Po devatenácti letech končí na šachtě

Společnost OKD je v úpadku od loňského května. Ilustrační foto: OKD

Ze zdravotních důvodů skončil k poslednímu červnu v OKD jeden z nejdéle sloužících přípravářských hlavních předáků – Lubomír Herink z Důlního závodu 1. 

Ve své funkci pracoval devatenáct a čtvrt roku a za jeho kolektivem zůstalo prokazatelně více než sedmnáct kilometrů vyražených důlních děl; jak s klasickou, tak kombajnovou technologií, napsal Měsíčník Horník.

Na základní škole jsem chtěl být geologem, proto jsem si udělal hornickou střední školu s maturitou… a pak už v havírně zůstal. V patnácti jsem se upsal hornictví, od sedmnácti let jsem fáral. Celkem osmadvacet roků,“ vzpomínal rodák ze slovenského Ružomberoku.

Čtěte také:
Znalec měl na ocenění OKD málo času
Bakala: Žralok pravdy a lásky

V revíru OKD nastoupil nejprve na Důl Doubrava do čelbového kolektivu hlavního předáka Miroslava Hanuska, jenž se také stal jeho hornickým vzorem. „V dalším kolektivu si mě hlavní předák Miloš Magierčák doslova vycepoval. Byl na mne jako pes,“ pokračoval přípravář, který pamatuje ještě škrabákovou technologii. S vlastním kolektivem od března 1998 razil na všech šachtách dnešního DZ 1, uvedl Měsíčník horník.

Po uzavření Doubravy přešel od září 2009 na ČSA, v roce 2014 vypomáhal na ražbách na Lazech a od dubna 2016 pracoval na Darkově. „Na čelbě jsme si dokázali poradit se vším. Zaráželo se s vrtačkou a nakladačem a potom už pokračovalo s kombajnem. Roční metráže překračovaly kilometr. Hned první rok, když jsem se stal hlavním předákem, kolektiv vyrazil 1600 metrů. Maximum bylo, tuším, 1800 metrů,“ popisoval Herink, jehož osádkám spočítal vedoucí provozu příprav DZ 1 Petr Glas celkovou dosaženou metráž na 17 212 metrů. A upozornil, že čelby tohoto kolektivu vždycky patřily k etalonům bezpečného pracoviště.

Ocenění za bezpečnost? Pomalu pokaždé!“ nechal se slyšet nyní už bývalý hlavní předák. Za svého nástupce si vybral Tibora Pavlíka, s nímž spolupracoval přibližně posledních osm roků. „Je to sebevědomý chlap, uměl si ukočírovat svou osádku, bylo vidět, že jeho slovo u lidí platí, a to je hodně důležité. Myslím, že bude dobrou volbou, jako hlavní předák si získá respekt,“ poznamenal Herink.

Ten také prozradil zásady, jimiž se při vedení kolektivu řídil. „Za prvé: Směnový předák si plně zodpovídá za svou osádku, pět chlapů přijde na šichtu, pět z ní musí v pořádku vyfárat! Za druhé: Nedělat paskvily, dělat to, co je třeba podle technologických postupů a bezpečně! Za třetí: Dát o sobě vědět, což znamená, že i v případě nehlášené absence, vím, kde chlap je,“ popisoval.

Svůj někdejší kolektiv spadající do úseku vedoucího Radima Kalafuta označil za fajn sehranou partu. „Akorát asi nebudu letos poslední, kdo skončí. Věkový průměr je vyšší, chlapům končí expozičky, můžou se objevit tak jako u mne zdravotní překážky v práci. Je škoda, že se zrušily hornické školy, protože lidí teď chybí. Na čelbu nemůže přijít někdo jen tak z ulice jako třeba do pekárny,“ uvedl. Rozloučit se s Herinkem byl nejen vedoucí provozu příprav Glas, ale i ředitel DZ 1 Boleslav Kowalczyk a výrobní náměstek Kamil Kempný. „Samozřejmě se mi bude po šachtě stýskat. Strávil jsem v hornictví kus života,“ uzavřel Herink.

Mohlo by vás zajímat:
O uhlí se často lže
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme
Další krok k těžbě ve vesmíru



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze