Těžba v lomu Jiří se blíží k závěru

Sokolovská uhelná

Pohled na západní část velkolomu Jiří u obce Lomnice. Foto: Sokolovská uhelná

Lom Jiří se blíží k hranici dobývacího prostoru. Velkostroje Sokolovské uhelné postupují podél Šenvertu na západ, k dosažení hranice těžby dojde zhruba za sedm let. Dobývání silně ztěžují zbytky historických hlubinných dolů i klesající mocnost sloje. Sokolovská uhelná to uvedla na svých webových stránkách.

„Linie těžby je určená silnicí z Lomnice do Svatavy. Předpoklad je, že do těchto míst dojdeme zhruba za sedm let. Následně bude těžba probíhat už jen na zbytku zásob u Královského Poříčí ve směru na Nové Sedlo,“ uvedl předseda představenstva Sokolovské uhelné Jiří Pöpperl.

Závěrečná fáze těžby v sokolovském hnědouhelném revíru přitom bude značně složitá. Zatímco v nejhlubším místě lomu byla až 55 metrů silná panenská sloj, dnes činí mocnost vrstvy uhlí jen kolem 37 metrů a je velmi silně zasažena historickou těžbou. Ve směru postupu je dokonce přetěženo až 80 procent území po celé délce porubní fronty.

„To má zcela zásadní vliv na výrubnost i na ekonomiku provozu,“ upozornil Pöpperl. Z horní partie sloje tak dnes lze získat přibližně 15 procent uhlí, z druhé lávky jen kolem poloviny a ani o další metry níže nepřekračuje tento objem 70 procent. „V důsledku toho se v následujících letech objem těženého uhlí sníží až na hranici, kdy bude stačit pouze pro pokrytí vlastní potřeby zpracovatelského kombinátu ve Vřesové,“ dodal Pöpperl.

Pro obsluhu těžebních technologií znamená v minulosti přerubaná oblast také výrazné zpomalení postupu oproti běžným polohám. Propady se do sloje totiž nedostává jen nadložní materiál, ale stará důlní díla obsahují i velké množství výdřevy, kovových výztuh, nebo zdiva. Aby zůstala zachována potřebná kvalita uhlí, je proto nutné těžit selektivně, a část příměsí se musí dokonce odstraňovat ručně. „Určitým pozitivem ale je, že se odtěžením těchto lokalit vyřeší dlouhodobé problémy s pozůstatky starých důlních děl,“ poznamenal Pöpperl.

I když se těžba v sokolovské hnědouhelné pánvi pomalu a jistě blíží k definitivnímu závěru, ještě nějaký čas z ní budou města a obce kolem lomů finančně profitovat. A jak ukazuje příklad Královského Poříčí nebo Vintířova, mohou poplatky z těžby zcela zásadně přispět k rozvoji nebo proměně dotčených lokalit.

„Obcím přísluší poplatek z vydobytého nerostu, z dobývacího prostoru a poplatek z vynětí zemědělské a lesnické půdy. Z nich je jednoznačně nejvýznamnější poplatek z vydobytého nerostu, který jen v případě naší společnosti činí kolem 30 milionů ročně. Dělí se podle toho na jakém katastru dochází k těžbě a obec pak z celkové odvedené částky dostává, dle stávající legislativy, 75 procent, zbývajících 25 procent jde státu,“ shrnul Pöpperl s tím, že Sokolovská uhelná je i nadále připravena poskytovat obcím v okolí lomu i technickou pomoc.

Na druhé straně ale mohou ještě ovlivnit případné změny zákonů. Stát totiž zvažuje poměrně razantní navýšení poplatků spojených s těžbou, kdy by se například jen poplatak z vydobytého nerostu měl pro Sokolovskou uhelnou zvýšit o více než trojnásobek, přičemž většina peněz z navýšení nepůjde obcím, ale přímo do státního rozpočtu. Navíc se jedná také o zásadním zvýšení ceny takzvaných emisních povolenek, které mohou mít dopad především za pracovatelskou část Sokolovské uhelné. V případě schválení těchto poplatků tak reálně hrozí, že po roce 2018 bude provoz Sokolovské uhelné ve stávající podobě nerentabilní.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze