Doba čtení:2 m, 40 s
V poslední době zaplnilo tuzemský mediální prostor hned několik blogů zabývajících se nějakým způsobem uhlím. Každý z nich si vybral jiné téma, problematické dovozy uhlí do Čech z východního Německa, padlý Zdeněk Bakala, energetické mýty ze všech možných úhlů pohledu a upečený Evropský energetický dort. Zdánlivě nesouvisejí, ovšem všechna společně se dotýkají naší společné energetické budoucnosti a skryté otázky, zda budeme mít vždy dostupnou energii za adekvátní cenu.
Začněme blogem Petra Bayera, jenž rekapituluje příběh německého uhlí, které energetický dravec EPH od ledna příštího roku zřejmě přestane dovážet do Elektrárny Opatovice a teplárny v Komořanech. Snad jenom blázen (a tvůrci české energetické koncepce, kteří regulérně s dovozem uhlí ze zahraničí ve svých scénářích počítají….) si podle něj mohl myslet, že to ekonomicky vyjde lépe, anebo alespoň nastejno, jako v případě využití domácích zdrojů. A to vše pouze za předpokladu, že bude nějaká země ochotná dovolit vývoz strategické suroviny.
„Prolomení těžebních limitů v tomto případě není pouhé ´x´, ale alfou a omegou celého našeho teplárenství. Jinak si nedovedu představit zachování přijatelných cen za tuto základní potřebu našeho života. A nejen pro více než 200 tisíc Východočechů, ale téměř dva miliony obyvatel ČR,“ upozornil Bayer.
Čtěte také: Uhlí ještě ani zdaleka neodzvonilo
Bloger Jan Svoboda se zabývá působením podnikatele a investora Zdeňka Bakaly v Moravskoslezském kraji. Tvrdí, že privatizace OKD nebyla nic jiného než loupež za bílého dne. Přínos pro někoho dalšího než byl Bakala veskrze žádný. „Doly nyní dotujeme z našeho rozpočtu a dříve nebo později se zavřou. Horníci půjdou na podporu, opět z našeho společného rozpočtu. Víte, kdo do toho rozpočtu pravidelně každý rok přispívá miliardovými částkami z odvedených daní, DPH, poplatků a srážek?“ ptá se Svoboda.
Bloger Jan Ferenc řeší komentář, který před časem odvysílal Český rozhlas. V úvodu komentáře autor Jakub Šiška charakterizoval schválenou aktualizaci státní energetické koncepce jako „logiku“ vládního rozhodnutí: buďto jádro, nebo uhlí. Už to je nesmysl, ale teprve takový rozcvičovací. „Je to stejná logika, jaká stála na počátku 90. let za rozhodnutím dostavět Temelín. Nová jaderná elektrárna umožní zavřít uhelné elektrárny na severu Čech a zastavit devastaci tamní krajiny. Dopadlo to tak, že reaktory běží, žádné uhelné elektrárny se neodstavily a malé Česko patří k největším vývozcům elektřiny v Evropě,“ tvrdí Šiška. Ve skutečnosti ale byly odstaveny uhelné elektrárny s celkovou kapacitou 2020 MW, tedy o málo větší, než tehdy měly oba nové bloky v Temelínu. Jmenovitě výrobní bloky v elektrárnách: Prunéřov 1, Tisová, Tisová 2, Tušimice 1, Hodonín, Počerady, Ledvice, Poříčí a Mělník 2.
O tom z jaké ingredience budou pálit elektrárny v celé EU polemizuje bloger Jakub Kučera. Staré členské země podle něj mají ambiciózní programy na snižování emisí skleníkových plynů a až na některé výjimky na jižním křídle se zde ekologické otázky těší velké pozornosti. Na východě se dekarbonizaci dostává daleko menší podpory. Nejen že některé země, například ČR a Polsko, mají velké uhelné sektory, ale obecně můžeme říci, že vzhledem k absolutně levnějším energiím se zvýšení ceny v důsledku dekarbonizace projeví více. Současně zde mají energie větší podíl na spotřebním koši, takže téma je politicky výbušnější než v západní části Evropy.
Mohlo by vás zajímat:
Jak uhlí, ropa a plyn zachránily krajinu
Obamovy plány budou drtit uhlí
Sochor: Uhlí je jistota, plyn drahé riziko