Štýs: Limity nejsou černobílé

Stanislav Štýs je nestorem světoznámé České rekultivační školy. Šedesát let nejen rekultivuje, ale celý průběh těchto proměn v českém Podkrušnohoří soustavně i jako fotograf dokumentuje. Server iUHLI.cz je mediálním partnerem výstavy Země znovuzrozená, která bude k vidění od 3. dubna do 28. června na Pražském hradě. Návštěvníci si budou moci prohlédnout téměř tři stovky velkoformátových fotoobrazů.

Jaký je ideový záměr výstavy na Pražském hradě?

Základním smyslem a hlavním cílem této dokumentárně orientované výstavy je seznámit širokou i odbornou veřejnost s problematikou rekultivační obnovy území v těžebně průmyslové aglomeraci Ústeckého kraje. Rekultivace je zde úspěšně realizována již polovinu století s výsledkem desítek tisíc hektarů obnovené krajiny a přispívá k výraznému zlepšování životního prostředí regionu. Přes tato nesporná fakta je severočeský region širokou veřejností stále dosud vnímán velmi negativně jako symbol zdevastované krajiny. To má pro tuto oblast, kde proběhla v polistopadovém období radikální ekonomická transformace, negativní dopady v sociální oblasti.

Plány na výstavu se postupně vyvíjely, jaká je její koncepce?

Výstava Země znovuzrozená je koncipována jako protiváha katastroficky koncipovaným výstavám a filmům, které krajinu Severozápadního regionu šablonovitě stále dosud znázorňují jako surrealistickou, expresivní polopravdu. Její název je výsledkem geneze rekultivací. Zpočátku se jednalo o „měsíční krajinu výsypek“, s rozvojem rekultivací pak o „proměny měsíční krajiny“, což nyní přerostlo v „zemi znovuzrozenou“.

Tematicky výstavní soubor seznamuje s těžbou hnědého uhlí podkrušnohorské těžební oblasti, která je nejvýznamnějším energetickým centrem České republiky. S těžbou je neodmyslitelně spojena technologicky nutná transformace všech přírodních i sociálních složek dotčené krajiny. Na to navazují ukázky jednotlivých „kroků“, vedoucích k postupné obnově přírodních i sociálních funkcí krajiny. Jsou to ukázky technických prací, jako záchrana ornice, potenciálně vhodných podorničních hornin, rekultivačně žádoucí tvarování výsypek, terénní úpravy výsypek či zbytkových jam lomů, odvodnění, stabilizace území, a na to pak navazuje rozsáhlý soubor agrotechnických opatření směřujících ktvorbě nové orné půdy, luk, ale i ovocných plantáží a vinic. V lesnických případech se jedná o zakládání nových lesů, lesoparků, a vsousedství sídel i parků. Nejen ekologicky, ale i společensky jsou velmi žádaná nová vodní díla, budovaná v rámci rekultivací ve zbytkových jamách lomů po ukončení těžby v určitém dobývacím prostoru. V okolí měst takto vznikají nová příměstská rekreační a sportovní centra vybavená hřišti a sportovišti.

Co všechno je třeba při plánování rekultivací zohlednit?

Třeba klimatické změny. Jediný člověk na světě dnes neví, jestli klimatická tendence půjde nahoru, nebo dolů. A když nevíme, musíme se připravit na obě alternativy. V obou případech bude potřeba hodně vody, kterou můžeme využít i jako obrovskou zásobu energie. Pod horami proto vytváříme ohromná jezera. To je známé, ale málokdo ví, že tu bude tolik vody, že to bude odpovídat zhruba polovině všech vod celého státu. Koncepce je taková, že ze všech zbytkových lomů po dotěžení děláme ohromná jezera.

Jak vnímáte aktuální debatu o prolomení či zachování limitů těžby hnědého uhlí na severu Čech?

Je-li něco politickým problémem, pokud se nejedná o populismus, nemusí to být ještě špatné. Hlavní problém vidím v tom, že se k limitům přistupuje černobíle, a on má všechny barvy duhového spektra. Každý hájí své ano či ne – bez ohledu na demokratickou diskuzi a právní systém, který dnes umí takovouto kauzu legálně řešit.

Jaký je Váš názor na další těžbu uhlí v lomu ČSA z hlediska rekultivace? Je lepší těžit dál za limity, nebo těžbu ukončit?
Z čistě rekultivačních hledisek bych vítal pokračování těžby. Hlavně proto, že lom se bude oddalovat od Krušných hor. Dnes je bezprostředně pod svahem a kdyby se zastavil, tak se vnitřní výsypky nemohou zasypat, aby byl svah hor stabilizovaný. Z tohoto hlediska je tedy lepší pokračovat dál. Nechci říkat kam, ale oddalovat se. Nemusí se přece jít až k Litvínovu. Dělal jsem EIA na několik šachet a vím, že 500 metrů je dostatečná vzdálenost z hlediska prašnosti a hlučnosti. Ale musí se v předstihu udělat valy, zalesnit to – a lidé by pak vůbec neměli tušení, že se za tím těží. A to není jen teorie. Podívejte na Chomutovsko. Tam je důl Tušimice, kolem je blízko šest obcí, udělaly se valy, zalesnily, každý rok se to zvedá. A nikdo nenaříká.

Byl jste při tom, když vláda Petra Pitharta v roce 1991 o stanovení limitů rozhodla. Jak se situace od té doby změnila?

V době, když se limity vypisovaly, neexistovaly příslušné zákony, nebyla EIA, bylo to logické. Dneska máme pro to vytvořen určitý legislativní systém – ať se jede podle něho. Chápu obě dvě strany a ve finále, když to všechno projde, tak je jediná kardinální věc, že těžař se musí dohodnout s těmi lidmi. Ne s obcí, ne se starostou – s majiteli těch nemovitostí. A když se nedohodne, tak ať se zbourají limity nebo ne, těžit se nebude. Tak je naše právo postavené. Takže limity nejsou tím dominantním prvkem. Ony jsou předmětem politické licitace, bych řekl. A to mě dost mrzí.

Co si myslíte o tzv. Uhelném safari, kdy těžaři veřejnosti nabízejí prohlídku lomů, je to dobrá myšlenka?

Není to jen úspěšný marketinkový tah. Za situace, kdy dala určitá část naší veřejnosti uhlí, těžbu a hornictví „do klatby“, se jedná o nesmírně potřebnou osvětu. Ta názorně prokazuje, že hnědouhelný lom není vstupem do pekla, ale řádným důlním pracovištěm, že horníci nejen krajinu boří, ale s pomocí rekultivací i úspěšně tvoří. Původní krajina bažin a močálů, následně pak krajina čistě zemědělská, tak díky rekultivaci dostává zcela novou tvářnost, její Genius loci se postupně mění a směřuje k rekreační oblasti vybavené turisticky atraktivním zázemím Krušných hor a Českého středohoří, vysokým podílem lesů, parků a sportovišť, a v neposlední řadě i významným podílem rekreačně atraktivních vodních ploch.

 

 

 



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze