Zamyšlení nad insolvenčním návrhem OKD

komentare_iuhli_800x600Na webových stránkách insolvenčního rejstříku ministerstva spravedlnosti visí od 3. května insolvenční návrh spojený s návrhem na provedení reorganizace společnosti OKD. Znamená to, že kostky jsou vrženy, budoucnost nalinkována a že nás nemůže již nic překvapit?

Proč právě nyní, aneb nakolik bylo podání návrhu insolvence naléhavé

Komentáře posledních týdnů k dění v OKD byly mnohdy emotivní. Konkrétní představu o míře problémů si zvenku nebylo možno příliš udělat. Chybí totiž data. Například výroční zpráva za rok 2015 zveřejněna ještě nebyla, možná to bude každým dnem. Zatím nezbývalo v tomto ohledu než spoléhat na informace z OKD, část informací přinesl nyní až samotný insolvenční návrh.

Toto konstatování neznamená, že bychom chtěli potíže OKD nějak zmenšovat. Je pouze úvodem ke dvěma poznámkám, které naznačují, že podání návrhu nemusíme vnímat jen jako pouhý důsledek horší finanční situace OKD, ale že svým způsobem také zapadá do celkového kontextu jednání většinového akcionáře NWR a OKD, skupiny Ad Hoc Group (AHG), se státem.

Čtěte také:
OKD podala sama na sebe insolvenční návrh
Krúpa podal trestní oznámení na vlastníky OKD

Za prvé je vhodné uvést, že OKD se dostalo do stavu úpadku, či insolvence již v průběhu roku 2014 naplněním jednoho z možných kritérií insolvence, a to vznikem předlužení společnosti. Na konci roku 2014 mělo OKD již záporný vlastní kapitál -1,9 miliardy korun, což zjednodušeně řečeno znamená, že objem jeho dluhů a závazků výrazně překračoval celkový majetek společnosti.

Tento stav se nicméně nemusí řešit okamžitým návrhem insolvence. V běžném provozu totiž firma může být schopna splácet své závazky vůči dodavatelům, zaměstnancům, státu atd., čili může fungovat normálně (a OKD tak fungovalo). Jen je oprávněná pochybnost, zda bude schopna splatit ostatní obrovské dluhy v budoucnu.

Taková situace může za “příznivých“ podmínek přetrvávat i léta. Je pak na posouzení vedení firmy, nakolik je stav kritický a nakolik je třeba insolvenci vyhlásit.

Za druhé, problém obrovského zadlužení souvisí se zárukami OKD za dluhopisy vydané mateřskou společností a za některé úvěry přijaté NWR. Z nich čerpalo NWR finanční prostředky pro úvěr poskytnutý OKD (je to trochu zamotané do kruhu).

Ubývající hotovost OKD se nyní blížila hranici, která byla v podmínkách úvěru a dluhopisů stanovena jako signál pro okamžité zesplatnění a jako impulz k tomu, aby OKD splnilo své záruky. Toho by OKD v současné situaci skutečně nebylo schopno.

Jestliže OKD reportuje na 650 dlužníků představujících závazky v objemu cca 17 miliard korun pak zhruba 13,4 miliardy korun je spojených právě s těmito zárukami a úvěry a je vázáno k sedmi největším věřitelům. Drobným věřitelům by společnost asi byla schopna platit.

S vědomím výše uvedeného lépe porozumíme zdůvodněním, která insolvenční návrh obsahuje: varuje před hrozícím úpadkem (insolvencí) z titulu enormního zadlužení (předlužení) společnosti a současně zdůrazňuje, že firma není ve stavu platební neschopnosti.

Dá se proto s velkou mírou nadsázky říci, že z určitého pohledu návrh na insolvenci mohl přijít již o mnoho měsíců dříve a naopak mohl teoreticky ještě několik málo měsíců počkat. Ale možná, že v druhém tvrzení si tak trochu hrajeme s ohněm, protože ve skutečnosti pravou finanční situaci (finanční toky) OKD neznáme a může být horší.

Logika akcionářů OKD (NWR)

Návrh na řešení insolvence cestou reorganizace společnosti je z pohledu současných akcionářů OKD (a NWR) velmi pragmatickým řešením.

V režimu reorganizace společnosti by totiž neměli ztrácet akcionářskou vládu (měla by platit vlastnická a rozhodovací práva spojená s akciemi), byť je fungování společnosti usměrňováno a omezeno insolvenčním správcem. Nicméně insolvenční správce má jen roli pasivní, aktivní zůstává management firmy. U konkurzu je jediným pánem společnosti insolvenční správce, akcionáři jsou odstřiženi.

Současně není zmenšena nominální výše jejich pohledávek za NWR a OKD; velcí akcionáři jsou současně velcí věřitelé. Potom existuje vyšší naděje na splacení větší části těchto pohledávek. V případě konkurzu dochází naopak k definitivnímu a vyššímu krácení pohledávek podle toho, jak se majetek firmy podaří proměnit na hotovost.

Pro stávající akcionáře je tedy tato cesta za daných okolností nejméně ztrátovou.

Jak by měla reorganizace vypadat?

Insolvenční návrh představuje v hrubých rysech způsob provedení reorganizace. Počítá se s:

  • ukončením hornické činnosti na dole Paskov do konce roku 2016, resp. počátku roku 2017,
  • ukončením hornické činnosti v lokalitě Lazy do konce roku 2018,
  • útlumem hornické činnosti v lokalitě Darkov při zachování provozu úpravny uhlí,
  • (částečným) útlumem hornické činnosti v lokalitě ČSM Sever při zachování provozu úpravny uhlí
  • získáním veřejné podpory k uzavírání nekonkurenceschopných dolů a
  • prodeji části majetku.

Je zřejmé, že OKD v podobě, jak jsme jej doposud znali, téměř s jistotou nebude dále fungovat, ale útlum by měl být pozvolnější.

Nějaká překvapení?

Ta mohou přijít asi vždy. Upozorněme například, že návrh na reorganizaci nebyl zatím insolvenčním soudem potvrzen a teoreticky se mohou ozvat věřitelé, kteří budou požadovat konkurz. Bude pak na rozhodnutí soudu.

Překvapit by mohl i případný prodej OKD, o kterém se do tohoto okamžiku hodně mluvilo. Insolvenčním návrhem byl jakoby odsunut do pozadí, ale můžeme předpokládat, že AHG se v tomto smyslu může pokoušet dále jednat ze státem.

Paradox cen uhlí

Insolvenční návrh vznikl paradoxně v době, kdy ceny energetických komodit hodně vyrostly ze svých minim v polovině února. Jde v mnohém o důsledek vývoje cen ropy, kde se s předstihem a patrně s větším, ale ne zcela oprávněným optimismem projevily naděje na narovnání poměrů na trhu s ropou.

Dotklo se to pozitivně i světových cen uhlí. Například ceny australského koksovatelného uhlí vyrostly ze 70 na 100 amerických dolarů za tunu.

Pro představu uveďme, že loni se podařilo NWR (OKD) sjednat prodejní ceny koksovatelného uhlí v průměru na 90 eurech za jednu tunu (tj. cca 99 dolaru za tunu) pro celý rok bez ohledu na kolísání tržních cen. V prvním čtvrtletí tohoto roku realizovalo prodej koksovatelného uhlí za průměrnou cenu 76 euro za tunu (tj. cca 84 dolaru za tunu).

I když je to asi jen dočasné zvýšení cen uhlí, je to přeci jen určitý paradox.

Paradox NWR v rukou AHG

I když se na současném stavu OKD podepsalo zadlužení společnosti ve prospěch dividend někdy v létech kolem roku 2004, bývalá rozhodnutí padají na hlavu původních vlastníků, kteří již v NWR nejsou. Ad Hoc Group je de jure vlastníkem s čistým štítem. Tedy pokud neexistují dohody a vazby s původním většinovými vlastníky zosobněnými Zdeňkem Bakalou.

Patří sem i paradox existence jiných aktiv, která by mohla být použita na zlepšení finanční situace NWR, a tím i snížení závazků OKD. Bude jen opakováním, když řekneme, že jsou to polské těžební lokality Debiensko a Morcinek, které by mohly být nabídnuty k prodeji, nebo by se to NWR alespoň mohla pokusit.  Soudě podle dosavadní argumentace AHG se ale o takové cestě neuvažuje.

Jaký učinit závěr? Snad může být střídmě optimistický. OKD se sice ocitne v režimu insolvence, ale navrhované řešení cestou reorganizace naznačuje, že současní vlastníci i vedení firmy vnímají, že hodnota fungujícího OKD, byť třeba v nějakém menším rozsahu, je vyšší, než by byla hodnota získaná rozprodejem majetku po jednotlivých částech. To by mohlo být pro budoucnost OKD určitou šancí.

Mohlo by vás zajímat:
ČSSD: Ať jdou horníci do důchodu ještě dříve
Zeman přirovnal Bakalu ke Koženému
Bakala: Žralok pravdy a lásky



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze