve dvou vozících, nebo pro dopravu 16 mužů, jejichž hmotnost nepřesáhne 1 200 kilo.

Při těžbě uhlí dosahovala rychlost maxima 12 m/s-1, což odpovídalo 76,5 ot/min-1 na bubnové hřídeli, při jízdě mužstva se rychlost snížila na polovinu a při revizi na 0,5 m/s-1. Řízení těžního stroje se provádělo podle soustavy Ward – Leonardovy tak, že těžnímu stejnosměrnému motoru byl dodáván proud o proměnlivém napětí z řídicího dynama. Změna napětí a směru napájecího proudu se docílila regulací a reverzací v budicím okruhu řídicího dynama.

Dokonalé řemeslo

Na dole Centrum vystrojili II. jámu těžními nádobami na čtyři vozy. Stroj poháněl stejnosměrný motor Č. K. D. Praha, typ B 40009-AR 2 3 A, o výkonu 715 kW a 57,3 ot/ min-1. Napájení řešil tyristorový měnič Č. K. D. s regulátorem. Náhradní napájení zajišťovala Ward – Leonardova soustava o výkonu 750/1650 kW a napětí 3 kV. Těžní stroj z Č. K. D. sloužil na dole Centrum spolehlivě, dobýval hnědé uhlí a vozil havíře až do ukončení provozu dolu letos v dubnu.

Oba těžní stroje zachované na dole Centrum, prvorepublikový stroj Škodových závodů na jámě I. a o generaci mladší stroj Č. K. D. na jámě II., jsou cennými doklady soběstačnosti a vyspělosti elektrotechnického i strojírenského průmyslu v období první svobodné Československé republiky i poválečného socialistického Československa.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Rypadlo váží jako 2700 škodovek
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze