Doba čtení:2 m, 42 s
Plynu, ropy i uhlí je dost. Z tohoto pohledu bývalý premiér a předseda Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek významné ohrožení Evropy nevidí. „Není to o surovinách, spíše ale o ochotě Evropské unie řešit problémy společně. Zatím je totiž velcí hráči řešili sami za sebe,“ řekl Topolánek serveru iUHLI.cz.
Situace je podle něj trochu rozdílná pro některé státy východní a střední Evropy. Češi, Slováci, Bulhaři nebo Balkánské země vnímají situaci jinak, než Britové, Španělé, Francouzi a Holanďané. Pokud se EU neroztopí v boji proti klimatickým změnám, a bude mít hlavním cílem vytvoření interního trhu a zvýšení energetické bezpečnosti, bude to krok správným směrem.
Podíl dodávek ruského plynu do Evropy dnes už podle Topolánka není zásadní. „Když si vezmete například Německo, nejlikvidnější trh, při své vysoké spotřebě bere třetinu ruského plynu, třetinu norského plynu a zbytek je z LNG nebo z vlastní produkce. A pro některé státy to pořád zásadní je. A to je právě třeba vyřešit propojením interního evropského trhu, protože já se nedomnívám, že by plynu bylo málo,“ míní Topolánek.
Podotýká, že cenová válka u ropy, pokud pouze spekuluje, nepoškozuje Američany. Zcela evidentně ale poškozuje země jako je Rusko, Venezuela, Nigérie, Írán, Irák nebo Islámský stát (ISIL). Tato válka ukazuje, že faktor strachu, který existoval u první a druhé ropné krize, přestal fungovat. Ukazuje, že zásob a alternativ je dost. Volná těžební kapacita v Saudské Arábii vlastně umožňuje si s cenou ropy hrát. Při jejich nákladech čtyři až pět dolarů na barel je jakákoli cena kolem 20 dolarů za barel ropy pořád ještě zajímavá, dodal.
Podle Topolánka je vidět, že i tato válka sebou přinese válku v plynu. Většina dlouhodobých kontraktů totiž s devítiměsíčním zpožděním reaguje v matematickém vzorci na cenu ropy. A proto Rusové, přestože diverzifikují do Asie a do Číny, budou mít o Evropu pořád zájem. „Já si nemyslím, že by se z hlediska energetické bezpečnosti v následujících deseti letech stalo něco zásadně dramatického. Pokud nebude válka,“ upozornil bývalý premiér.
Otázkou v budoucnosti je to, zdali posílí Turecko a stane se klíčovou zemí pro dodávky ruského, kaspického, íránského, iráckého, kyperského a izraelského plynu do Evropy. To by mohl být jeden směr. Druhým jsou terminály LNG, a bude to pořád ještě norský plyn. Dá se ale předpokládat, že po vypršení kontraktu v roce 2019 přes Ukrajinu plyn tranzitně nepůjde. A to pokud se nestane něco pozitivního. A nepůjde ani jižní větví, kde jsou kontrakty ještě kratší. To znamená Moldávie, Rumunsko, Bulharsko do Turecka.
Topolánek připomněl, že první plynová krize začala v roce 2003 státní energetickou koncepcí Ruské federace, která si stanovila několik cílů. Jedním z nich bylo to, aby všechny produktovody, ať už plynové nebo ropné, které budou směřovat z ruských nalezišť do Evropy, budou plně pod kontrolou nebo ve státech, jež jsou pod kontrolou Ruské federace. Tím pádem začal problém s Ukrajinou, kde právě začínala Oranžová revoluce.
Poté proběhly další plynové krize, které možná nebyly tak viditelné. Plynová krize v roce 2009 pak měla jediný hlavní cíl, a to zrušit odpor Švédů, Poláků a Baltů proti plynovodu Nord Stream. Všichni ví, že krize byla zažehnána a první a druhý produktovod Nord Streamu byl postaven a uveden do provozu v roce 2010.