Uhelná politika vlády je sebevražedná

Jan Klas

Ředitel Českého svazu zaměstnavatelů v energetice Jan Klas

Člen představenstva a ředitel Českého svazu zaměstnavatelů v energetice Jan Klas v rozhovoru pro server iUHLI.cz říká, že vláda Bohuslav Sobotky (ČSSD) provádí v otázce limitů sebevražednou politiku. Hlavní problémem další težby na lomu ČSA je její zpolitizování.

Mohl byste krátce shrnout význam uhlí pro ČR?

Česko je velmi významným těžařem. V rámci EU jsme byli v roce 2013 čtvrtí v těžbě hnědého uhlí a třetí v těžbě černého uhlí. Jsme typická uhelná energetika, protože naše území bylo už od Rakouska-Uherska průmyslově vyspělé a bylo tak bráno. Nyní po nás EU chce, aby dekarbonizace proběhla raketovým tempem. Z nějakých 50 procent, které uhlí nyní v energetickém mixu ČR nyní zaujímá, na 17 procent v roce 2040. To považuji za nesmysl, který přinese řadu nepříjemností.

Jak hodnotíte kroky vlády premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD)?

Myslím, že v případě hnědého uhlí provádíme sebevražednou politiku. Na problému se podílely tři vlády. Vláda Mirka Topolánka, která byla svázána účastí zelených ve vládě a jejich prohlášení o limitech bylo striktní. Tedy že se nebudou posunovat limity a nebudou se stavět nové jaderné bloky. Topolánek nemohl za cenu šesti hlasů zelených nic dělat. Pak přišla vláda Petra Nečase, tam už to bylo posunuto mnohem více proti zájmům ČR. Mám pocit, že tato vláda zcela znehodnotila horní zákon, který, byť byl přijat za socialismu, dokonale odrážel horní práva a svobody po stovky let platná. Institut vyvlastnění v Horním zákoně byl vyhandlován za církevní restituce. Já to chápu jako určitou formu vlastizrady.

Mohl byste krátce zhodnotit čtyři varianty řešení otázky další těžby hnědého uhlí v severních Čechách?

Zachovat limity v plné šíři znamená blízký energetický kolaps ČR. Druhá varianta, tedy zbourat část Jiřetína je ekonomický nesmysl. Skrývkový poměr by dosáhl asi jedna ku patnácti. Osobně mě velmi mrzí, že v materiálech ministerstva průmyslu je nepřesná kvantifikace milionů tun v uhlí v jednotlivých metodách. U lomu Bílina cítím, že je dohoda. Vláda volí politicky nejsnadnější variantu, protože tehdejší premiér Petr Pithart nechal v roce 1991 zbourat kvůli uhlí poslední obec Libkovice. Proto se v tomto případě skutečně otevírá možnost podstatně méně problémového pokračování těžby, než na lomu ČSA. A pak je čtvrtá varianta, tedy posun limitů v obou variantách. Když slyšíte výroky premiéra Sobotky, ministrů Babiše, Brabce a dalších, tak docházíte k závěru, že pokud se něco pohne, tak to bude maximálně polovičatá varianta týkající se Bíliny. Problém je ale v tom, že tato varianta řeší něco, co má ještě spoustu času. Hlavní problém vidím v tom, že lom ČSA se zpolitizoval díky lidem jako je starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt nebo starostka Litvínova Kamila Bláhová a dalším zeleným fundamentalistům. Sobotkova vláda se bojí, stejně jako se bála Nečasova vláda. Strach je spojuje. Chtějí dělat populistickou politiku. Ale jsou povinni hájit energetickou bezpečnost deseti a půl milionu Čechů, Moravanů a Slezanů a nikoliv dvou tisícovek lidí v Horním Jiřetíně, kteří dostanou buď nový dům, nebo peníze.

Aktualizovaná státní energetická koncepce (ASEK) sází na jádro. Stát ale stále nemá vyřešenou otázku jak dál s jádrem. Může tento problém ovlivnit otázku limitů?

V novém akčním plánu jsou tři body. Za prvé všechno financuje ČEZ. Za druhé ČEZ vytvoří dceřinou společnost a za třetí to bude financovat stát, což ministr průmyslu Jan Mládek označuje za nepřijatelné. Obávám se, že pokud neposuneme limity a výstavba nových jaderných bloků neproběhne ve stanovených termínech, budeme poměrně brzy bez elektřiny a tepla. Pokud se podaří prodloužit životnost Dukovan do roku 2037, tak to stejně časově nevychází. Jenom vyřízení stavebního povolení má trvat do roku 2025. Samotná výstavba může trvat patnáct až dvacet let. Jenže těžba na lomu ČSA skončí v letech 2022-2025. Mě to připomíná slova jednoho filozofa – „Myslíme jenom na sebe, maximálně na naše děti. Nemyslíme na to, co přijde za sto let.“

Uhlí slouží Němcům jako překlenovací technologie v jejich Energiewende. Před ukrajinskou krizí to měl být ale plyn. Jak hodnotíte tyto poměrně rychlé proměny?

Německý příklad je velmi ilustrativní. Evropská velmoc se nikoho neptala a Energiewende byla ve svých počátcích chápána jako bezemisní koncepce. Němci najednou zjistili, že jádro končí v roce 2022 a že samotné obnovitelné zdroje vše nezachrání. Zjistili, že jediné co je zachrání, je zase uhlí. Fosilní palivo, které lidstvo po staletí používá a zná ho nejdokonaleji. Od roku 1960 má Německo nejvíce uhelných elektráren v provozu a dochází k podstatnému nárůstu emisí, ale Němci to s nikým nekonzultují. Zjistili totiž, že jakákoliv energetická koncepce bez jádra a uhlí není životaschopná.

Naše geografická situace se od Německa liší. Nemůžeme se tedy přeorientovat na obnovitelné zdroje tak, jak to dělá právě Německo?

Za prvé na to nemáme peníze. Za druhé jsou tu důvody polohy ČR, ale i důvody geopolitické. Vítr u nás nefouká jako v Dánsku, Británii nebo na Baltu. Takže je směšné uvažovat o nějakých obřích velkokapacitních větrných parcích. Je to devastace krajiny. Divím se, že proti tomu zelení neprotestují. Fotovoltaika ve velkém měřítku má smysl na Sahaře nebo ve Španělsku. U nás absolutně ne. Fotovoltaické panely na střechách domů, to je rozumná koncepce pro ČR. Obří fotovoltaické elektrárny, které zabírají ohromné množství půdy, jsou proti zdravému selskému rozumu. K tomu přidám biopaliva první generace, která znehodnocují území nejen u nás a v Evropě, ale dokonce i mimo Evropu, příkladem je devastace Amazonského pralesa.

Ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) na setkání s horníky v březnu zmínil, že část teplárníků intenzivně zvažuje dovozy uhlí ze zahraničí. Dovedete si představit, že bychom uhlí dováželi z Německa?

Je to ukázka neodbornosti české vlády. Proč máme dovážet uhlí z Německa a navyšovat svoji dovozovou závislost, když máme doma ohromné vlastní zásoby vysoce kvalitního uhlí. Podporuji prezidenta Miloše Zemana, který říká, že vývoz elektřiny je byznys jako každý jiný. Máme z toho miliardy korun do rozpočtu. Často se setkávám s otázkou, na co tolik uhlí, to budeme pořád stavět nové zdroje? Ne, žádná masivní výstavba uhelných elektráren, ale jistota pro období, než se postaví nové jaderné bloky, které jsou bezemisním zdrojem. Uhlí prostě potřebujeme jako rezervu.

Jaký vývoj v energetice můžeme v nadcházejících letech očekávat?

Globální situace v oblasti bezpečnosti je varovná. Naše vláda přechází všechna varování, která se zatím odehrávají na úrovni lokálních konfliktů. Tyto menší konflikty budou ale postupně přerůstat ve stále větší globálnější střetnutí. Výrok náčelníka generálního štábu vojsk Ruské federace je zcela ilustrativní – „Připravujeme se na zásadní konflikt, se kterým počítáme v období 2025 až 2030“. To je přesně v době, až nám dojde uhlí, pokud neposuneme limity (ÚEL). Slovy bývalého amerického senátora Joe Liebermana – 19. století bylo soubojem o kolonie a kontrolu mořských tras, 20. století bylo střetnutím „ismů“ a 21. století může přinést rozsáhlý konflikt velmocí, kvůli zbytkům nerostného bohatství.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze