Žalovat či nežalovat

Trochu jiná úvaha o rozhodování, zda se přidat k polské žalobě proti evropským limitům znečištění klimatu.

Při čtení zprávy ČTK o zvažování žaloby českého ministerstva průmyslu a obchodu proti limitům znečištění ovzduší, které vloni schválila Evropská unie, se čitatel může myšlenkami vydat dvojím směrem.

Čtěte také:
Peníze z privatizace MUS zůstanou zablokované
Vizitky obžalovaných v kauze MUS

Buď lze zvažovat pro a proti jednotlivých argumentů, skládat je do dvou sloupců, nakonec učinit tlustou čáru a spočítat výsledek. A je třeba počítat s tím, že závěr bude od počátku ovlivněn tím, zda půjde o pohled z pozice: vyplatí se, nevyplatí se, nebo z pozice životního prostředí, nebo ještě z nějaké jiné.

Druhý směr úvah si při čtení uvedené zprávy může všímat trochu jiných okolností, které možná přesahují hranice samotné energetiky, ale nejsou o nic méně zajímavé.

Takovým podnětem se může stát například slůvko: „připojit se“. V případě zvažování žaloby šlo totiž o otázku, zda se přidat (v tomto konkrétním případě k žalobě polské). Impulz vzešel tedy někde jinde a Česká republika by se připojila. To není novinka. Je to podobné, jako třeba v případě kauzy privatizace Mostecké uhelné. České vyšetřování korupčního jednání předběhly soudy švýcarské a česká strana se k žalobě již jen připojila (a to ještě s určitým zpožděním). Jde jistě o určité zjednodušení a asi není na místě jej příliš zobecňovat, ale zdá se, jako by se vlastním myšlenkám v Česku až tak nedařilo. Vlastní názor buď není, nebo se nemůže prosadit. A pokud se přesto prosadí, nemá dlouhého trvání; chybí celospolečenský souhlas.

Druhým momentem k zamyšlení může být otázka centralizace, či decentralizace energetiky, které se zpráva dotkla konkrétně z pohledu teplárenství. Dlouhá staletí lidská společnost žila rozdělena na malé jednotky více méně energeticky soběstačné, byť spotřebu energie na hlavu nelze s dnešními hodnotami vůbec srovnávat V současné době, i díky tlaku na využití obnovitelných zdrojů, ale nejen díky němu, existuje možnost k určitému návrat k tomuto modelu, ovšem na vyšší úrovni, s využitím moderních technologií. Bylo by to asi ke škodě tradiční velké energetiky, jak ji známe dnes. Přesto je to alternativa, která může přinést řešení uspokojení energetických potřeb za podmínek menších škod na životním prostředí. Model budoucí energetiky zatím cestu centralizace příliš neopouští. Zachovává ji např. v rovině sítí spojujících všechny zdroje včetně malých.

A tak výsledkem výše uvedených úvah není nějaká analýza, ale spíše jen přání. A to přání, aby rozhodnutí v energetice nebyla bezhlavá, podléhající momentálním náladám v té nebo oné části Evropy nebo světa. Vztaženo na uhlí by přání asi znělo, aby uhlí bylo přiměřeným způsobem ještě využíváno, úměrně své ceně i dopadům na životní prostředí a aby se nestávalo, že jsou jen domácí dodavatelé vyměněni za zahraniční. A současně, aby přeci jen slábnoucí éra uhlí posloužila k neprodlené proměně regionů, ve kterých se uhlí těží, či těžilo.

Mohlo by vás zajímat:
Prašnost v lomu snižuje i mlžná stěna
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
V Kodani vzniká unikátní spalovna se sjezdovkou