Tykač: Ekologové nám zachránili byznys

Podle Tykače byla nabídka za Počerady tak dobrá proto, že si kupoval čas na modernizaci elektrárny. Foto: Forbes, Facebook

Uhlí má budoucnost a evropská energetika se bez něj ještě dlouho neobejde, řekl v rozhovoru pro HN majitel skupiny Czech Coal a jeden z nejbohatších Čechů Pavel Tykač. Rozhovor přinášíme ve zkrácené formě.

Jméno Pavla Tykače v poslední době znovu rozvířilo mediální vody. Pokusil se totiž koupit od společnosti ČEZ uhelnou elektrárnu Počerady. Nabízel za ni 4,5 miliardy v hotovosti, dalších až šest miliard měl ČEZ vydělat na zlevněné elektřině. Kolem nabídky se strhla hádka mezi vedením ČEZ, ekology i (ex)ministrem financí Andrejem Babišem (ANO). Představenstvo ČEZ v čele s Danielem Benešem bylo pro prodej, ale dozorčí rada zastupující stát nikoliv, a z prodeje nakonec sešlo.

Proč se vám nepodařilo Počerady koupit?

Začnu tím, proč jsme je chtěli. Počerady nemohou fungovat bez dolu a opačně. Existují dvě opce na prodej. První, kterou měl ČEZ na prodej Počerad, vypršela před dvěma lety. Druhá opce je v roce 2019, ale její načasování je trochu nešťastné, protože už od roku 2021 budou platit přísnější emisní limity. Elektrárna Počerady se tomu musí přizpůsobit. Potřebovali jsme vědět, kdo nutnou ekologizaci zainvestuje. A pokud to máme být my, tak jsme na to potřebovali mít víc času. Ono to není jako opravit vysavač. Proto jsme potřebovali ČEZ udělat nabídku, která ho zaujme a která povede k rozhodnutí, zda to budou oni, kdo si elektrárnu nechá, a my zůstaneme další desítky let v pozici dodavatele uhlí, anebo vlastníkem budeme my.

Čtěte také:
Hrstková: Prodej Počerad zastavila politika
Beneš: Stavět uhelnou elektrárnu se už nevyplatí

Pokusíte se ČEZ udělat v blízké době nějakou novou nabídku, nebo počkáte na opci do roku 2019?

Nepokusíme. Naše nabídka byla dobrá proto, že jsme si kupovali čas. Ten se zkracuje, takže dnes už bychom ji nebyli schopni zopakovat. Jakákoliv nová nabídka by logicky musela být horší. A mně to moc nedává smysl. Pokud nepřijde zásah vyšší moci, tak v další dohodě nevidím žádnou logiku. Na elektrárně máte dvě hlavní marže. Na těžbě, tu my máme a budeme ji mít vždycky, a na výrobě elektřiny. Ale zatímco u těžby máme poměrně jasnou představu o nákladech teď, za tři roky, za pět let, u elektřiny nemáme ponětí, kolik bude stát. Takže je možné, že dozorčí rada ČEZ udělala geniální rozhodnutí, ale je možné i to, že udělala chybu. Obecně si myslím, že veřejnost žije v domnění, že je důležité, komu ta elektrárna patří. Mně se to až tak důležité nezdá. Pro mě je prvořadé, aby vyráběla.

Nepoškodily jednání o Počeradech politické boje a nadcházející volby?

Myslím si, že ta debata byla více strategická než politická. Na ten problém se můžete dívat očima, jakýma jsme se na to dívali my nebo představenstvo ČEZ. To znamená očima striktně byznysovýma. Pak je tu pohled něčeho nad tím, strategických zájmů státu a ČEZ. A to do toho vnesla dozorčí rada. Obchodem se zabývala tři měsíce. U nás ve firmě u některých lidí panuje optimismus, že je tu naděje, že nám ČEZ Počerady nabídne v roce 2019. Já bych si to moc přál, ale trochu se mi nechce těmto nadějím podléhat.

V ČEZ nesedí iracionální trdla

Co se stane, pokud vám ji v roce 2019 ČEZ neprodá?

Co by se mělo stát? To, co se děje posledních 40 let. Vršanská uhelná dodává uhlí do Počerad a ty z něj vyrábí elektřinu. Co by se na tom mělo měnit. Vždyť máme smlouvu na dodávky uhlí do vytěžení lomu.

Z toho, co říkáte, se zdá, že ČEZ přemýšlí, jak provede modernizaci Počerad.

To předpokládám, že dělají. Vám přijde normální učinit rozhodnutí neprodat a nevědět, co si s tím počnu?

A není tu varianta, že by se ČEZ, ať už sám, nebo pod tlakem vlády, rozhodl Počerady zavřít? Sice máte padesátiletou smlouvu, ale ta se dá vypovědět.

Nevím, jestli je to něco, na co se mám soustředit. Vy vlastně říkáte, že ČEZ teď nevyužil skvělou nabídku a za pár let nejenom, že nedostane 10 miliard, ale ještě zaplatí penále, zlikviduje elektrárnu schopnou provozu, propustí lidi a ohrozí ten důl? To mi nedává smysl. Přece si o nich nebudu myslet, že jsou iracionální trdla.

Vy ale pořád hovoříte o ČEZ a dozorčí radě jako o apolitických. Nemohl jednoduše přijít Andrej Babiš a říct si, “já nemám rád Tykače s Benešem, hodí se mi to do volebního boje, a tak prodej zaříznu”?

Já jsem konkrétně panu Babišovi nabízel, že stačí říct, že si nepřeje, aby se elektrárna prodávala, a ten obchod skončí. On nic takového neudělal. Nechtěl jsem elektrárnu koupit proti vůli 70procentního akcionáře, který jen není schopen prosadit svoji vůli. Myslím, že by se to stalo předmětem předvolební kampaně a kritiky v budoucnosti. Ale já jsem potřeboval jejich rozhodnutí. Ale vynutit si ten obchod? Proč bych tu elektrárnu tak moc potřeboval?

Čistě z investičního hlediska − nestálo by za to, podívat se na to z druhé strany? Kolik by vám ČEZ dal za důl ve Vršanech?

Vůbec mě nenapadlo se tím zabývat. Ani nevím, jestli to někdy napadlo Jan Dienstla (minoritní akcionář Czech Coalu). Mě tedy ne. Ani nevím, jestli by to ČEZ mohl koupit. Ale jak říkám, Vršanský lom nejspíš přežije i bez Počerad, i když to bude ekonomicky na hraně.

Není toto test, který vám umožňuje zhodnotit vstup do energetického sektoru? Jestli se situace nemění tak, že byste si řekli: pojďme se podívat jinam?

Ne, mně se nezdá, že se stalo něco tak moc podstatného. Nemám žádný důvod, abych něco měnil na svém názoru, že uhlí má budoucnost. Nakonec si to myslí i dozorčí rada ČEZ. Kdyby si to nemyslela, tak nám Počerady prodají. Firma jednoduše nechce prodat elektrárnu, jejíž strategický význam bude v čase stoupat.

 Neprotiřečíte si ale? Říkáte, že její význam poroste, ale zároveň že už nedáte lepší nabídku.

Ale to je založené na tom, že ji bude muset někdo ekologizovat. K tomu, aby splnila ekologická kritéria, budou potřeba desítky miliard korun.

Nechcete tedy přehodnotit celou investorskou strategii a nechat peníze pracovat někde jinde, v jiném oboru? Naznačila to i vaše nabídka koupit Prazdroj.

Já jsem s investicí do uhlí velice spokojený a nemám vůbec důvod něco na svém názoru po 11 letech měnit. Je to pro mě věc, která mi dává radost, dobře funguje a baví mě se jí zabývat. Druhou otázkou je, co dělat s penězi, ať už těmi, které vygeneruje můj energetický byznys, nebo těmi z dalších aktiv. Jestli vaše otázka zní, mám-li teď nějakou ambici investovat do něčeho velkého, tak nemám. Když občas nějaká příležitost přijde, jako byl třeba Prazdroj, tak se na to podíváme, ale řekl bych, že jsme velmi vybíraví a nikam se nehrneme.

Jaká by byla vaše finanční síla jako investora, kdybyste šel někam jinam?

Síla by asi v současné situaci na trhu byla. Peníze se dají sehnat poměrně snadno a jsou levné, tak si myslím, že problém je spíš v příležitostech.

Ty nevidíte?

Nevidím je a upřímně řečeno ani nevěnuji příliš energie tomu, abych je sháněl. Já se stále víc cítím jako někdo, kdo se snaží rozumně spravovat aktiva, která se v čase vytvořila, než jako někdo, kdo aktivně investuje a vyhledává příležitosti. Řekl bych, že častý předpoklad je, že ze všeho nejvíc toužím být ještě bohatší. Pro mě to není zas až tak velká priorita.

Chtěli jste růst v uhlí. Mrzí vás, že se vám nepodařilo koupit německé doly a elektrárny od švédské energetické firmy Vattenfall? A proč jste neuspěli?

Ano, mrzí to moc. A důvod je jednoduchý. Energetický a průmyslový holding (EPH) byl lepší.

Jak se vám to říká? Dlouho jste byli soupeři.

Snadno. Máte pocit, že člověk musí pořád vyhrávat?

Je to příjemné.

A máte pocit, že jsem tak často prohrával? Život tvoří porážky a vítězství. Byla to nezkušenost. Oni na to byli lépe připraveni a vybaveni.

Byl Vattenfall jediným vaším pokusem nakupovat v zahraničí?

Myslím si, že asi ano. Sice je to v zahraničí, ale vzdálenostně je to zase z Mostu možná blíž než do Prahy. Je to firma stejně jako my orientovaná na doly a elektrárny. A myslím si, že po těch 11 letech mohu říct, že je to obor, kterému dokonale rozumím.

EPH teď sází na strategii, že skupuje stresová aktiva v klasické energetice po celé Evropě. Nenapadlo vás dělat něco podobného?

Napadlo mě to, ale to je otázka životních priorit, podle toho, jak chcete žít a jak velkou roli má hrát byznys ve vašem životě. Dělat něco takového znamená minimálně dočasně tomu podřídit život. Myslím si, že se to nedá dělat jen tak mimochodem.

Ekologové nám tím, že se zasadili o konec jádra v Německu, zachránili byznys. Jádro totiž dokáže nahradit pouze hnědé uhlí.

Jak vnímáte debaty o energetice v EU? Co vám dává důvěru v tomto trápícím se sektoru setrvávat?

Zdravý rozum. Po roce 2020 se jen u nás odstaví podle našich výpočtů až 3000 MW výkonu, za pět let by také měli Němci vypnout všechny své jaderné zdroje. A tím, kdo je bude muset nahradit, bude další nejlevnější zdroj na trhu, tedy hnědé uhlí. Nic jiného tu není. Nemáme tu jinak dost zdrojů a vše ostatní je dražší. Neumím si představit, že by za této situace někdo vypnul hnědouhelné elektrárny, to jednoduše nejde.

Takže stavíte pozitivní vývoj uhelné energetiky na konci jádra?

Do jisté míry ano. Ekologové nám zachránili byznys, dali nám budoucnost. Nebýt toho, že se zasadili o konec jádra v Německu, tak jsou pryč už všechny černouhelné elektrárny a některé hnědouhelné také. Obecně si myslím, že je jasné, že uhelná energetika skončí. Je jen otázka, jak rychle se to stane.

PAVEL TYKAČ (53)

Podle časopisu Forbes je s majetkem 31 miliard korun pátým nejbohatším Čechem. Začal podnikat v roce 1990, když do Československa dovážel výpočetní techniku. Proslavil se v 90. letech hlavně svou rolí v investiční skupině Motoinvest, jež také tehdy ovládala Agrobanku, na kterou ČNB uvalila nucenou správu. Zdravou část Agrobanky později převzala finanční divize amerického koncernu General Electric. V roce 2006 Tykač koupil polovinu těžařské firmy Czech Coal, v roce 2010 ji ovládl úplně. Je podruhé ženatý, s druhou manželkou vychovávají celkem osm dětí.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Bez koksu by to nešlo aneb jak se vyrábí železo a ocel
Motor, ze kterého jde strach
Konec 200 metrového komína elektrárny Mělník



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze