V Austrálii hoří uhlí už 6000 let

Ve světě planou stovky ohňů, při nichž hoří uhlí. Vše se odehrává pod zemským povrchem, tudíž je nemožné je uhasit. Existence nejdéle hořícího ohně na světě se odhaduje na zhruba šest tisíc let. Nachází se v Austrálii uvnitř hory příznačně nazvané Burning Mountain, v překladu Hořící hora.

Evropští průzkumníci a osadníci se dříve domnívali, že kouř pocházející ze země, je vulkanického původu. Až v roce 1829 geolog C.P.N. Wilton odhalil příčinu požáru. Oheň nehoří na povrchu hory, ale v jejím podzemí, kde dochází ke spalování uhlí. Nejedná se o žádný oheň s vysoko šlehajícími plameny. V podzemí hory už dlouhá staletí postupuje pomalý, doutnající a uhlí rozžhavující oheň.

Díky podzemnímu ohni se na povrchu hory objevují oblaka dýmu, šedivý doutnající popel, nejrůznější průrvy a do červena zbarvená půda. Oheň během let postupuje, a to tempem jeden metr za rok. Je to právě dým stoupající z nitra hory, podle kterého hora získala své jméno.

Oheň nehoří na povrchu hory, ale v jejím podzemí, kde dochází ke spalování uhlí

Přesná příčina ohně není známa. Mohlo jít o zásah blesku, lesní požár nebo samovznícení. Je ale také možné, že uhlí bylo původně zapáleno lidmi. V mýtech původních obyvatel Austrálie se uvádí, že žár a dým v hoře způsobují ohnivé slzy ženy, která byla proměněna v kámen.

Čtěte také: Těžba na asteroidech? Již brzy z říše sci-fi do reality

Ohně mohou vystupovat prasklinami na povrch a vytvářet povrchové požáry. Uhelné jeskyně se mohou samovznítit nebo zapálit od důlního ohně, případně povrchového ohně. Například uhelné ohně v Číně spálí ročně 120 milionů tun uhlí. Z toho vznikne 360 milionů tun oxidu uhličitého, což se rovná dvěma až třem procentům z roční celosvětové produkce CO2 z fosilních paliv.

„I u nás v ČR spočívá jeden z vážných problémů znečištění ovzduší a bezpečnosti majetku a osob v jevech samovznícení silně náchylných hnědých uhlí,“ sdělil serveru iUHLI.cz Vlastimil Moni z Výzkumného ústavu hnědého uhlí. Atmosférickým a klimatickým vlivům jsou vystaveny otevřené zásoby hnědého uhlí v podobě porubních front hnědouhelných povrchových lomů, vyrovnávacích či homogenizačních deponií, zásobní skládky u zdrojů tepla a elektrické energie (tepláren, elektráren, zdrojů průmyslových a městských aglomerací).

Moni dodal, že v historii obou Podkrušnohorských revírů je evidována řada důlních neštěstí iniciovaných samovznícením uhlí v kombinaci s výrony metanu a uhelného prachu. Naposledy v roce 1981 v dole Pluto v Louce u Litvínova.

Mohlo by vás zajímat:
Voda, která proráží skálu
Přilba, která vidí, mluví a poslouchá
Třetihorní zkamenělý strom půjde do muzea



1 komentář

Vstup do diskuze

Přidej vlastní názor